Pátá bitva o Isonzo

5
Pátá bitva o Isonzo


Před 100 lety, 11. března 1916, obnovila italská armáda v Alpách útoky na pozice rakousko-uherských vojsk. Tato bitva je v historie jako v páté bitvě na Isonzu. Jako všechny ostatní, i tento skončil neúspěchem. Italové přešli do útoku bez vážné přípravy a jejich útoky byly zlomeny proti silné obraně nepřítele. Italové přešli do útoku pod tlakem spojenců Dohody, aby stejně jako ruská armáda (Naroch) odklonili německou armádu od Verdunu.

Operace začala dělostřeleckou přípravou na celém sektoru fronty, ale kvůli špatným povětrnostním podmínkám se dělostřelecká palba ukázala jako neúčinná. V některých oblastech zahájili sami Rakušané protiútok a v důsledku toho byli Italové, kteří utrpěli těžké ztráty, nuceni ustoupit do svých původních pozic.

Stav italské armády na začátku roku 1916

Kampaň roku 1915 představovala pro italskou armádu řadu vážných problémů. Za prvé to byl problém v hlavním horském divadle. V podmínkách hor a nedostatku komunikací bylo velmi obtížné provádět rozsáhlé operace, pro nepřítele bylo snazší vybudovat obranu. Nástup zimy jen zhoršil podmínky pro válčení. Masy vojáků byly v lijáku a ledovém větru v zákopech na Isonzo a Carso a mezi zasněženými poli a skalami Alp. Vpředu nastal klid. Válka tohoto druhu a rozsahu byla pro Itálii novinkou. Pravidla války v horách bylo třeba vypracovat na základě trpkých zkušeností.

Za druhé bylo nutné doplnit armádu, která během neúspěšných útoků během tažení v roce 1915 utrpěla vážné ztráty. Koncem listopadu 1915 byli povoláni a posláni na studia narození 1896 (mládež 19 let) a počátkem roku 1916 se začaly povolávat starší ročníky územní milice. To umožnilo vznik nových dílů. Do dubna 1916 byly zorganizovány 4 nové dvoudivizní armádní sbory sestávající z 34 pluků, 4 bersaglierských a 18 alpských praporů, 71 praporů územní domobrany, 75 místních rot a 560 pracovních oddílů.

Za třetí, hodně se pracovalo na vylepšení materiální části armády. Zvýšila se výzbroj armády, zejména pokud jde o dodávky kulometů. Počet kulometných čet se tak zvýšil z 350 v květnu 1915 na více než 1, plus 11 jezdeckých kulometných eskadron a 6 samopalných čet. Velké množství ztracených děl (polovina veškerého těžkého dělostřelectva) bylo nahrazeno novými. Kromě 16 nových polních baterií bylo zformováno 40 baterií střední ráže, 14 horských, 400 obléhacích a 36 baterií balení a také 38 protiletadlových baterií (nových). Část děl byla odstraněna z pevností a přenesena na frontu, stejně jako několik pobřežních baterií a námořních děl. Produkce munice se zvýšila: 3 30 granátů denně pro těžké dělostřelectvo a XNUMX XNUMX pro polní dělostřelectvo. Země byla mobilizována a vytvořila nové továrny na výrobu zbraní a střeliva. Pro Itálii to byla vážná zátěž, protože těžký průmysl se teprve začínal vytvářet a nedal se srovnávat se starším, silnějším a modernějším průmyslem Anglie, Francie a Německa.

Itálie udělala velký průlom ve vývoji letectva. Itálie měla na začátku války jen zárodek letectví. V prvním roce války mohlo italské letectví armádě pomoci jen málo kvůli nedokonalosti letadel a široké rozmanitosti jejich typů. V roce 1916 se situace výrazně zlepšila.

Situace na italské frontě

Rakouské velení po dokončení aktivních útočných operací na ruské a balkánské frontě převedlo osvobozené divize na italskou frontu a zvýšilo počet vojáků a dělostřelectva. S nástupem chladného počasí aktivní nepřátelství na celém sektoru fronty ustalo. Dělostřelecké přestřelky však pokračovaly celou zimu. Italové a Rakušané navíc podnikali nálety.

K žádným vážným operacím nedošlo až do poloviny ledna 1916, kdy Rakušané soustředili velké síly a přešli do útoku a dobyli italské pozice mezi Oslavií a vrchem 188. Italové zorganizovali protiofenzívu a dobyli pozice zpět. Ale po 10 dnech rakouské jednotky znovu přešly do útoku a dobyly Oslavii. Italové pak znovu dobyli Oslavii. Protože kopec 188 zůstal Rakušanům, italské vrchní velení nařídilo stažení celé linie z Peuma do Oslavie.

Plán italského velení na kampaň roku 1916 byl vypracován na spojenecké konferenci zemí Dohody v Chantilly ve dnech 6. až 9. prosince 1915. Tento plán počítal s aktivní, silnou a simultánní ofenzívou armád Dohody proti rakousko-německým jednotkám ve třech hlavních dějištích operací: západní, východní a italské. Ofenzíva byla naplánována na květen až červen.

Tyto plány však byly zmařeny silným úderem německé armády na francouzské frontě (bitva u Verdunu). V důsledku toho začala předčasně, v březnu 1916, na žádost francouzského vrchního velitele Joffreho nová rozsáhlá ofenzíva italské armády. Tato ofenzíva měla zastavit možnost rakousko-německého velení přesunout jednotky z italské fronty do Verdunu, kde v té době francouzská armáda sváděla urputné obranné boje, jen s obtížemi brzdila nápor německých jednotek.


Italská fronta v letech 1915-1917

Bitva

Jakmile Němci zahájili útok na Verdun, italský vrchní velitel Luigi Cadorna nařídil dvěma armádám, které obsadily frontu na Isonzu, aby zahájily ofenzívu. Jediným účelem útoku italské armády bylo zabránit „přesunu nepřátelských sil do jiných dějišť operací“ a uvolnit tlak na Verdun. Pátá bitva o Isonzo trvala od 11. března do 29. března 1916. 2. italská armáda zahrnovala: 4., 8. a 2. sbor a 2 alpské skupiny; ve 3. armádě: 6., 11., 13. a 7. sbor.

11. března 1916 zahájilo italské dělostřelectvo palbu podél celé frontové linie od Plezza až k moři. Silné sněžení a silný déšť (v závislosti na terénu) však značně omezily možnosti dělostřelectva. Požár byl necílený. Ofenzivu 2. armády zdržely špatné povětrnostní podmínky. V severní části fronty navíc na několika místech zaútočila sama rakouská vojska a tlačila na Italy u Santa Maria a u Mrzli.

13. března zahájila 21. divize ofenzívu na frontě 3. armády na jednom z vrcholů hory San Michele. Po urputném boji italští vojáci získali zpět některé pozice od Rakušanů. Jižně od 22. divize se nepodařilo uspět. Silná palba rakouského dělostřelectva, které použilo chemické granáty, navíc donutila vojáky 21. divize opustit dobyté zákopy.

Bojovalo se také v oblastech Oslavie, Peuma, Podgora a Grafenberg (na pravém břehu řeky, proti Gorici). Italové ani Rakušané však nebyli úspěšní. Bitva pokračovala až do konce měsíce. Obě strany utrpěly těžké ztráty, zaútočily na pozice dobře opevněné přírodou i člověkem, ale nedosáhly rozhodujících výsledků.

Pátá bitva na Isonzu tedy byla opakováním předchozích operací – špatně připraveným útokem na mocná opevnění. Je pravda, že ofenzíva italské armády poskytla Francii určitou pomoc: spolu s ruskou operací Naroch ofenziva na Isonzo na nějakou dobu odvrátila vojenské vedení centrálních mocností od Verdunu.
Naše zpravodajské kanály

Přihlaste se k odběru a zůstaňte v obraze s nejnovějšími zprávami a nejdůležitějšími událostmi dne.

5 komentáře
informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. +4
    11 2016 марта
    A nyní v každém větším městě v Itálii je k nim ulice nebo náměstí. Luigi Cadorna. Nehledě na to, že armáda pod jeho vedením ve skutečnosti nevyhrála proti rakousko-uherským jednotkám jedinou bitvu.

    Po skončení první světové války se ale Itálie „rozrostla“ o Tyrolsko a Friuli Giulia.
  2. +3
    11 2016 марта
    Měli Italové ve 20. století nějaké úspěšné vojenské operace? co Bojoví plavci a piloti, kteří bojovali ve Španělsku - nenabízejte! zastavit
    1. +2
      11 2016 марта
      Libye, Etiopie...
  3. 0
    11 2016 марта
    Dovolte mi otázku! Bude jedna z následujících kapitol věnována bitvám v alpských ledovcích? A kolik informací o těchto akcích? Vždyť Italové a Rakušané bojovali nejen na povrchu Alp, ale hloubili i tunely v hlubinách alpských ledovců! Váha rakouského horala, který bojoval v ledových štolách, dosahovala na konci války sotva 50 kg (dlouho jsem narazil na malý článek o těchto u nás asi málo známých bitvách).
  4. 0
    16 2016 марта
    Není dostatek bojových karet! O italské armádě není co říct, od války za sjednocení Itálie moc úspěchů nezaznamenala! Italové se stále nevnímají jako jednotný národ, mají patriotismus na úrovni středověkých republik.

"Pravý sektor" (zakázaný v Rusku), "Ukrajinská povstalecká armáda" (UPA) (zakázaný v Rusku), ISIS (zakázaný v Rusku), "Jabhat Fatah al-Sham" dříve "Jabhat al-Nusra" (zakázaný v Rusku) , Taliban (zakázaný v Rusku), Al-Káida (zakázaný v Rusku), Protikorupční nadace (zakázaný v Rusku), Navalnyj ústředí (zakázaný v Rusku), Facebook (zakázaný v Rusku), Instagram (zakázaný v Rusku), Meta (zakázaný v Rusku), Misantropická divize (zakázaný v Rusku), Azov (zakázaný v Rusku), Muslimské bratrstvo (zakázaný v Rusku), Aum Shinrikyo (zakázaný v Rusku), AUE (zakázaný v Rusku), UNA-UNSO (zakázaný v Rusko), Mejlis lidu Krymských Tatarů (v Rusku zakázán), Legie „Svoboda Ruska“ (ozbrojená formace, uznaná jako teroristická v Ruské federaci a zakázaná)

„Neziskové organizace, neregistrovaná veřejná sdružení nebo jednotlivci vykonávající funkce zahraničního agenta“, jakož i média vykonávající funkci zahraničního agenta: „Medusa“; "Hlas Ameriky"; "Reality"; "Přítomnost"; "Rozhlasová svoboda"; Ponomarev; Savitská; Markelov; kamalyagin; Apakhonchich; Makarevič; Dud; Gordon; Ždanov; Medveděv; Fedorov; "Sova"; "Aliance lékařů"; "RKK" "Centrum Levada"; "Pamětní"; "Hlas"; "Osoba a právo"; "Déšť"; "Mediazone"; "Deutsche Welle"; QMS "Kavkazský uzel"; "Člověk zevnitř"; "Nové noviny"