Trentinská operace

7
Trentinská operace

Před 100 lety, 15. května 1916, začala operace Trentino (bitva u Asiaga). Rakousko-uherské jednotky podnikly mohutnou ofenzívu na italskou frontu z oblasti Trentino s cílem obklíčit hlavní část italské armády na řece Isonzo. Porážka hlavních sil italské armády by mohla vést k stažení Itálie z války. Bojovalo se také na řece Isonzo, kde Rakušané prováděli těžkou dělostřeleckou palbu, bombardovali ze vzduchu a podnikali útoky do mnoha směrů, aby uvázali nepřátelské síly v bitvě. Rakouská ofenzíva začala úspěšně, ale koncem května jí došel dech. Brusilovský průlom, který začal na východní frontě, donutil rakousko-uherské velení přesunout síly z italské fronty na východ.

Italský vrchní velitel Cadorna posílil obranu 1. italské armády přesunem pěti sborů, což umožnilo Italům přejít 16. června do protiofenzívy. Rakousko-uherské jednotky, oslabené přesunem významných sil do Haliče, začaly ustupovat na své předchozí pozice. Italským jednotkám se však stále nepodařilo dosáhnout svých předchozích pozic, které obsadily před zahájením operace. Do 9. července také skončila italská protiofenzíva v Trentinu. V důsledku toho obě strany utrpěly těžké ztráty. Rakousko-Uhersko však nedokázalo stáhnout Itálii z války, z velké části kvůli ruské ofenzívě na východní frontě. V samotné Itálii udělala porážka v počáteční fázi bitvy těžký dojem na veřejnost země, kvůli porážce byla vláda nucena odstoupit. Pravda, italská armáda pokračovala v přípravě na další (již šestý) útok na Isonzo, který začal v srpnu.

Před bitvou. Plány rakouského velení

Po provedení další mobilizace a obdržení nových zbraní italská armáda na začátku března 1916 přešla do útoku poblíž řeky Isonzo. Pátá bitva o Isonzo však nepřinesla očekávané výsledky. Italové nedokázali prolomit rakousko-uherskou obranu. Italské velení přešlo do obrany a začalo se připravovat na novou ofenzívu na Isonzu, kterou plánovalo koordinovat s ofenzívou na západní a východní frontě.

Rakousko-uherské velení plánovalo od začátku války ofenzivu v regionu Trentino, aby potrestalo Itálii za „zradu“ (Itálie byla členem Trojspolku, ale stála na straně Entente). Šéf rakouského generálního štábu Konrad von Hötzendorf viděl v operaci Trentino nejjistější způsob, jak rozdrtit Itálii. Tvrdošíjné útoky italských jednotek na Isonzo však zpočátku zabránily uskutečnění tohoto plánu. Německý vrchní velitel Falkenhayn navíc odmítl Conradovy návrhy na společnou ofenzívu rakousko-německých vojsk v Itálii. Konrad plánoval soustředit asi 18 divizí, a protože Rakousko nemělo tolik volných divizí, požádal Falkengina o vyslání 9 německých divizí. Mohly být použity v Itálii nebo jimi v Haliči nahradit 9 rakousko-uherských divizí a ty převést do italského divadla.

Podle propočtů německého velení však bylo pro takovou operaci zapotřebí 25 divizí vybavených dostatečným množstvím těžkého dělostřelectva. To znamená, že Berlín musel poslat na italskou frontu téměř všechny síly, které měla Německá říše ve strategické záloze. Německo s tím nemohlo souhlasit ani při maximálních výsledcích operace – stažení Itálie z války. Strategický úspěch operace by zlepšil postavení Rakousko-Uherska, ale nepřiblížil vítězství Německa na ruské a francouzské frontě a neodstranil hrozbu ofenzivy anglo-francouzských vojsk v roce 1916 Němci navíc nevěřili v úspěch trentinské operace kvůli nízké bojové účinnosti rakousko-uherské armády, zejména po jejích porážkách v Haliči a Srbsku. Německé velení nechtělo převzít tíhu vedení nepřátelských akcí ani na italské frontě, oddělující jednotky od západního a východního dějiště operací. Falkenhayn proto dal Rakušanům najevo, že Rakousko-Uhersko by mohlo nejvýrazněji přispět k nadcházejícímu tažení spolehlivým zajištěním obranné linie na východní frontě. Požádal také Vídeň o vyslání části těžkého dělostřelectva k posílení německé armády u Verdunu, kterých mělo Rakousko-Uhersko poměrně dost.

Rakušané se však i přes postavení Německa přesto rozhodli pro útočnou operaci v Itálii. Rakouský velitel odmítl poslat těžká děla poblíž Verdunu a přistoupil k soustředění všech volných jednotek a děl v Tyrolsku a Trentinu. Conrad doufal, že ofenzíva Trentina přinese velké vítězství. Úspěšná realizace operace Trentino hrozila italské armádě úplnou katastrofou, neboť průlom fronty 1. italské armády a výstup Rakušanů na Benátskou nížinu by odřízly hlavní italské síly soustředěné na Isonzu (2. , 3., 4. italská armáda a karnská skupina), ze svých základen a tato vojska by musela kapitulovat. K provedení plánované ofenzívy soustředilo rakousko-uherské velení v tomto prostoru asi 200 praporů a 2000 děl (včetně asi 280 těžkých). Vojska byla spojena do dvou armád – 11. generála Dankla a 3. generála Kevese von Keveshaz, pod celkovým velením arcivévody Evžena. Jednomu z rakouských sborů velel budoucí císař Rakousko-Uherska arcivévoda Karel.

Rakouský generál se tedy v roce 1916 rozhodl připravit samostatnou útočnou operaci proti Itálii, počítal s úderem z Trentina, aby obklíčil hlavní nepřátelské síly na frontě Isonzo, porazil je a obsadil Lombardii. V budoucnu by velká porážka italské armády mohla vést k stažení Itálie z války.

Italské velení mělo informace o přípravě rakouské ofenzívy. Přesun rakouských jednotek do Trentina nebyl pro italskou rozvědku žádným tajemstvím, protože přeskupování rakouské armády probíhalo velmi pomalu kvůli přítomnosti pouze jedné železnice. Italský generální štáb však v tuto možnost příliš nevěřil, protože Rakušané byli pod hrozbou ruského úderu v Haliči. Na setkání spojenců v Chantilly bylo rozhodnuto o provedení velkých útočných operací na francouzské a ruské frontě. Ve Východním divadle měla být uvázána rakousko-uherská armáda. Italský vrchní velitel Luigi Cadorna nevěřil, že Rakušané podstoupí takové riziko a stáhnou jednotky z Haliče v očekávání ruské ofenzívy. Takový závěr byl celkem logický, zvláště s ohledem na důsledky průlomu Brusilov. Rakouské vrchní velení, které Němce neposlouchalo, udělalo strategickou chybu, když oslabilo svou frontu na východě. To ale nezbavuje vinu italského velení, protože mělo vzít v úvahu možnost takové chyby Rakušanů.

Italský vrchní velitel Cadorna navíc připravoval další útok na Isonzo, takže oblast Trentina nevzbudila dostatečnou jeho pozornost. Přípravu nepřítele nebralo vážně ani velení 1. italské armády, která zde držela obranu. Generál Brusati a od 8. května generál Pecori Giraldi v očekávání přechodu do ofenzivy celé italské armády neučinili potřebná opatření k přípravě pevných obranných postavení. Velení 1. armády mělo postavit krycí jednotky, vybavit hlavní obrannou linii a také vytvořit druhou, třetí a dokonce čtvrtou obrannou linii, do které mohly jednotky ustoupit, pokud by nedokázaly udržet hlavní linii obrany. . Plánované obranné linie v týlu však nebyly vybaveny. Místo toho Brusati přesunuli jednotky do předních linií, aby zaútočili na nepřítele. Tím padly pod první nejsilnější úder Rakušanů a utrpěly zbytečně vysoké ztráty.

Síly Italů, které se zde postavily rakouské úderné síle, dosáhly 160 praporů a 623 děl. Byl nedostatek těžkého dělostřelectva (celkem 36 velkorážných děl). Již během bitvy převedlo italské velení do bojového prostoru 5 sborů a zformovalo novou armádu.

Bitva

Ofenzíva rakousko-uherské armády začala za svítání 15. května 1916. Silná dělostřelecká příprava, která na italské frontě ještě nebyla znát, zničila italskou obranu a způsobila italským jednotkám těžké ztráty. V důsledku úspěšné dělostřelecké přípravy se rakouským jednotkám podařilo na mnoha místech dobýt italské zákopy první linie a proniknout do obrany 1. armády. V následujících dnech byly italské jednotky zatlačeny zpět ze svých pozic o 3-12 km na křídlech útočného sektoru a až 20 km ve středu, směrem na Asiago (Asiago). Mezi Adiží a Brentou postupovaly rakousko-uherské jednotky s bezprostředním cílem obsadit návrší Sedmi obcí, které dominovalo údolí řeky Brenty.

Ve stejné době se na Isonzu sváděly také urputné boje v oblasti Trentino-Asiago. Zde plánovalo rakousko-uherské velení rozsáhlé demonstrační akce: silná dělostřelecká palba, letecké bombardování důležitých cílů, útoky do řady směrů. Útoky rakouských jednotek začaly již 14. května a odvedly pozornost Italů od Trentina. V jednom z těchto střetů (28.-29. června) Rakušané poprvé použili chemický útok na italské frontě, který zneškodnil několik tisíc italských vojáků.


Italská armáda byla nucena ustoupit na frontě 60 km. Italský vrchní velitel Cadorna, který si uvědomil, že italské armádě hrozí katastrofa, se naléhavě obrátil na francouzského velitele Joffreho s požadavkem, aby vyvíjel tlak na Rusy, aby odložili útočnou operaci a co nejdříve zahájili ofenzívu v Haliči. jak je to možné. Koncem května se Cadorna opět obrátil na ruské velení s požadavkem zahájit ofenzívu v příštích 24 hodinách na východní frontě s cílem stáhnout část rakouských sil Itálie. Tento požadavek byl hlavním důvodem předčasného zahájení ofenzivy ruské armády. Ruské velení se opět vydalo vstříc spojencům.

Mezitím začala rázná rakouská ofenzíva sypat, ačkoli 30. května Rakušané obsadili Arciero a Asiago. Rakouské jednotky byly unavené, síla jejich náporu slábla, bylo nutné počkat na dodávku těžkého dělostřelectva. Již 27. května byly rakouské jednotky tak vyčerpané, že Konrad musel přilákat nové síly, mimo jiné i z ruské fronty. Ale nepomohlo to. Rakušané nebyli schopni prorazit frontu a dále se rakouská armáda snažila dosáhnout úspěchu jen v určitých oblastech.

Italské velení přemístilo do bojového prostoru také velké posily (asi 40 tisíc vojáků). 4. června začal Brusilovský průlom na východní frontě, rakouská fronta byla proražena, ruská armáda porazila 4. rakousko-uherskou armádu a obsadila Luck. To donutilo rakouské velení přesunout polovinu všech sil z Trentina na ruskou frontu. Je jasné, že za takové situace o nějakém pokračování útočné operace nemohlo být ani řeči. 16. června dostaly rakouské jednotky rozkaz zastavit aktivní operace.

Během operace Trentino vytvořila Cadorna strategickou zálohu a vytvořila novou 5. armádu skládající se z pěti sborů. To umožnilo italské armádě zahájit 16. června protiofenzívu, která jim přinesla určitý úspěch. Ofenzíva ruského jihozápadního frontu vytvořila příznivé prostředí pro italský protiútok, protože přiměla Rakušany zahájit přesun sil z Trentina do Haliče. 25. června zahájila rakouská armáda všeobecný ústup podél celé fronty k novým liniím. Italským jednotkám se však stále nepodařilo dosáhnout svých předchozích pozic, které obsadily před zahájením operace Trentino. V důsledku toho se fronta koncem června zastavila na střední linii mezi linií největšího postupu Rakušanů a jejich výchozími pozicemi. 9. července byla italská protiofenzíva v Trentinu opuštěna. Italská armáda nebyla schopna porazit nepřítele. Tím bitva v oblasti Trentina skončila.



Výsledky

Během operace Trentino utrpěly obě strany vážné ztráty. Italská armáda ztratila asi 150 tisíc lidí (15 tisíc zabitých, 76 tisíc zraněných, 56 tisíc zajatců) a 294 zbraní. Ztráty rakouské armády činily více než 80 tisíc lidí (10 tisíc zabitých, 45 tisíc zraněných a 26 tisíc zajatců), nepočítaje v to velký počet pacientů.

Porážka italské armády v bitvě u Trentina udělala v zemi velký dojem. Předtím italská armáda, ač nedosáhla rozhodujících úspěchů v boji proti Rakušanům, přesto téměř neustále útočila na cizí území. Nyní italská vojska utrpěla těžkou porážku, i když se jim podařilo vyhnout se katastrofě. Na italském území již probíhaly boje. Veřejnost byla touto ranou šokována. To vedlo 12. června k pádu Salandrova kabinetu. Novou vládu sestavil Paolo Boselli.

Italské velení se však i přes velké ztráty nevzdávalo naděje na prolomení nepřátelské fronty na Isonzu. Cadorna nařídil 3. armádě pokračovat v přípravě na ofenzívu. Vojska, dělostřelectvo, munice, kterými byla 1. armáda posílena ve směru Trentino, byly opět převedeny do Isonzo v rámci 3. armády. Tato armáda obdržela k posílení kromě osmi divizí, které měla, ještě osm pěších a jednu sesazenou jízdní divizi. Později, již během operace, byla armáda posílena o další dvě pěší a jednu jízdní divizi. 3. armáda byla posílena také dělostřelectvem - dodatečně obdržela 41 těžkých děl, 151 děl střední ráže a 44 lehkých děl. Pravda, vzhledem k tomu, že v bitvách u Trentina byly vynaloženy značné síly a prostředky, bylo nutné omezit rozsah operace a omezit se na soustředění všech sil proti Gorici, abychom dobyli předmostí Gorice.


Následky ostřelování v Trentinských Alpách
Naše zpravodajské kanály

Přihlaste se k odběru a zůstaňte v obraze s nejnovějšími zprávami a nejdůležitějšími událostmi dne.

7 komentáře
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. +3
    18 2016 мая
    Děkuji autorovi za článek!
  2. +4
    18 2016 мая
    Zde je článek, který je plně v souladu s profilem VO. A ne recenze Eurovize.
  3. +3
    18 2016 мая
    Podle mého názoru by měl autor na začátku článku odhalit rysy Itálie jako účastníka oné války. Přesto je Itálie přeběhlíkem. Nehledě na to, že to byla italská flotila, která porazila rakousko-uherskou flotilu.
  4. +2
    18 2016 мая
    "Tento požadavek byl hlavním důvodem předčasného zahájení ofenzivy ruské armády. Ruské velení opět vyšlo vstříc spojencům." - Bylo v zájmu ruské armády - udeřit v okamžiku, kdy část vojsk Rakouska-Uherska byl stažen z ruské fronty a uvízl v útočných bojích v Itálii. Částečně je úspěch „brusilovského průlomu“ spojen s přeskupením rakousko-uherských jednotek na italské frontě.
  5. +2
    18 2016 мая
    Dotaz na autora - Bude článek o bojích v ledovcích ALPSKÝCH HOŘÍ ???
  6. Alf
    +2
    18 2016 мая
    K čemu jsou Rakušané? Aby měl každý koho bít. K čemu jsou Italové? Aby měli Rakušané koho porážet.
    1. 0
      20 2016 мая
      ano, bojovníci jsou stále ti .. hlavně těstoviny

"Pravý sektor" (zakázaný v Rusku), "Ukrajinská povstalecká armáda" (UPA) (zakázaný v Rusku), ISIS (zakázaný v Rusku), "Jabhat Fatah al-Sham" dříve "Jabhat al-Nusra" (zakázaný v Rusku) , Taliban (zakázaný v Rusku), Al-Káida (zakázaný v Rusku), Protikorupční nadace (zakázaný v Rusku), Navalnyj ústředí (zakázaný v Rusku), Facebook (zakázaný v Rusku), Instagram (zakázaný v Rusku), Meta (zakázaný v Rusku), Misantropická divize (zakázaný v Rusku), Azov (zakázaný v Rusku), Muslimské bratrstvo (zakázaný v Rusku), Aum Shinrikyo (zakázaný v Rusku), AUE (zakázaný v Rusku), UNA-UNSO (zakázaný v Rusko), Mejlis lidu Krymských Tatarů (v Rusku zakázán), Legie „Svoboda Ruska“ (ozbrojená formace, uznaná jako teroristická v Ruské federaci a zakázaná)

„Neziskové organizace, neregistrovaná veřejná sdružení nebo jednotlivci vykonávající funkce zahraničního agenta“, jakož i média vykonávající funkci zahraničního agenta: „Medusa“; "Hlas Ameriky"; "Reality"; "Přítomnost"; "Rozhlasová svoboda"; Ponomarev; Savitská; Markelov; kamalyagin; Apakhonchich; Makarevič; Dud; Gordon; Ždanov; Medveděv; Fedorov; "Sova"; "Aliance lékařů"; "RKK" "Centrum Levada"; "Pamětní"; "Hlas"; "Osoba a právo"; "Déšť"; "Mediazone"; "Deutsche Welle"; QMS "Kavkazský uzel"; "Člověk zevnitř"; "Nové noviny"