Vojenská revize

Uznání „Volyňského masakru“ jako genocidy ničí idylu ukrajinsko-polských vztahů

26
Počátkem července přijal polský Senát rezoluci, kterou uznal volyňskou tragédii za genocidu, a vyzval dolní komoru (Seim), aby ustanovila 11. červenec jako Národní den památky obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech země. Polská republika. Minulý týden Sejm reagoval na výzvu horní komory polského parlamentu a hlasoval pro rezoluci „O ustanovení 11. července Dnem památky Poláků, obětí genocidy spáchané OUN-UPA“.



Krvavé léto 1943...

Volyňská tragédie, v Polsku častěji označovaná jako Volyňský masakr, se stala před 73 lety. Na jaře a v létě 1943 provedla Ukrajinská povstalecká armáda (ozbrojené oddíly Organizace ukrajinských nacionalistů - OUN) na území Volyně hromadné ničení etnického polského civilního obyvatelstva. Historici označují různý počet obětí této tragédie. Polské odhady se pohybují od 30 80 do XNUMX XNUMX zabitých. Všichni však přiznávají, že šlo o nejkrvavější epizodu ukrajinsko-polského konfliktu v minulém století.

Volyňské události se vyznačovaly nebývalou krutostí. Do tragédie ji přivedly takzvané „rezuny“. Tito sadisté ​​UPA vyvinuli asi 120 metod vraždění, při kterých se používaly nože, sekery, kosy, vidle, křížové pily a další venkovské nástroje. Obludné detaily oněch masakrů stále otřásají myslí příčetných lidí.

Po válce se Polsko ani Sovětský svaz nesnažily volyňskou tragédii připomenout. Polští vědci však publikovali několik prací o této tragédii, ale nedočkaly se široké publicity.

Situace se změnila po rozpadu SSSR. Počátkem devadesátých let navštívila Volyň polská delegace. Objevila více než 600 masových hrobů, exhumovala ostatky. Potvrďte tedy fakta uvedená v několika dřívějších vědeckých studiích a archivních dokumentech.

Později polští a ukrajinští historici vytvořili společnou komisi, která měla prostudovat a upozornit na volyňskou tragédii. Komise okamžitě čelila různým interpretacím událostí, jak ze strany historiků obou zemí, tak ze strany rodáků z Volyně, kteří byli svědky oněch strašných dnů. To vytvořilo nepříjemnou kulisu pro ukrajinsko-polské vztahy, které se upevňovaly na společném protiruském základě.

Zdálo se, že politici našli cestu z tohoto konfliktu. V roce 2003, u příležitosti 60. výročí volyňské tragédie, přijali prezidenti Ukrajiny a Polska „Společné prohlášení“ o usmíření k 60. výročí tragických událostí ve Volyni. Hlavy států vzdaly hold „obětem bratrovražedných konfliktů, vyjádřily soustrast rodinám a přátelům obětí, uznaly potřebu společného hledání historický pravdy a provádění veřejného morálního odsouzení organizátorů a pachatelů zločinů proti polskému a ukrajinskému národu, uznal, že tragický osud potkal oba národy.

Zmínka v dokumentu o tragickém osudu obou národů není výhradou na znamení smíření a tolerance, ale odrazem skutečných skutečností té doby. Usmíření však dopadlo dost kysele. Poláci, nadšení hroznými detaily volyňské tragédie, začali stále častěji mluvit o genocidě ve Volyni. V oficiálních dokumentech byl termín, pokud se tam dostal, bez řádných právních důsledků pro strany.

Například v červenci 2013, u příležitosti 70. výročí „Volyňského zločinu“ (tento název se používá v parlamentním dokumentu), přijal polský Sejm zvláštní usnesení, ve kterém uvedl, že zločiny spáchané OUN a UPA měly „organizovaný a masivní rozsah“, který jim dal „charakter etnických čistek se známkami genocidy“.

Zdá se, že odkaz v usnesení na „známky genocidy“ je do značné míry vynuceným opatřením. Ještě v roce 2005 navrhli poslanci opozičních rolnických stran Sejmu, aby přijal rezoluci o genocidě na Volyni. Tato iniciativa v té době nezískala podporu, ale slovo „genocida“ bylo již zafixováno v polském politickém povědomí. Nyní je uznána a legálně.

Ukrajinská bolest

V Nejvyšší radě Ukrajiny bylo rozhodnutí polského parlamentu o Volyni označeno za provokaci nacionalistických sil. „Výbor pro zahraniční věci trvá na tom, že přístup autorů návrhů usnesení Senátu a Sejmu Polské republiky k hodnocení událostí volyňské tragédie je politicky nevyvážený a právně nesprávný,“ cituje TASS prohlášení. Rada.

Tento text může v mnohých vyvolat ironický úšklebek. O Volyňském masakru přece slyšel každý. Méně lidí zná již zmíněné „různé výklady událostí“ a „tragický osud obou národů“. Ukrajinci mají také svou pravdu.

V minulém století si od svých západních sousedů hodně vytrpěli. Historici stále čekají na studium etnických čistek z dvacátých let minulého století a dalších polonizací. Toto téma se vytratilo ve světle tragických událostí válečných let. Ale ani těžké vojenské časy se neomezují jen na volyňské události.

Dlouho před nimi působili na území kraje kromě hrdlořezů UPA i udatní vojáci Polské domácí armády. Jeho tzv. Volyňský obvod čítal asi 8 000 bojovníků, dalších 15 000 lidí bylo v okrese Lvov a na zbytku západní Ukrajiny organizovali vycházky s zbraň dalších 20 000 polských vlastenců. Bojovali nejen s UPA a Němci.

V roce 1942, kdy německé úřady začaly vyhánět Poláky z území západní Ukrajiny a na jejich místa usazovat Němce a Ukrajince, provedla Krayovská armáda demonstrativní operaci a v reakci na to zničila několik stovek představitelů ukrajinské venkovské elity – ve skutečnosti , civilní obyvatelstvo. Způsoby zabíjení těchto lidí se také ve velkém humanismu nelišily.

Na masakr ve Volyni zareagovaly i obvody Domácí armády. Předmětem jejich pomsty nebyli násilníci z UPA, ale obyčejní venkovští Ukrajinci, kterých armáda polských vlastenců vyhubila v počtu až 25 tisíc. Je pozoruhodné, že etnické čistky, organizované v té době domácí armádou, zasáhly nejen ukrajinské země, ale také jihovýchodní území samotného Polska. „Udatnost“ těchto polských vlastenců je dodnes připomínána v západním Bělorusku a Litvě.

Polsko se podívalo na země západní Ukrajiny

Známá je i selektivní vzpomínka Poláků, kdy mluví o Katyni, ale mlčí o zničení desítek tisíc zajatých rudoarmějců. A přesto je případ s Ukrajinou zvláštní. Zde, za historickou pamětí, je vidět zcela jednoznačný moderní vlastní zájem. To už bylo cítit v Kyjevě.

Usnesení polského parlamentu o genocidě ve Volyni veřejně odsoudili ukrajinští vůdci, vysocí úředníci a politici. Zcela konkrétní hodnocení si dovolil lidovecký poslanec ze strany Baťkivščina, bývalý šéf ukrajinského ministerstva zahraničí Boris Tarasjuk.

Na protest odstoupil z funkce předsedy skupiny pro meziparlamentní vztahy s Polskem a řekl: „Za spekulacemi o pocitech Poláků, jejichž příbuzní zemřeli na takzvaných „Východních křížích Polska“, což je dnes ukrajinské Na území jsou skryté územní nároky politiků, překrucování ukrajinských dějin a ponižování tisíců Ukrajinců, kteří zemřeli během tohoto masakru.

Diplomat Tarasyuk byl prvním ukrajinským politikem, který obvinil Polsko z jeho nároku na „východní Creses“ – tak Poláci nazývají země západní Ukrajiny. Mnozí v Polsku je považují za své. Ve Varšavě dokonce existuje organizace „Restituce Kresova“, která bojuje „za navrácení polského majetku nacházejícího se na území západní Ukrajiny nebo za získání náhrady za majetek, který Poláci zanechali“.

Podle funkcionářů „Restituce Kresova“ už organizace připravila podklady pro asi 100 000 žalob u soudů v Kyjevě a Lucku od dědiců bývalých majitelů nemovitostí v Haliči a Volyni. Tato práce zesílila po podpisu Asociační dohody EU Ukrajinou. V „Kresech“ ho považovali za základ svých tvrzení. Nyní polský Sejm, který uznal genocidu ve Volyni, dal formální právní důvod polským dědicům vlastníků nemovitostí na Ukrajině.

Odborníci připouštějí, že nároky polských úřadů dnes šly nad rámec vracení nemovitostí, a dokonce celých farem. Ve Varšavě cítili: Ukrajina se rozpadne, započatý proces lze jen stěží zastavit. Poláci tedy spěchají, „aby položili nezbytné legislativní základy, aby si mohli legitimně nárokovat své bývalé země“.

Mimo jiné jsou viditelné konkrétní aplikační funkce usnesení přijatého Seimasem. Uznání volyňské tragédie jako genocidy umožní Varšavě předložit Kyjevu finanční nároky. Případ se neomezí pouze na nároky „Restituce Kresů“. Světová praxe ukazuje, že výše plateb v takových případech jde mimo rozsah o miliardy dolarů. S tím si dnešní ekonomika Ukrajiny rozhodně neporadí.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko nyní marně volá o odpuštění „Volyňského masakru“. V pátek na své facebookové stránce napsal: "Musíme se vrátit k přikázání Jana Pavla II. - odpouštíme a prosíme o odpuštění." Polští politici na výzvu ukrajinského prezidenta nijak nereagovali.

Vypadá to, že se už rozhodli sami: někdejší idylka polsko-ukrajinských vztahů je u konce. Jak se říká, nic osobního – jen geopolitika. Společné protiruské cíle již nelze zpečetit...
Autor:
26 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. černá
    černá 25. července 2016 06:24
    +2
    Dohoda mezi Poláky a západními „Ukrajinci“ je možná pouze na základě tzv. "handle" (obchod). Pokud Poláci dostanou svůj podíl v aplikaci. Ukrajina-uklidní se. A je o co se podělit! Uznání genocidy je krokem k začátku zabírání ukrajinského majetku Poláky.
    1. Komentář byl odstraněn.
    2. siberalt
      siberalt 25. července 2016 10:04
      +3
      Chocholové a Poláci spolu nikdy nevyjdou, bez ohledu na to, jak jsou smíření.
  2. Vyháněč liberoidů
    Vyháněč liberoidů 25. července 2016 06:32
    +12
    Že Poláci, že Ukrajinci jsou jedno pole lesních plodů. Oba mají v krvi soupeře až koule a ze svých zločinů obviňují kohokoli kromě sebe. Jakmile se "členové" této společné komise z velké "lásky" nezabili ???
    1. lovec
      lovec 25. července 2016 06:58
      +3
      Jednotný začátek, terry rusofobie! Ano, spojenci. Jak se říká, s takovými přáteli nepotřebujete nepřátele.
    2. Valery Valery
      Valery Valery 25. července 2016 08:56
      +3
      Polsko jako stát a každý Polák jako samostatná osoba považují Ukrajinu a její občany za lidi sedmé třídy. Polská podpora profašistického Porošenka má dva důvody:
      1. Toto je další a velmi bolestivý způsob, jak naštvat RF.
      2. Polsko se snaží vytvořit zónu svého vlivu, no, jak to bude „dospělý“ stát, koneckonců velmoc.
      Existuje další, třetí důvod, ale respekt k ruskému jazyku a pravidlům tohoto zdroje nedovoluje, aby byl vysloven.
      1. Mike_V
        Mike_V 25. července 2016 15:07
        +3
        Myslím, že lze přidat něco pro ilustraci vašeho názoru. V roce 89 jsem byl náhodou několik měsíců na západní Ukrajině ve Lvovské oblasti. Tam, ve vesnici Cherlyany, jsem nějakým způsobem vzal mléko a při čekání, až majitelé podojí krávu, jsem slyšel mnoho příběhů od staré matky hostitelky. A co mě tehdy zarazilo, byl její příběh o tom, jak jednoho dne její dědeček (to bylo ještě v 35 nebo 36, tedy tehdy to bylo Polsko) zapomněl ve stanovený den přivést krávu k býkovi, takže vedoucí Polák přišel večer a zbil dědečka kyjem tak, že byl týden nemocný. Nejhorší na tomto příběhu je ale to, že i babička i přes 7. měsíc TĚHOTENSTVÍ dostala obušek. A teď mi řekněte – který normální muž může zvednout ruku k těhotné ženě? Tím je řečeno vše. Když jsem se zeptal, jak to může být - babička řekla růženec - "no, on je manažer, POLÁK a my jsme Ukrajinci. Měl na to plné právo." Co zde lze říci? Mohu přidat další. Polský četník (vojín nebo četař) měl právo použít obušek ve vztahu k ragulovi, i když ragul při setkání s četníkem nestál zády ke zdi v 5 krocích a neuklonil se, vzlétl jeho klobouk. Nebylo to nejhorší – dostat obušek do obličeje. Bylo děsivější dostat se do okrsku. O čem tedy můžeme mluvit o rovnosti? Pokud se tedy ze Lvova opět stane Lemberg, raguli velmi rychle zapomenou jak na Banderu, tak na Šuchevyče a zboří pomníky samotné. Nemyslím si, že postoj k Ragulům bude tolerantní jako k Arabům v Německu.
        1. Orionvit
          Orionvit 27. července 2016 04:00
          0
          Lvov se opět stane Lembergem - raguli velmi rychle zapomenou na Banderu a Šuchevyče a zboří samotné pomníky.
          A budou se modlit za Rusy, přijďte bratři Moskvané, chraňte je před nenáviděnými Poláky. Jak se říká: "Ne tento vítr, sklidíš bouři." Poláci po staletí hnili místní obyvatelstvo, vychovávali otroky, pak jim vymysleli jméno – Ukrajinci a nasadili je na Rusko. Ale v roce 1943 jsme dostali odpověď a myslím, že to není konec. Není horší než pán než bývalý otrok. Dali Ukrajincům nezávislost, získejte ji. Ať se západní Ukrajina odstěhuje od Polska, není to škoda, pak se podíváme na tuto hádku. Správně řekněte, nelitujte ne těch, ani jiných.
  3. Znalec
    Znalec 25. července 2016 06:38
    +7
    Země Ukrajiny... smavý Prosím tě... Brzy tě roztrhají na kusy.
    1. Olezhek
      Olezhek 25. července 2016 10:08
      +6
      Souhlasím s tím, že Ukrajina by se měla DŮRAZNĚ vzdát dědictví krvavého stalinistického režimu.
      Není jiná cesta!
      1. kapitán
        kapitán 25. července 2016 14:53
        +4
        V souvislosti s desovětizací na Ukrajině, její aspirací do EU, do doupěte skutečné demokracie, navrhuji vrátit Polákům spolu s obyvateli „východní kresy“. Navíc je nutné shromáždit přistěhovalce z Haliče z celé Ukrajiny a vrátit je Polákům spolu s půdou. Myslím, že to bude spravedlivé. Vraťte Černovice Rumunům, Zakorpattyu Maďarům a Slovákům. Inu, Rusko by mělo vrátit vše, co jim dal nenáviděný Lenin, vše bude velmi demokratické a evropské.
    2. Signor Tomato
      Signor Tomato 25. července 2016 21:34
      0
      Proto se tam chtějí přestěhovat Raguli – Zápaďáci nyní vyklízejí Doněckou a Luhanskou oblast.
  4. AIDS
    AIDS 25. července 2016 06:38
    +7
    Otrok, který přišel k rozumu, je nasazen na obojek a vrácen do svého přirozeného otrockého stavu.
  5. žesťák
    žesťák 25. července 2016 06:46
    0
    Podle mého názoru v Solovjově jeden z Poláků řekl, že - Ano, Polsko uznává genocidu Volyňského masakru, ale čas hojí rány ...
    Samozřejmě to není doslovně, ale význam je takový, takže tito dva (kamarádi) si nic nepamatují, jen aby byli spolu přátelé proti Rusku.
  6. horský střelec
    horský střelec 25. července 2016 06:53
    +5
    UPA povraždila Poláky, AK povraždila Ukrajince a oba, hanebnost a hanba, oba „zvedají na štít“ „hrdiny“ – každý – své vlastní. Stojí jeden za druhého. Poláci se považují za silnější, jak v EU, tak v NATO, a ekonomicky. Proto se ideologicky "rozdrtí" a pak, věřím, dojde k restitucím... Poláci se připravují s nadhledem.
    1. Olezhek
      Olezhek 25. července 2016 09:47
      +1
      Stojí jeden za druhého. Poláci se považují za silnější, protože jak v EU, tak v NATO, i ekonomicky


      Jako ano, ALE ruská Západoščina si nedala pokoj.
      Ukrajina je dnes nepřátelský a neadekvátní stát, na jehož existenci Rusko NEMÁ zájem.

      Tak snad polský Lemberg není tak špatný...
      tam udělají pořádek, přibijí Bandera metodami AK ...
      ALE ne zadarmo, ne zadarmo...
      V geopolitice musíte platit za všechno ...
      A Putin není člověk, kterého lze ignorovat. Tak přemýšlej. Žvýkej tuřín...

      Rumuni a Maďaři mají také o čem přemýšlet...
  7. černá
    černá 25. července 2016 06:57
    +1
    Citace z brasistu
    Podle mého názoru v Solovjově jeden z Poláků řekl, že - Ano, Polsko uznává genocidu Volyňského masakru, ale čas hojí rány ...
    Samozřejmě to není doslovně, ale význam je takový, takže tito dva (kamarádi) si nic nepamatují, jen aby byli spolu přátelé proti Rusku.

    tak docela nesouhlasím. Proč tedy tentýž Seim před třemi lety odmítl uznat "Volyňský masakr jako genocidu?. To je jiná věc. Poláci měli pocit, že Ukrajina je dostatečně oslabená - žádné peníze, žádná moc, žádná armáda a teď můžete utáhnout Dlouho bylo jasné, že vše, co se stalo na Ukrajině, bylo účelově uděláno pro její kolaps. A Poláci se o to tak zajímali.... Dalším krokem bude pokus o odříznutí západních oblastí Ukrajiny, které Poláci vždy považovali za své
    1. Olezhek
      Olezhek 25. července 2016 09:37
      0
      Poláci cítili, že Ukrajina je dostatečně oslabená – žádné peníze, žádná moc, žádná armáda, a teď mohou utáhnout šrouby


      Jistě!

      Dalším krokem bude pokus o odříznutí západních oblastí Ukrajiny


      ALE Krym z jejich pohledu bude ukrajinský, jo...
      Ale nebude možné vrátit Cresses a přísahat s Ruskem ...
      To nebude fungovat.
  8. parusník
    parusník 25. července 2016 07:04
    +3
    K pronájmu .. Na Ukrajině bude brzy zase třeba hledat opěrný bod v Rusku ... Navíc se slzami v očích ..
    1. Olezhek
      Olezhek 25. července 2016 09:35
      +1
      My, promiň, proč?

      Spojenectví s Polskem proti Kyjevu je pro nás výhodnější...
  9. aszzz888
    aszzz888 25. července 2016 07:31
    +1
    Polské hodnocení událostí volyňské tragédie je politicky nevyvážené a právně nesprávné,“ cituje TASS prohlášení Rady.

    Vskutku, čí kráva by bučela a čí by mlčela! smavý
    1. lžíce dehtu
      lžíce dehtu 25. července 2016 07:49
      -11
      Citace z aszzz888

      Vskutku, čí kráva by bučela a čí by mlčela! smavý

      Je to jisté!
      1. strýc Murzik
        strýc Murzik 25. července 2016 10:01
        +4
        1914-1934 - Haiti. Po četných povstáních Amerika přivádí své vojáky, okupace pokračuje 19 let.
        1916-1924 - 8letá okupace Dominikánské republiky.
        1917-1933 - vojenská okupace Kuby, hospodářský protektorát.
        1917-1918 - účast v 1. světové válce.
        1918-1922 - intervence v Rusku. Celkem se ho zúčastnilo 14 států.
        Aktivní podpora byla poskytnuta územím, která se oddělila od Ruska – Kolčakii a Dálnému východu.
        1918-1920 - Panama. Po volbách jsou nasazeni vojáci, aby potlačili nepokoje.
        1919 - KOSTARIKA. ... Vylodění amerických jednotek na „ochranu amerických zájmů“.
        1919 – Americké jednotky bojují na straně Itálie proti Srbům v Dolmatii.
        1919 – Američtí vojáci vstoupili během voleb do Hondurasu.
        1920 – Guatemala. 2týdenní intervence.
        1921 – Americká podpora pro militanty bojující za svržení guatemalského prezidenta Carlose Herrery ve prospěch United Fruit Company.
        1922 – intervence v Turecku.
        1922-1927 - Americké jednotky v Číně během lidového povstání.
        1924-1925 - Honduras. Vojáci vtrhnou do země během voleb.
        1925 – Panama. Američtí vojáci přerušili generální stávku.
        1926 – Nikaragua. Invaze.
        1927-1934 - Americké jednotky rozmístěné po celé Číně.
        1932 – invaze z moře do Salvadoru. V té době došlo k povstání.
        1937 – Nikaragua. S pomocí amerických jednotek se k moci dostává diktátor Somoza, který sesadil legitimní vládu H. Sakasy.
        1939 - zavedení vojsk do Číny.
        1947-1949 - Řecko. Americké jednotky jsou zapojeny do občanské války a podporují nacisty.
        1948-1953 - vojenské operace na Filipínách.
        1950 – Povstání v Portoriku je rozdrceno americkými jednotkami.
        1950-1953 - ozbrojená intervence v Koreji asi milionu amerických vojáků.
        1958 – Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.
        1958 - konfrontace s Panamou.
        1959 – Amerika posílá vojáky do Laosu, začínají první střety amerických jednotek ve Vietnamu.
        1959 – Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.
        1960 - poté, co byl José Maria Velasco zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl vyhovět požadavkům USA na přerušení vztahů s Kubou, provedli Američané několik vojenských operací a zorganizovali převrat.
        1960 – Američtí vojáci vstoupili do Guatemaly, aby zabránili odstranění americké loutky od moci.
        1965-1973 - vojenská agrese proti Vietnamu.
        1966 – Guatemala. ... do země vstoupily americké jednotky, byly uspořádány masakry indiánů, kteří byli považováni za potenciální rebely.
      2. strýc Murzik
        strýc Murzik 25. července 2016 10:02
        +1
        Druhý díl! 1960 - poté, co byl José Maria Velasco zvolen prezidentem Ekvádoru a odmítl vyhovět požadavkům USA na přerušení vztahů s Kubou, provedli Američané několik vojenských operací a zorganizovali převrat.
        1960 – Američtí vojáci vstoupili do Guatemaly, aby zabránili odstranění americké loutky od moci.
        1965-1973 - vojenská agrese proti Vietnamu.
        1966 – Guatemala. ... do země vstoupily americké jednotky, byly uspořádány masakry indiánů, kteří byli považováni za potenciální rebely.
        1966 – vojenská pomoc proamerickým vládám Indonésie a Filipín. ... (60.000 88 lidí bylo zatčeno z politických důvodů, za vlády oficiálně pracovalo XNUMX specialistů na mučení).
        1971-1973 - bombardování Laosu.
        1972 – Nikaragua. Američtí vojáci jsou přiváděni, aby podpořili vládu, což je výhodné pro Washington.
        1983 - vojenská intervence na Grenadě, asi 2 tisíce mariňáků.
        1986 - útok na Libyi. Bombardování Tripolisu a Benghází.
        1988 – Americká invaze do Hondurasu
        1988 – USS Vincennes, která byla v Perském zálivu, sestřelila íránské letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí.
        1989 – Američtí vojáci potlačili nepokoje na Panenských ostrovech.
        1991 – rozsáhlá vojenská akce proti Iráku
        1992-1994 - okupace Somálska. Ozbrojené násilí proti civilistům, zabíjení civilistů.
        1998 – Súdán. Američané ničí farmaceutický závod raketami a tvrdí, že produkuje nervový plyn.
        1999 - Spojené státy ignorovaly normy mezinárodního práva, obešly OSN a Radu bezpečnosti a zahájily 78denní leteckou bombardovací kampaň sil NATO proti suverénnímu státu Jugoslávii.
        2001 - invaze do Afghánistánu.
        2003 – bombardování Iráku.
        2011 – Libye.

        Žádné značky
        1. bk316
          bk316 25. července 2016 20:38
          +3
          Citace: Strýček Murzik
          invaze

          A on se svou vlajkou nerozumí tomu, co je zřejmé:
          celek jeho seznam jsou naše ztráty a nikdo jiný než my sami za ně nemůže nést účet;
          celek Váš seznam je agrese USA proti ostatním, za kterou se jednoho dne budete muset zodpovídat;

          A ano, Rusko je taková země, která vnitřní nepokoje nebo boj proti vetřelcům zabírají téměř celý historický čas;
          Spojené státy jsou z nějakého důvodu zemí, která po celou svou historickou dobu vyhlazuje disent (většinou bezbranný) po celém světě;
          Jsem si proto jist, že přijde chvíle a Rusko ukončí existenci Spojených států. Možná to nebude za mého života, ale bude. Protože je to SPRÁVNÉ.
      3. Komentář byl odstraněn.
      4. siberalt
        siberalt 25. července 2016 10:10
        0
        Proč ale do tohoto „krvavého věku“ nevstoupila japonská a první světová válka, která přerostla v občanskou? Totální dekomunizace, sakra!
    2. Komentář byl odstraněn.
  10. vzlétnout
    vzlétnout 25. července 2016 08:27
    +7
    No, Poláci našli svou vlastní genocidu... Jinak Židé ano, Arméni ano, ale Poláci ne...
    "V bojích za osvobození Polska zahynulo 641000 13000 sovětských a 2500 XNUMX polských vojáků. Více než XNUMX XNUMX sovětských vojáků bylo po svém osvobození zabito Poláky zpoza rohu ..." vděčným osvobozeným.
  11. Pete Mitchell
    Pete Mitchell 25. července 2016 09:05
    +7
    Citace: Valery Valery
    Polsko jako stát a každý Polák jako samostatná osoba považují Ukrajinu a její občany za lidi sedmé třídy. Polská podpora profašistického Porošenka má dva důvody:
    1. Toto je další a velmi bolestivý způsob, jak naštvat RF.
    2. Polsko se snaží vytvořit zónu svého vlivu, no, jak to bude „dospělý“ stát, koneckonců velmoc.
    Existuje další, třetí důvod, ale respekt k ruskému jazyku a pravidlům tohoto zdroje nedovoluje, aby byl vysloven.

    Ze třetího důvodu s vámi velmi souhlasím, stejně jako s těmi prvními dvěma. Pšekové opravdu lezou do klubu dospělých chlapů, no, Američané je podporují: vždyť se na povel vyserou na všechny "parťáky" pruhovaných: Rusko a evropské země - jakýsi pes na vodítku
    1. Olezhek
      Olezhek 25. července 2016 09:34
      -1
      Návrat podobných židlí NENÍ v žádném případě americkým projektem

      Amerika to kategoricky nepotřebuje, jako Německo (které potřebuje Gdaňsk a Breslau)
  12. Olezhek
    Olezhek 25. července 2016 09:31
    0
    "Musíme se vrátit k přikázání Jana Pavla II. - odpouštíme a prosíme o odpuštění." Polští politici na výzvu ukrajinského prezidenta nijak nereagovali.


    No, co mohu říci: Ukrajina zasáhla konkrétně, a ne na peníze, ale na zemi ...
    Kdysi existovalo dělení Polska, nyní zřejmě přišla řada na Ukrajince, aby se „rozmnožili dělením“
    Navíc právě v tomto „návratu podobných křížů“ bude Polsko zoufale potřebovat pomoc Ruska (no, ne Německa) ...
    Obdivuhodná jsou tvá díla, Pane...
  13. Olezhek
    Olezhek 25. července 2016 10:16
    +3
    Zdá se mi, že Ukrajinci VELMI brzy pochopí, jakou monstrózní chybu udělali zahájením represivní operace na jihovýchodě.
    Nyní: Rusové jsou pro ně nepřátelé, ale Poláci nejsou přátelé, stejně jako Maďaři s Rumuny...
    A Kyjev vůbec nemá seriózní mocenský / diplomatický zdroj od slova ...

    Jak hodláte bránit hranice šlechticů?

    Tak mě to zajímá... Nemají ani peníze, ani moderní zbraně pro armádu.


    Navíc v souvislosti s Krymem je pro Rusko zajímavé, že by se nenašel nikdo, kdo by požadoval jeho navrácení ...

    Takže "podobné kříže" jsou bezpodmínečné pozitivum.

    Nebo se bojíte o osud „cynického Bandery“?
  14. Lyubopjatov
    Lyubopjatov 25. července 2016 11:13
    +1
    Co je primární a co sekundární: vyhlazení ruských hřebenů Poláky nebo Poláky Ukrajinci (bývalými Rusy)? Primární bylo vyhlazení Rusů polským šlechtickým státem. Polsko, které „nezahynulo“, je proto odsouzeno k zániku, jeho definitivní rozdělení je před námi – až všichni zuřiví Poláci napochodují do pece světa Moloch a ti, kteří přežijí, se prohlásí za Rusy.
  15. aversxxx
    aversxxx 25. července 2016 13:18
    0
    U Poláků je to jasné, je zajímavé, zda je uznána genocida Srbů jak za druhé světové války, tak za občanské války (Bosna a Hercegovina)
    1. Orionvit
      Orionvit 27. července 2016 04:31
      0
      Srbská genocida není uznána, jsou pro Rusko, takže tamní všemožné haagské soudy tuto otázku ani nenastolí. Stejně jako ruská genocida v bývalých „bratrských“ republikách bývalého SSSR, v 90. letech.
  16. Waciak
    Waciak 26. července 2016 23:08
    0
    Tento článek je totální nesmysl a jedna velká banderovská dezinformace.
    Autor článku se tváří jako nestranný odborník, ale nesklání hlavu nad utrpením 100-200 tisíc obětí nelidského mučení prostřednictvím Bandery. Autorovi vadí ty peníze!!!.

    Polský parlament označil „Volyňský masakr“ za genocidu – protože je to genocida a o žádné peníze zde nejde. Nejedná se o „tragédii“, „volyňské události“, „polsko-ukrajinský konflikt“, pouze šlo o genocidu páchanou na bezbranných ženách, dětech a starších lidech.
    Autor tohoto článku to nepochopí, protože přesně plní poslání relativizace historie a dezinformace čtenářů. To je Banderova metoda komunikace s okolím.
  17. Orionvit
    Orionvit 27. července 2016 04:26
    0
    obětí genocidy spáchané ukrajinskými nacionalisty na občanech Polské republiky.
    Co je to za Polskou republiku v roce 1943? Jeli tam všichni na národní půdě?
  18. kig
    kig 27. července 2016 18:33
    0
    Ukrajinské obyvatelstvo oněch míst také velmi trpělo, takže pro Ukrajinu je logické, aby tyto události stejným způsobem prohlásila za genocidu. A všichni si budou rovni.