Kolomei bitva. Bitva u řeky Stohod

6
Kolomei bitva. Bitva u řeky Stohod

Do 12. (25. června) 1916 nastal na jihozápadní frontě klid. Pouze v některých oblastech byly nepřátelské akce místního charakteru. Velení Jihozápadního frontu začalo připravovat novou ofenzívu. V telegramu náčelníka štábu fronty V.N. Tato příprava by měla být provedena na stejném základě, jako byla připravena ofenzíva na 12. května... Nepřítel je sice rozrušen a jeho pozice jsou slabší než ty, které jsme již zaujali, nicméně důkladnost a promyšlenost přípravy Útok je nezbytný pro úspěch a snížení ztrát na naší straně.

Nadcházející ofenzívy se měly zúčastnit všechny čtyři armády Jihozápadního frontu. Od 11. (24.) června byly navíc 3. armáda (velení armády a jeden sbor) a 78. pěší divize převedeny na Brusilovský front. Pro obnovu 3. armády do ní byly nality 46. armáda a 4. jízdní sbor. 3. armáda měla obsadit Galuzii, oblast Gorodok a zároveň zahájit pomocný útok na Ozarichi, aby usnadnila ofenzívu vojsk západní fronty ve směru Baranoviči. 8. armáda zasadila dva údery: hlavní - na Kovel, pomocný - na Vladimira-Volyňského. 11. armáda postupovala na Brody a Poritsk. 7. armáda měla dosáhnout linie Brezzany, Podgaitsy, Monasterzhisk a 9. armáda - linie Galich, Stanislav. 5. sbor a 78. divize zůstaly v přední záloze.

Podle plánu velení Jihozápadního frontu soustředil jako dříve své hlavní úsilí na kovelský směr. Hlavní úder opět zasadila 8. armáda Kaledinu. Proto přijaté posily šly posílit 8. armádu. Kromě již dříve příchozího 5. sibiřského a 23. sboru zahrnoval 1. turkestanský a 1. armádní sbor. Tedy kromě 4 sborů převedených do 3. armády (46. a 4.) a 11. armády (8. a 32.) měla Kaledinova armáda 8 sborů - 5. sibiřský, 1. Turkestán, 30., 1., 39., 23., 40. a 5. jezdecký sbor a zůstal nejmocnější na frontě. Kaledin se rozhodl zasadit hlavní úder silami 1. turkestánského sboru podporovaného jízdním sborem, 30. sbor provedl pomocný útok. V záloze 8. armády se nacházel 5. sibiřský sbor, vyčerpaný předchozími boji. Zbytek sboru musel zachytit nepřítele ve svých oblastech a být připraven zahájit rozhodující ofenzívu. Přípravy na novou ofenzívu probíhaly při zastavování nepřátelských útoků.

Nepřátelské akce

V polovině června provedly rakousko-německé síly rozsáhlé přeskupení svých sil jižně od Pripjati. Od 9. (22.) června rakousko-německé jednotky stále pokračovaly v útocích na směrech Kovel a Vladimir-Volyň. Ale tyto útoky byly rozptýleny a nebyly úspěšné. V Bukovině se Rakušané narychlo stáhli do Karpat. V ostatních oblastech se rakousko-Němci bránili.

Do poloviny června se však rakousko-německé jednotky přeskupily a zahájily protiofenzívu. Vrchní velitel na východě Hindenburg měl zorganizovat úder proti naší 8. armádě, jíž byla podřízena armádní skupina Linsingen: vojska Gouera, Fata, Bernhardiho, 4. rakousko-uherská armáda, resp. von Marwitz skupina převedena na pravé křídlo. Celkem tato skupina zahrnovala 23,5 pěchoty (včetně 8 německých) a 7 jezdeckých divizí. Böhm-Yermolli s 1. a 2. rakousko-uherskou armádou musel držet pozice proti ruské 11. armádě.

Jihoněmecká a 7. rakousko-uherská armáda vytvořily skupinu vojsk pod velením následníka rakouského trůnu arcivévody Karla, kterému byl přidělen zkušený poradce generál von Seekt. Z Francie sem byly převedeny 3 německé divize. Dvě německé divize byly poslány k 7. armádě, kde tvořily skupinu generála Kevela na levém křídle. Po příchodu skupiny Crevel měla přejít do útoku 7. rakousko-uherská armáda.

Linsingenovy jednotky tedy zaútočily na pravé křídlo Brusilovovy fronty - 8. armáda a arcivévoda měl zasáhnout křídlo levé - 9. armáda. Tam bylo obousměrné zpravodajství, milované Němci "Cannes". Linsingen měl zahájit ofenzívu 17. (30. června) a arcivévoda Karl zaútočit s přístupem německých divizí 20. června.

Bitva u Kolomei

Velitel 9. ruské armády Platon Lechitsky se však rozhodl jinak. 15. června (28. června) zahájila jeho armáda rychlou ofenzívu. Lechitsky se kryl z jižní skupiny Pflanzer v Karpatech konsolidovaným a 3. jízdním sborem a rozhodl se zasáhnout severní skupinu nepřítele. Mezi Dněstrem a Prutem byly rozmístěny 33., 41. a 12. armádní sbor, který zaútočil na Kolomeu. 11. sbor měl asistovat při operaci v horách za Prutem.

S rychlým náporem pronikly naše jednotky 17. června do Kolomeje (Kolomija). Generál Lechitsky plánoval zastavit pluky na linii Kolomeja a počkat na posily slíbené velením. Když se však tento rozhodný velitel dozvěděl, že Rakušané čekají na Němce přicházející na pomoc, rozhodl se nečekat ani na Němce, ani na posily. 18. června (1. července) zasadil silný úder středu armády – 12. sboru, v údolí Prut. Střed 7. rakousko-uherské armády byl opět proražen.

V této době dorazily německé divize a 19. června (2. července) zaútočili Němci a Rakušané na naše pravé křídlo - 33. armádní sbor. Tento protiútok však Lechitského nezastavil. Stáhl 33. a 41. sbor trochu dozadu a zaútočil středem a levým křídlem na 12. a 11. sbor na Prut a za Prutem. Poté, co Pflanzer dostal novou ránu do slabého místa, pozastavil pohyb Crevelovy skupiny. Lechitského jednotky, navazující na svůj úspěch, obsadily 24. června (7. července) Deljatyn. Lechitského armáda tak zvítězila v devítidenní bitvě u Kolomeje. Jen rakouské jednotky ztratily více než 31 XNUMX zajatců.


Velitel 9. armádní platon Alekseevič Lechitsky

Postup vojsk Linsingenu

Ruská západní fronta mezitím místo rozhodující ofenzívy a zasazení hlavního úderu, jak měla učinit podle hlavního plánu letního tažení, nadále váhala a úder odkládala. Vše skončilo tím, že 15. června zahájil Evert útok ve směru Baranoviči pouze s 1. granátnickým sborem. Útok byl veden na široké frontě a nevedl k vítězství. Poté začal velitel západní fronty provádět nové přeskupení v naději, že zasáhne stejným směrem s 8 sbory, ale tento úder nemohl být proveden dříve než 3. července (20). Jihozápadní front tak opět dočasně zůstal sám a rakousko-Němci shromáždili již tak silnou pěst u Kovelu a 17. června (30. června) zaútočili na střed 8. armády. Německé velení plánovalo pomstít se za neúspěch na Dněstru.

Fronta 8. armády Kaledinu popisovala široký oblouk podél tří řek - Stohod, Bezymyannaya a Lipa. Linsingen ji plánoval odříznout údery od skupiny Bernhardi na Stochodu ze severu na jih a skupiny von der Marwitz na Bezymyannaya z jihozápadu až severovýchodu, v řezu 8. a 11. armády. Mezi těmito dvěma krycími skupinami se nacházela 4. rakousko-uherská armáda posílená 10. německým sborem, která měla frontálním útokem prorazit střed ruské armády.

Jednotky 8. ruské armády však odrazily nové nepřátelské útoky. Ofenziva skupiny Bernhardi na Stohodu byla odražena 5. sibiřským a 39. armádním sborem. 19. června (2. července) Bernhardi útok zopakoval a využil změny 5. sibiřského sboru, který v červnových bojích utrpěl těžké ztráty, na 1. armádní sbor. Nepřítel prorazil naše pozice, ale protiútoky 24. pěší divize u Linevky situaci obnovily. 4. rakousko-uherská armáda posílená německými jednotkami zaútočila na náš střed – 33. a 40. sbor. Naše 4 divize zaútočily na 9 nepřátel. Zvláště krvavá bitva vypukla u Zaturtsy, kde 10. německý sbor zaútočil na naši 40. sbor. Zde se německá 20. ocelová pěší divize srazila s naší 4. železnou střeleckou divizí generála Děnikina. V krutém boji byli Němci rozdrceni. Bitva byla nesmírně krutá. Od 17. do 21. června (30. června – 4. července) provedli Němci 44 zuřivých útoků. Němci bojovali zarputile, v jejich plucích zůstalo 300-400 bodáků. Němečtí vojáci ocelové divize, kteří první den zažili sílu naší Děnikinské železné divize, vyvěsili plakát: „Vaše železné železo není o nic horší než naše německá ocel, ale rozbijeme ho!“ Naši odpověděli: "Pojďte, zkuste německou klobásu!"

Prudký odpor 8. sboru generála Dragomirova na levém křídle 8. armády uklidnil impuls sboru Shurmai a Falkengain. Ale 45. sbor 11. armády na pravém křídle nebyl schopen odrazit ofenzívu hlavních sil Marwitz. Čelo naší 126. divize bylo proraženo a cesta do Lucku, do týlu 8. armády, byla otevřena. 22. německý sbor Falkenhainu prakticky prolomil pozice 8. sboru (15. divize). Situaci však napravil neohrožený protiútok 2. praporu modlinitů, kteří směle přešli k 5 nepřátelským praporům, které již obklíčily 15. divizi. Prapor podplukovníka Rusova (který zemřel hrdinskou smrtí) se převrátil a zahnal ohromenou německou brigádu.

Aby zacelil mezeru náčelníka štábu Jihozápadního frontu, Klembovský tam hodil dva pluky blížícího se 5. armádního sboru, které byly nasazeny na automobily, 12. a Konsolidovanou jízdní divizi, 7. a 10. dělostřeleckou brigádu. Rychlým a nečekaným úderem pro nepřítele tyto jednotky rozdrtily Němce, kteří prorazili Marwitz. Během pěti dnů krutých bojů byly útočící nepřátelské divize zcela zbaveny krve a do 21. června (4. července) byly vrženy zpět na své původní pozice.

Rakousko-Němci tak v Cannes neuspěli. Rakousko-německé jednotky Pflanzer a Linsingen byly v krutých bojích poraženy, utrpěly těžké ztráty a stáhly se na své původní pozice. Byla to silná rána pro plány nejvyššího rakousko-německého velení. Ze severní části ruské fronty az Francie začaly narychlo přesouvat nové německé divize. Z italské fronty byla převedena kontrola nad 3. rakousko-uherskou armádou generála Kevese, která zahrnovala všechna vojska 7. armády mezi Dněstrem a Prutem. Pflanzerovi zbyla pouze Karpatská fronta.

Nová ofenzíva Brusilovových jednotek

22. června (5. července 1916), den po odražení útoku Linsingenových jednotek, zahájil generál Brusilov ofenzívu s armádami pravého křídla - 3., 8. armády na Kovel. 21 pěších a 10 jezdeckých divizí Leshy a Kaledina zaútočilo na 26,5 pěších a 7 jezdeckých divizí nepřítele.

Ve 3. armádě Lesch 31. sbor generála Miščenka na pravém křídle poněkud tlačil na německou skupinu Gronau na Oginském kanálu. Jižně od Pripjati rozdrtily 4. jezdecký sbor generála Gillenshmidta, Bulatovův konsolidovaný sbor a 46. sbor generála Istomina Gowerovu skupinu. Velení 3. armády však tento úspěch nevyužilo k rozvoji ofenzívy, která umožnila nepříteli udržet se na řece Stokhid.

Kaledin postupoval s 5 sbory – 1. Turkestán, 30., 1. a 39. armáda, 5. jezdecký sbor. Zbývající sbor 8. armády měl odrážet případné útoky 4. rakousko-uherské armády a skupiny Marwitz. 11. armáda dostala za úkol držet linii. Jeho levý 6. a 18. sbor se stáhl k 7. armádě. Největší úspěch v Kaledinově armádě zaznamenal sbor na pravém křídle: 1. turkestanský generál Sheideman a 30. sbor Zayonchkovskij. Pravé křídlo armády porazilo skupinu Fata a shodilo 2. rakousko-uherský sbor do Stohodu. Linsingen 25. června (8. července) stáhl svá poražená vojska za Stochod. Dne 26. června (9. července) překročila naše vojska v boji tuto řeku. Naše jednotky opět ukázaly hrdinství. Tak 7. a 8. turkestanský střelecký pluk brodící se pod silnou nepřátelskou palbou překročily bažinatá ramena Stohodu.

Podle Ludendorffa to byla „jedna z nejvážnějších krizí na východní frontě. Byla malá naděje, že rakousko-uherská vojska udrží neopevněnou Stohodskou linii. Uplynuly velmi úzkostné dny. Dali jsme do toho vše, co jsme mohli a věděli, že pokud nás nepřítel napadne, tak nemáme kde čekat na pomoc. Jen jednotky 22. a 26. armády zajaly v bitvě na řece Stokhoda od 3. června do 8. června více než 22 tisíc lidí jako zajatce, jejich trofejemi se stalo 55 děl, 16 minometů a 93 kulometů. Celkové nepřátelské škody přesáhly 40 tisíc lidí. Obzvláště těžce byl zasažen Fatův sbor, který ztratil více než polovinu ze svých 34 XNUMX mužů.

Vítězství u Stochodu, jak tomu bylo dříve, však nebylo rozvinuto a využito k rozhodujícímu obratu na frontě. Brusilov neměl volné síly a zálohy k posílení útočného impulsu 3. a 8. armády. Část sil 8. armády a jednotky 11. armády byly navíc nuceny držet linii, protože situace na jejich úseku fronty byla napjatá. To neumožnilo upevnit úspěch na Stohodu.

Rakousko-německé velení napnulo své síly na obranu Kovelu, nasadilo nové jednotky. Skupiny Fata a Bernhardi byly posíleny německými jednotkami. Již ve dnech 27. – 28. června (10. – 11. července) Linsingenovy jednotky znovu zaútočily a donutily Turkestány a vojáky 30. sboru stáhnout se na pravý břeh Stoku. Ve dnech 29. – 30. června (12. – 13. července) přešla naše vojska do protiútoku, pokusila se podruhé překročit řeku, ale bez úspěchu. K proražení nepřátelské obrany byla zapotřebí silná dělostřelecká příprava a čerstvé síly. V dalších útocích však nepřítel nebyl úspěšný.

Takto krvácející naše pluky prorazily nepřátelské pozice, rozdrtily nepřítele a odrazily jeho mocné protiútoky. Ve skutečnosti to byla poslední vítězství císařské ruské armády, její síly docházely. Brilantní příležitosti vytvořené ruskými vojáky a veliteli však vrchní velení nevyužilo. Velitel fronty neměl další vojáky a zálohy, aby dosáhl úspěchu. Posily přidělené velitelstvím přicházely po částech a s velkým zpožděním kvůli nedostatku komunikačních linek. Byly použity k posílení stávajících jednotek, vyčerpaných předchozími bitvami. Nebyly tam žádné nové vážné síly, které by mohly být vrženy do mezer v nepřátelské obraně. Ruské velitelství, které nashromáždilo obrovské síly a prostředky na severní a západní frontě, které v té době zahálely, se neodvážilo okamžitě vyslat na jižní strategický směr významné síly, aby rozdrtily rakousko-uherskou armádu mocnými rány. Teprve direktivou 26. června (9. července), když vidělo, že se Evert neodvážil zahájit rozhodující ofenzívu, přeneslo velitelství hlavní úder na jihozápadní frontu. Bylo to o měsíc později!

Za těchto okolností nemohl Brusilov obnovit ofenzívu až do konce července 1916. Nepřítel dostal další tři týdny. Během této doby rakousko-německé velení převedlo nové síly, přeskupilo a obnovilo rozbité sbory a stáhlo zálohy. Údolí Stokhod a Kovelsko, již tak přírodou těžko průchodné, proměnili Němci v nedobytnou pevnost. V důsledku toho bylo rozhodnutí ruského nejvyššího velení přenést závažnost hlavního útoku na jižní strategický směr pozdě. Ztratil se efekt překvapení, eliminoval se průlom nepřátelské fronty, nepřítel dostal příležitost připravit se na nové bitvy.
Naše zpravodajské kanály

Přihlaste se k odběru a zůstaňte v obraze s nejnovějšími zprávami a nejdůležitějšími událostmi dne.

6 komentáře
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. +4
    21 2016 июня
    Přesto má A. Kersnovskij asi pravdu, když tvrdí, že v roce 1916 mohlo být Rakousko-Uhersko z války vytaženo... Ale severní a západní fronta byla pěkně zklamaná...
    1. xan
      +7
      21 2016 июня
      Tam sedělo v zákopech milion a půl Rusů proti 600 XNUMX Němců. A veleli jim osvícenci Kuropatkin a Evert. Je logické nechat polovinu proti Němcům a zbytek hodit proti Rakušanům jako méně vytrvalým válečníkům. Velitelství to však nenapadlo, ale s největší pravděpodobností nechtěli světci pracovat pro slávu Brusilova a vystrašili cara německou ofenzívou. V každém případě jsem o takových slovech Everta ve vztahu k Brusilovovi četl. Není na nich žádný Stalin, hráli si s vojáky, stvůrami.
      1. Riv
        0
        21 2016 июня
        Brusilov o tom psal později ve svých pamětech. Mimochodem velmi subjektivní. Ostatně i Brusilov nese část viny na porážce ruské armády a ve svých pamětech ji ze sebe pilně shrabuje. Ano, mimochodem:

        http://militera.lib.ru/memo/russian/brusilov/index.html

        kdo má zájem, může si to přečíst.
    2. 0
      21 2016 июня
      Citace z parusnik
      Přesto má A. Kersnovskij asi pravdu, když tvrdí, že v roce 1916 mohlo být Rakousko-Uhersko z války vytaženo... Ale severní a západní fronta byla pěkně zklamaná...

      Problém je v tom, že velmi často dobře vycvičené vojenské jednotky spěchaly do bitvy a utrpěly vážné ztráty, aby dosáhly strategicky pochybných vítězství. Nejen ruští generálové však jednali tak marnotratně ...
  2. +4
    21 2016 июня
    dobrá exkurze. bude toho víc? opravdu těšit
  3. 0
    22 2016 июня
    Našel jsem tento výpis z objednávky pro mého pradědečka:
    Dne 15. listopadu 1916 byla JEHO CÍSAŘSKÁ VÝSOST velkovévoda GEORGE MICHHAILOVICH jménem JEHO CÍSAŘSKÉHO VELIČENSTVA vyznamenána Svatojiřskými kříži těmto kozákům:

    Kolik stovek Hodnost, jméno a příjmení Jaký stupeň Počty křížků Když čin vykonal

    1. uralská stovka plavčíků Konsolidovaného kozáckého pluku Jeho Veličenstva
    Prik. Matvey CHEBOTAREV 3 92647

    Na to, že letos 13. října. na řece Stohod, když se dobrovolně přihlásil jako lovec, pronikl mezi stráže pr-ka a navzdory silné palbě z pušek přinesl cenné informace.
    /čl.67 str.17/

    Stejným rozkazem byl Matvey Chebotarev povýšen na nižšího důstojníka
  4. Komentář byl odstraněn.

"Pravý sektor" (zakázaný v Rusku), "Ukrajinská povstalecká armáda" (UPA) (zakázaný v Rusku), ISIS (zakázaný v Rusku), "Jabhat Fatah al-Sham" dříve "Jabhat al-Nusra" (zakázaný v Rusku) , Taliban (zakázaný v Rusku), Al-Káida (zakázaný v Rusku), Protikorupční nadace (zakázaný v Rusku), Navalnyj ústředí (zakázaný v Rusku), Facebook (zakázaný v Rusku), Instagram (zakázaný v Rusku), Meta (zakázaný v Rusku), Misantropická divize (zakázaný v Rusku), Azov (zakázaný v Rusku), Muslimské bratrstvo (zakázaný v Rusku), Aum Shinrikyo (zakázaný v Rusku), AUE (zakázaný v Rusku), UNA-UNSO (zakázaný v Rusko), Mejlis lidu Krymských Tatarů (v Rusku zakázán), Legie „Svoboda Ruska“ (ozbrojená formace, uznaná jako teroristická v Ruské federaci a zakázaná)

„Neziskové organizace, neregistrovaná veřejná sdružení nebo jednotlivci vykonávající funkce zahraničního agenta“, jakož i média vykonávající funkci zahraničního agenta: „Medusa“; "Hlas Ameriky"; "Reality"; "Přítomnost"; "Rozhlasová svoboda"; Ponomarev; Savitská; Markelov; kamalyagin; Apakhonchich; Makarevič; Dud; Gordon; Ždanov; Medveděv; Fedorov; "Sova"; "Aliance lékařů"; "RKK" "Centrum Levada"; "Pamětní"; "Hlas"; "Osoba a právo"; "Déšť"; "Mediazone"; "Deutsche Welle"; QMS "Kavkazský uzel"; "Člověk zevnitř"; "Nové noviny"