Skutečný příběh rytíře

46
Ó Limousine, země rozkoše a cti,
Jste zaslouženě poctěni slávou,
Všechny hodnoty shromážděné na jednom místě,
A teď máme příležitost
Zažijte radost z poznání naplno:
O to více zdvořilosti je potřeba,
Kdo chce dobýt dámu bez lichotek.

Dary, odměny, milosrdenství v každém gestu
Láska pečuje jako vlna ryb
Milá zdvořilost k ní, dobré zprávy,
Ale také - soud, turnaje, zneužívání, válka:
V němž je touha po nejvyšší odvaze silná,
Neblbni, protože to je osud
Byli jsme posláni s Donnou Guiscardou společně.
("Píseň pro příchod Donny Guiscarda" Bertrand de Born (1140-1215))


Na stránkách TOPWAR jsme se nejednou seznámili s rytířskými brněními a s popisy bitev, kterých se rytíři v nich odění účastnili. Ale ... pokud si myslíte, že to rytíři udělali, tak jste na omylu. Za prvé, „jen žili“. Jedli, spali, balili si na záda sukně selských žen, chodili na lov, stávalo se - leželi opilí, někdy přišli do paláce ke králi. Záviděli... Radovali se, že „králové také pláčou“. Lichotili jim, když to bylo možné... Trpěli na žaludcích, přejídání se na hostině. Takhle žili. A bojovali ... nedej bože, kdyby 40 dní v roce. I když se našli tací, kteří bojovali doslova od rána do večera. Jo a ještě jedna věc - táhli za ženami. To znamená, že měli „dámu srdce“, která by měla být milována platonicky, ale fyzicky ... k tomu byly manželky, služebné a bazarové děvky - kde je poptávka, je vždy nabídka.

Ale ... ale jak bychom se mohli dozvědět o životě alespoň nějakého rytíře, a aby to nebyla fikce, ne "román", ale historický osvědčení. No, ukazuje se, že to lze udělat, a vyprávět nejen o rytíři, ale o velmi slavné osobě, a to i díky ... kině!


Turnaj z filmu "Příběh rytíře" (2001). Soudě podle brnění a celkového okolí nejde ani o stoletou válku, ale minimálně o začátek XNUMX. století.

No, prosím, kdo neviděl celovečerní film „Příběh rytíře“ s Heathem Ledgerem v titulní roli? Málokdo však ví, že postava, kterou v něm hraje, skutečně existovala! Skutečný rytíř Ulrich von Liechtenstein se ale narodil, žil a zemřel ve 1200. století, kolem let 1275-XNUMX, a už vůbec ne během stoleté války, jak ukazuje tento film. A nebyl v žádném případě chudý, jak nám ukázali tvůrci snímku, ale dokonce velmi bohatý! No a brnění, do kterého ho „filmaři“ oblékli, také ani v nejmenším neodpovídalo jeho době, protože bylo vypůjčeno z... příštího šestnáctého století! Ale tady máme velké štěstí. V mnichovské státní knihovně je, jak se ukázalo, uložen rukopis ze XNUMX. století, ve kterém o svých dobrodružstvích vyprávěl sám rytíř Ulrich von Liechtenstein. Říká se tomu "Frauendienst" ("Služba dámám"). Pravda, „vyprávěno“ nezní úplně správně, protože neuměl psát (ačkoli měl šťastný dar skládat krásné milostné sonety!), A musel svému písaři diktovat popis svého života. Ale jeho "příběh rytíře" se tím nezhoršil! I když, možná to trochu přikrášlil. Ale pokud přikrášlil, tak za prvé docela dost, protože „psaná lež“ byla v té době považována za hrozný hřích a kromě toho existují křížové odkazy potvrzující jeho poselství.

Skutečný příběh rytíře

Tak byl Ulrich von Liechtenstein zobrazen na stránkách slavného kodexu Mánes z knihovny univerzity v Heidelbergu.

Takže, tady to je - život skutečného rytíře, vyprávěný sám sebou.
No, mělo by to začít tím, jak se už v raném mládí... zamiloval do jisté vznešené dámy, navíc starší na jeho roky a jako pážeče (a pak rytíři své potomky dali jako páže dvory bohatších a urozených pánů) a neustále jí sloužil, pil vodu, v níž si myla ruce. Jak se tato dáma jmenovala, dnes nelze s přesností říci, ale je jasné, že co do šlechty rodu předčila „chudého mladíka“. Inu, podle jednotlivých autorových tipů lze usuzovat, že by mohlo jít i o manželku rakouského vévody Leopolda, který byl vrchním pánem Ulricha von Liechtensteina.


A zde je další stejně starý obraz rytíře-minnesingera Bertranda de Borna, autora básně v epigrafu. Miniatura z rukopisu Národní knihovny Francie.

Když byl Ulrich pasován na rytíře, okamžitě usoudil, že konečně nadešel čas nabídnout své dámě srdce a něco víc, než jen obyčejné pážecí služby. Jenže tady je problém – rytíř se ke své milé nemohl tak snadno přiblížit jako k nenápadnému pážeti, a tak potřeboval prostředníka. Jedna z jeho tet, která byla přítelkyní urozené dámy, se rozhodla pracovat jako dohazovačka, a zřejmě se mohlo stát, že obě dámy prostě jen chřadly nudou, a tak se rozhodly pro zábavu. Milostný vztah začal výměnou zpráv. Ulrich skládal básně a posílal je prostřednictvím své tety jedné paní; a ona je nejen příznivě přijala, dokonce je i pochválila. Věci však nešly dále než k uznání jeho zásluh jako básníka. Na všechny jeho výzvy paní odpověděla, že pana Ulricha snad ani ve snu nenapadlo, že by jeho služby přijala. Tedy vše se dělo podle tehdejšího zvyku, kdy paní svého obdivovatele jakoby odpuzovala, ale ne tak, aby ho úplně odpuzovala a zároveň povzbuzovala, aby nešťastný milenec nedostal absolutně nic, ale neustále být trýzněn pochybnostmi. No, pak najednou řekla, že má hodně vystouplý horní ret, který, jak se zdá, opravdu byl, no, řekněme - trochu moc velký.


Netřeba dodávat - brnění na "kině" Ulrich je docela historické, ale ... doba nebyla vůbec zvolena.

Jakmile se to Ulrich dozvěděl, okamžitě zašel k nejlepšímu místnímu chirurgovi a ten mu samozřejmě bez anestezie odřízl přebytečné maso! Náš rytíř se navíc nenechal svázat - byl to přece opravdový rytíř, a proto si prostě sedl na lavičku a celou dobu mlčky vydržel, zatímco mu doktor uřízl skoro polovinu rtů. A po dalším půlroce stoicky snášel návaly hladu, protože po operaci nebyl schopen jíst ani pít. Skutečnost byla taková, že jeho ret byl neustále potřísněn nějakou velmi páchnoucí mastí, takže se mu okamžitě udělalo špatně, když si dal jídlo, protože tato mast, ať se snažil sebevíc, se mu stále dostávala do jídla a pití a pak do ní. ústa a její chuť a vůně byly nechutné! Z toho však vůbec neztratil odvahu, ale naopak napsal, nebo spíše nadiktoval následující řádky: „Moje tělo trpělo, ale mé srdce bylo naplněno štěstím.

Když se paní dozvěděla o tom, co pro ni Ulrich udělal, pak... samozřejmě, rozhodla se podívat, „jak moc se opravil“, a souhlasila, že se s ním setká, ale on se toho dne tak bál, že nemohl pronést slovo. V důsledku toho mu rozzlobená dáma vytrhla z hlavy chomáč vlasů se slovy: "To je za vaši zbabělost!" Ale ani to se jí zdálo málo, a také mu napsala urážlivý dopis, v němž mu vyčítala nikterak rytířskou zbabělost. Muž naší doby by takovou dámu poslal do pekla a šel „sám pokácet strom“, ale tento postoj tehdy rytíře Ulricha nezastavil.

Začal se objevovat na rytířských turnajích a všude hlásal, že bojuje o čest své milované dámy srdce, jejíž jméno nemohl prozradit. A všichni se k tomu chovali s pochopením! A to už v soubojích zlomil sto kopí, ze všech soubojů vyšel vítězně, začal být zmiňován mezi nejlepšími bojovníky, když ho kopí soupeře zasáhlo do pravé ruky a málem mu utrhlo ... malíček. Doktor však konstatoval, že vzhledem k tomu, že prst stále visí na kousku kůže, lze jej ještě zkusit zachránit a ... vzal a přišil na původní místo! Ulrich se poté půl roku léčil, ale malíček je prostě fantastický, přesto dorostl na kartáček, i když je křivý. Když se o tom dozvěděla jeho ďábelská vášeň, napsala mu, že to všechno není pravda a že ten malíček (to prý jistě ví z nejspolehlivějších zdrojů) nikam nešel a celý tento příběh byl vynálezem litujte ji. Skutečně, klam žen nezná hranic! Ale jak na to Ulrich reagoval? Myslíte si, že šel k chirurgovi, aby přísahou na kříž a svědectvím hodných lidí dosvědčil pravdivost tohoto poselství? Nic takového! Šel za svým přítelem a požádal ho... aby mu usekl nově vyléčený prst! Splnil svou prosbu a Ulrich šel za klenotníkem a požádal, aby pro knihu vyrobil zlatou sponu, navíc v podobě malíčku, kam schoval tento svůj useknutý prst a poslal knihu své paní srdce jako dárek! Jen si představte, co zažila, když otevřela zlaté pouzdro a vypadlo z něj přímo do jejích rukou... useknutý malíček jejího obdivovatele, v této době už také nejspíš „rozmazlený“? Proto je nepravděpodobné, že vy i já budeme překvapeni její odpovědí: "Nikdy jsem si nemyslel, že rozumný člověk je schopen takového nesmyslu!" Byl však právě schopný a co je nejzajímavější, ten samý jeho přítel ho přece neodradil, ale spěchal splnit jeho prosbu!

Pak se Ulrich von Liechtenstein vydal do Benátek a objednal u místního krejčího spoustu dámských šatů, ale ne pro svou paní, ale ... pro sebe! Bylo ušito dvanáct sukní a třicet halenek s vyšívanými rukávy, až tři bílé sametové róby a řada dalších dámských oděvů a nakonec dva dlouhé copánky zdobené perlami. Takto vybavený se vydal na cestu po Evropě, zatímco před ním jel herold, který vyprávěl, kam jede a proč, a také hlasitě přečetl dopis, ve kterém bylo uvedeno, že pan Ulrich chce jet všechny způsobem inkognito (vymyslel si pro sebe dobrý! ), a přitom se účastnit bojů, vždy v ženských šatech, jako prý sama bohyně Venuše! Navíc před ním ještě cválalo pět sluhů a za ním jel vlajkonoš s bílým praporem. Po obou stranách jeli dva trubači a troubili na trubky. Poté jej následovali tři jezdečtí koně v plné výstroji a další tři koně parlefroy. Pak páže nesly jeho helmu a štít. Za nimi jel další trubač a čtyři panoši, kteří nesli svazek kopí natřených stříbrem. Dvě dívky oblečené v bílých šatech jezdily na koních, stejně jako dva houslaři, také na koni a hráli na housle. Na konci tak úžasného průvodu jela sama bohyně Venuše, oděná v bílém rouchu ze sametu, s kapucí staženou přes obličej; a na hlavě měla klobouk zdobený perlami. A zpod klobouku vypadly dva dlouhé copánky a navíc jsou ozdobené perlami! Tohle je opravdu scéna, která se měla natáčet v Hollywoodu! A ... že by neměli dost peněz, když si netroufli natočit přesně „tohle“, ale z nějakého důvodu si vymysleli vlastní zápletku? Je působivější?

A přesto podotýkáme to hlavní: tehdy byla taková, řekněme – „divná doba“, že nikoho nenapadlo tohoto slavného rytíře svázat a zavřít do blázince, ale naopak, kamkoli přišel, byl všude vítán s jásotem a ostatní rytíři považovali za čest s ním bojovat v souboji. Výsledkem bylo, že na nich rozbil 307 kopií a dal svým soupeřům 270 prstenů na památku své srdeční dámy. Sám přitom nedostal ani škrábanec, ale čtyři rytíře srazil ze sedla. Jednou narazil na přesně to samé jako on, šílený. Jistý slovinský rytíř se rozhodl na počest své dámy obléknout se do ženských šatů a zpod přilby vypustit falešné copánky. Tato maškaráda mu však nepomohla a Ulrich ho srazil k zemi.


Aby se oštěpy ve filmu krásně roztříštily při úderu na kousíčky, byly jednak jako opravdové turnajové oštěpy uvnitř prázdné, navíc byly vroubkované, za druhé byly naplněny „surovými“ těstovinami a piliny!

Dívky i ženy se všude s Ulrichem setkávaly s téměř bezmezným nadšením, stejně jako se nyní pravděpodobně setkávají pouze s rockovými hvězdami, populárními umělci a sportovci, takže se jim líbila jeho noblesa a „pravá láska“! Jednou ho potkalo 200 žen v domě, kde strávil noc, jen aby ho vzaly do kostela. A přitom nikdo nenamítal, že ten muž, rytíř, byl oblečen do ženských šatů a v takové maškarádě vstoupil do kostela, posadil se tam na speciálně určená místa pro ženy a opět v ženských šatech vzal sv. přijímání v něm!


Takhle měli být oblečeni hrdinové filmu, pokud to odpovídalo realitě historie.

Během tohoto turné se Ulrich stihl oženit a mít čtyři děti. Ale ani děti, ani milující manželka nemohli sloužit jako překážka jeho lásce k úplně jiné ženě. Obvykle v zimě přijel na svůj zámek, žil tam se svou ženou, ale hned na jaře se zase vydal hledat romantická dobrodružství. A jeho žena se do toho vůbec nepletla a ani si nemyslela, že její manžel je vyloženě nenormální! I když je možné, že měla také stejně obsedantní povahu a v té době bylo takové chování vnímáno jako norma?

A tak nakonec kruté srdce Ulrichovy milované obměkčilo a poslala mu zprávu, že se s ním chce setkat. Zároveň jí však musel projevit svou pokoru: obléct si žebrácké šaty a společně s davem malomocných čekajících na hradě na její přízeň čekat na pozvání, dokud nebude spuštěn provaz stočený z prostěradel. okno shora.


Rytíř a romanopisec Wolfram von Eschenbach, který žil přibližně ve stejné době jako Ulrich von Liechtenstein, měl dokonce na přilbě ... ne, ne rohy, ale dvě sekery, ovšem vysoce stylizované.

Z hnusu (žiješ mezi malomocnými!) se Ulrich málem pozvracel, ale nakonec byl přesto odměněn: jeho srdečná paní mu dovolila se k ní povznést, vlídně ho přijala, pochválila za jeho věrnost a celkově se k sobě chovala velmi dobře. s láskou, jen ona nedala volný průchod svým rukám a stanovila zvláštní podmínku: aby dokázal její lásku, musel viset za oknem všichni na stejném prostěradle. Kdo si přečte Dona Quijota od M. Cervantese, hned uhodne, odkud tuto epizodu opsal a co se tam dělo poté, co naivní Ulrich s radostí souhlasil. Ulrich byl krutě oklamán: služebná paní pustila konec prostěradla a nešťastný hrdina-milenec spadl přímo k patě poměrně vysoké věže a byl přitom těžce zraněn! Ulrichovu bezmeznou lásku ale ani takový konec jeho milostného eposu neuhasil a teprve později, po malém přemýšlení, si konečně uvědomil, „... že jen blázen může donekonečna sloužit tam, kde není s čím počítat a odměna."

Americký film má ke skutečnému „rytířskému příběhu“ prostě nekonečně daleko, že? I když jako "film" je docela možné se na něj podívat jednou. Ne více.
Naše zpravodajské kanály

Přihlaste se k odběru a zůstaňte v obraze s nejnovějšími zprávami a nejdůležitějšími událostmi dne.

46 komentáře
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. -7
    17 2016 августа
    Za tuto „sukni na zádech“ by byl rytíř okamžitě odtažen k ohni.
    1. +4
      17 2016 августа
      Proč ne? V té době to bylo normální.
    2. +8
      17 2016 августа
      Citace: Papandopulo
      Za tuto „sukni na zádech“ by byl rytíř okamžitě odtažen k ohni.

      A kdo by to odnesl?
      Od pradávna se traduje tradice: dej to velkému tátovi – a bude se ti žít dobře. Nebo prostě žít. A pokud to nedáte, můžete celou rodinu nakrájet do zelí. Prostě. A co je nejcharakterističtější, tradice přetrvala téměř beze změny dodnes.
      Ve XNUMX. století neexistovala policie. Ani jeden západoevropský panovník té doby neměl obdobu „zlatých plášťů“ ze Hry o trůny. Každý vazal, deklarující slovy o loajalitě k vládci, se ve skutečnosti sám rozhodl, kam až tato loajalita sahá. No a královské zákony jako "zvednutí sukně prostého občana osobou ze šlechtické třídy se trestá smrtí upálením" by v zásadě nemohly být.
      1. Riv
        +2
        17 2016 августа
        Navíc! Ve 13. století také neexistovala inkvizice jako taková. První církevní soud ve Francii byl založen teprve v roce 1229. Co tedy chytit a táhnout k ohni – to je nepravděpodobné. Její přednosti stále nebyly stejné.

        Obecně ale měl požár svůj důvod. Tradice byla tato: pro čarodějnictví se muž oblékal do ženských šatů a žena - do mužských. Rytíř v šatech tedy vůbec není sexuální deviace, ale čistě praktická výzva temným silám o pomoc. Za sto let by tak nevypadali jako rytíř. Urození albigenští byli upáleni pro sladkou duši.
        1. 0
          17 2016 августа
          Mimochodem, jaký druh koňského parlefroye?
          "Řekni" "chléb"? Koně s proviantem?
          1. Riv
            +2
            17 2016 августа
            V ruštině: "hodinový kůň".
            Neznamená to, že ji udají klíčem přes zadek. :)
          2. +1
            17 2016 августа
            Ano. Nesl sklep s mistrovými víny, koše s poháry, talíře, ubrusy.
        2. +4
          17 2016 августа
          Dlouho před nástupem inkvizice probíhaly procesy za čarodějnictví a kacířství. Ve skutečnosti byla inkvizice odpovědí na protikatolické hnutí MASS. První instituce, která nesla toto jméno a v té době ještě komorní, se objevila ke konci albigenských válek - což ani v nejmenším nebránilo vymýcení kacířů jak na počátku těchto válek, tak před nimi.

          Citace od Riv.
          rytíř v šatech není sexuální deviace, ale čistě praktická výzva temným silám o pomoc.

          V tomto případě to byl výkon mrkat

          Citace od Riv.
          Urození albigenští byli upáleni pro sladkou duši.

          Protože běželi přes cestu ke kněžím. Albigenská hereze nebyla strašná, protože tam zpochybňovala některá dogmata – většina věřících stále nevěděla a nechtěla vědět.

          Ale volat po odmítnutí církevních desátků, získání světské moci a světského bohatství církví – to byla vždy ta nejhorší z herezí. I kdyby to bylo v přímém souladu s přikázáními evangelia. požádat

          A tohoto výstředního kněze dostatečně respektovali a uspokojovali, takže mu bylo odpuštěno.
          1. Riv
            0
            18 2016 августа
            Nestačí respektovat kněze. Kacíř si nemohl koupit odpustky pro sebe (objeví se mnohem později, ale praxe rozhřešení za peníze je mnohem starší). Samotný pojem kacířství byl však stále poněkud vágní. Například s pravoslavnou církví dosud nedošlo k nesmiřitelným rozporům. Ani Bible nakonec nevznikla jako kanonický soubor knih a byla v diskutované době doslova rozdělena do kapitol.

            Zbytky starých křesťanských směrů, jako je arianismus, také docela stále existovaly. A vlastně klade rovnítko mezi dobro a zlo. Arian Satanist Knight – proč ne?
        3. -1
          18 2016 августа
          Důvodem požáru byl nedostatek „misionářské pozice“ a to platilo pro všechny. Samotní rolníci by byli odvlečeni. Volitelně tahání háčků z koně nebo házení sítě a následné zatloukání cepy. A pro „celou rodinu v zelí“ byl pomalu rozsekán i on sám a celá jeho rodina. Slyšel jsi něco o selských povstáních? Nikdo nepotřeboval takového feudála. Mohli jednoduše plivat jeho směrem, pokud jim něco nevyhovovalo, a jít k jinému feudálovi.
          1. 0
            18 2016 августа
            Pokud feudálové uzavřeli monopolní tajnou dohodu, objevily se stejným způsobem spojené provincie Nizozemska nebo hanzovní republiky.
            Pokud žena rytíře sama oslovila nebo nebyla proti, pak o tom většinou později mlčela.
    3. +3
      17 2016 августа
      Tedy selské ženy Udělal radost těm bez kořenů, uvažovat, a navíc všechny její příbuzné, počínaje jejím manželem. Teprve v pozdním středověku byla zpochybněna práva pána na neomezené intimní služby skromných poddaných a právo první noci zůstalo legální ještě dlouho poté.

      Rytířské panství navíc disponovalo nemalým množstvím privilegií, do kterých se nikdo neodvážil zasahovat, až po papeže a krále – to ostatně znamenalo postavit proti sobě téměř celou vojenskou moc Evropy. Useknout rytíři hlavu za zradu nebo jiné stejně těžké hříchy – alespoň pokud se prokáže vina; ale ponižovat veřejným bičováním - to není život. Takové byly zvyky.
      1. 0
        18 2016 августа
        Citace z Murrio
        ale ponižovat veřejným bičováním není život

        Ale máme jen Catherine II, která zakázala šlechtici bičovat...
    4. 0
      18 2016 августа
      Co když je to po vzájemné dohodě?
  2. +8
    17 2016 августа
    Spíš zápisky ze života šílených lidí. úsměv
    1. +4
      17 2016 августа
      Ano, víte, když jsem to četl poprvé, smál jsem se až do koliky. Také manželka a dcera a vnučka obecně uváděly, že rytíři byli blázni. Ale... bylo! Pamatujete si Lorda Loringa se zavázanýma očima z The White Company? - Slíbil jsem, že budu bojovat s takovými nepřáteli!
      1. 0
        20 2016 августа
        Pro pochopení morálky jsou "Sir Nigel Loring" a "Bílá četa" velmi dobré, protože Conan Doyle byl velkým specialistou na historii Anglie (mimochodem, historická fakta zmíněná mimochodem v Holmesovi nejsou fikce)
  3. +4
    17 2016 августа
    Americký film má ke skutečnému „rytířskému příběhu“ prostě nekonečně daleko, že? .. souhlasím .. viděl jsem film .. neznal jsem skutečný příběh ... Děkuji ..
  4. +1
    17 2016 августа
    K tomu lidi přivádí nedostatek televize a internetu.
    1. 0
      18 2016 августа
      Ale nechytili Pokémona!
  5. +1
    17 2016 августа
    Byla by to pěkná komedie. Lidé žili široce, s fikcí.)
  6. +1
    17 2016 августа
    "I když jako "film" je docela možné se na něj podívat jednou. Víc ne."

    Pojď! Skvělý film, viděl jsem ho 5x a podívám se na něj znovu.
    1. +2
      17 2016 августа
      Mám z tebe radost! A brání mi to vidět, co o tom vím. Nemám rád lži.
      1. 0
        17 2016 августа
        No, ve filmu se jmenoval William Thatcher a říkal si Ulirich, aby vystupoval, je možné, že ten příběh o Ulirichovi znal a proto si říkal, protože prosťáček, který nebyl pasován na rytíře, nejenže nesměl vystupovat , ale taky by mu uřízli hlavu, dobře víte, jaký rytířský cosplay v té době dělali prostým lidem.
      2. 0
        18 2016 августа
        Citace z ráže
        A brání mi to vidět, co o tom vím. Nemám rád lži.

        Umím si představit, jak se cítíte ohledně „300 Sparťanů“...
        Co je historický hraný film?
        1. Riv
          +1
          18 2016 августа
          Z moderních filmů – žádný. Pokud ve filmu odstraníte všechnu špínu středověku, publikum bude vtaženo přímo do sálu. Epidemie malomocenství a neštovic (představte si Evropu, kde má téměř každá žena na obličeji znaménka po neštovicích), nedostatek koupelí, veřejné mučení a popravy...

          A 300 Sparťanů... To je jen v herectví goblinů. :)
  7. +1
    17 2016 августа
    Skvělá zápletka na remake starého filmu!
  8. +2
    17 2016 августа
    Zabijácký příběh!
    Vypadá to, že tato "srdcová dáma" si nejen myla ruce. A ještě jedna věc.
    Takže Ulrich, který spolkl takový nápoj, nemohl přijít k sobě ani půl života.
    ...
    Kolik peněz - a všechno pryč.
    Nicméně... okamžitě mě mučily neurčité pochybnosti.
    Právě tento Ulrich von Liechtenstein nashromáždil příliš mnoho soupeřů (proč je mimochodem z Lichtenštejnska), než aby to byla realita.
    Pokud byl Fraudinst na půdě tak bohatý a blázen, mohl by klidně uplatit své soupeře... z nějakého důvodu vláčel dívky na koních, oblečené v bílém.
    Pokud věříte, pak musel poražený rytíř předat svou zbroj s koněm vítězi nebo ji vykoupit.
    Pokud doplatí, za ztrátu, ale opustí brnění - aby povýšili Paní-Jméno-Jméno-Jméno .... pak je to obecně šum.
    Veškerá zábava.
    Teď dokonce i my.
    ...
    Zabijácký příběh. wassat
    1. +1
      17 2016 августа
      Omlouvám se...nepřidal jsem to hned.
      To vidíme z dobrodružství tohoto trubadúra minnesingera?
      Skutečnost, že prvky transvestismu – a hamadry – byly ve 13. století poměrně přítomné. V Evropě.
      Oblékněte se do ženských šatů - a táhněte po městech a vesnicích.
      Také bojuje - se stejným Hamadrylem slovinským ...
      Cirkus.
      Odtud se vzala hniloba. Jistá teta se vykoupala, páže vypilo trochu vody - a jdeme... prsty jsou useknuté. Je to malíček? Nebo uříznout 21. prst?
      ...
      I když si vzpomínám na fakta ve světě galaxie... dokonce i Herkules, jistá královna Amazonek, se také oblékla s dívkou, ale posadila se k předení a tkaní... spolu s jejími lesbami.
      Tma!
      Hrůza!
      Dítě Hrozné.
      Tam rostou nohy zvráceným zvrhlíkům.
      ...
      A co je nejdůležitější, nevzpomínám si na jedinou ruskou pohádku nebo říkanku, kromě Luky Mudishcheva, kde by se říkalo o převlékání mužů za ženy.
      Tady jsou ženy, husarské dívky ... takové byly.
      Na druhou stranu si to nepamatuju.
      kdo to řekne?
      1. +3
        17 2016 августа
        něco se mi točí hlavou při oblékání, ale přesně si to nepamatuji. Ale s bestialitou máme stále stejnou sadu... A milovali líbání žáby a kikimra s nejrůznějšími čarodějnicemi a mořskými pannami. Ano, a ženy s medvědy nejsou neobvyklé, chované shura-mura, s kashchei. A snoubenec se vyděsil hada-gorynycha, ať Váňa odejde, dokud tě gorynych nechytí, jinak ti to nebude připadat tak nemocné. mrkat
        1. +1
          17 2016 августа
          Existuje dokonce obdoba krásy a zvířete, pouze ve slovanské verzi je usmrkaná koza a palisáda s hlavami zlých nevěst.
          1. 0
            17 2016 августа
            Přesně tak, kolegové.
            Vzpomněl jsem si na pohádku - "Sestřička Alyonushka a koza Ivanushka" ... ach, sakra, bratře! bratr Ivanuška.
            To je ten, kdo pil z louže. Stejně jako Ulrich. Jenom on se proměnil v dívku a náš bratello - v kozu.
            No, existuje taková věc, my, muži, čas od času rádi předstíráme, že jsme koza.
            ...
            Ano, pokud jde o crossovery .... to je naše všechno.
            Všichni jižní Slované se snažili proměnit ve volkodlaky. I když jaké vlky tam mají ... samí šakali.
            Naši jsou stále více na medvědy. Ti mladší pouze - v kozách.
            Zkrátka ano .... bestialita a nekrofilie .. přítomná.
            Nezvyklým způsobem.
            Dítě narozené z mořské panny a smrtelníka mělo zvláštní schopnosti.
            Jen si nepamatuji let - které.
            A od žab-kvaků - všichni bez výjimky jsou princové.
            ...
            Mimochodem, nejkrásnější materiál pro Vjačeslava Olegoviče - kdo se rád obléká jako kdo.
            1. Riv
              0
              18 2016 августа
              Téměř všechny ruské pohádky o princeznovských žábách a horských hadech jsou vývojem tradic starověké Indie. A tam má bráhman zcela zdarma například rybu nebo antilopu. Jak se otec bratrů Pandavových dostal k prokletí? Lovil, všiml si antilopy za křovím, vystřelil šíp, zasáhl. A antilopa se ukázala jako zbožný bráhman, který změnil svůj vzhled. No, "z posledních sil" proklínal, že Rádža Pandu zemřel na jeho vlastní manželku. Kletba zafungovala.

              Takže líbání s ropuchami, nebo pojídání kaše od medvěda jsou maličkosti.
  9. +1
    17 2016 августа
    Díky za článek!

    Citace: Vyacheslav Shpakovsky
    Jednou ho potkalo 200 žen v domě, kde strávil noc, jen aby ho vzaly do kostela. A přitom nikdo nenamítal, že ten muž, rytíř, byl oblečen do ženských šatů a v takové maškarádě vstoupil do kostela, posadil se tam na speciálně určená místa pro ženy a opět v ženských šatech vzal sv. přijímání v něm!
    To dokazuje, že ve 13. století uměli a rádi „dělali legraci“!
  10. 0
    17 2016 августа
    "jako samotná bohyně Venuše"

    nevěrohodné vložení, možná pozdního autora. zájem o antiku je o 12 století později, renesance.
    1. 0
      17 2016 августа
      Viděl jsi, co má na helmě?
  11. 0
    17 2016 августа
    Turnaj svatého Jiří, plné oštěpy z tvrdého dřeva:
    1. 0
      17 2016 августа
      ............
  12. +2
    17 2016 августа
    Ve filmu „Příběh rytíře“ je žena, do které se Ulrich z nějakého důvodu zamiloval, mulatka a dost zhýralá – svým způsobem zkrátka Američanky. Nejlepší moment ve filmu je, když král Edward osvobodí Ulricha a pasuje ho na rytíře.
    1. +3
      17 2016 августа
      Nebýt mulata, byl by režisér obviněn z rasismu.
    2. 0
      18 2016 августа
      Líbilo se mi víc, když byl tento hulvát konečně probodnut skutečným kopím.
  13. 0
    18 2016 августа
    tak jak příběh skončil?
    1. 0
      18 2016 августа
      Chodil jsem v šatech, chodil a pak jsem provedl operaci změny pohlaví. Tady pohádka končí.
    2. 0
      18 2016 августа
      S věkem byl rolník neklidný a uklidnil se.
    3. 0
      18 2016 августа
      Žil šťastně až do smrti a stal se kapitánem Štýrska!
  14. 0
    19 2016 августа
    Po přečtení tohoto nádherného příběhu se opět přesvědčíte, že schizofreniků všeho druhu bylo v každé době a nejen v Rusku dost.

"Pravý sektor" (zakázaný v Rusku), "Ukrajinská povstalecká armáda" (UPA) (zakázaný v Rusku), ISIS (zakázaný v Rusku), "Jabhat Fatah al-Sham" dříve "Jabhat al-Nusra" (zakázaný v Rusku) , Taliban (zakázaný v Rusku), Al-Káida (zakázaný v Rusku), Protikorupční nadace (zakázaný v Rusku), Navalnyj ústředí (zakázaný v Rusku), Facebook (zakázaný v Rusku), Instagram (zakázaný v Rusku), Meta (zakázaný v Rusku), Misantropická divize (zakázaný v Rusku), Azov (zakázaný v Rusku), Muslimské bratrstvo (zakázaný v Rusku), Aum Shinrikyo (zakázaný v Rusku), AUE (zakázaný v Rusku), UNA-UNSO (zakázaný v Rusko), Mejlis lidu Krymských Tatarů (v Rusku zakázán), Legie „Svoboda Ruska“ (ozbrojená formace, uznaná jako teroristická v Ruské federaci a zakázaná)

„Neziskové organizace, neregistrovaná veřejná sdružení nebo jednotlivci vykonávající funkce zahraničního agenta“, jakož i média vykonávající funkci zahraničního agenta: „Medusa“; "Hlas Ameriky"; "Reality"; "Přítomnost"; "Rozhlasová svoboda"; Ponomarev; Savitská; Markelov; kamalyagin; Apakhonchich; Makarevič; Dud; Gordon; Ždanov; Medveděv; Fedorov; "Sova"; "Aliance lékařů"; "RKK" "Centrum Levada"; "Pamětní"; "Hlas"; "Osoba a právo"; "Déšť"; "Mediazone"; "Deutsche Welle"; QMS "Kavkazský uzel"; "Člověk zevnitř"; "Nové noviny"