Vojenská revize

Rostislav Ischenko. Území neznáma

20


Rozpadem SSSR politické přeformátování postsovětského prostoru neskončilo. K dnešnímu dni jsou v postsovětském prostoru kromě patnácti států - bývalých republik SSSR, dva státy uznané Ruskem a několika dalšími zeměmi (Abcházie a Jižní Osetie), neuznané Podněstří a Karabach a také tzv. DPR a LPR bojují za svou nezávislost. A to bez ohledu na Krym, který změnil svou státní příslušnost.

Navíc potenciál územních změn v postsovětském prostoru není zdaleka vyčerpán. Pouze Ukrajina je „těhotná“ s několika dalšími „lidovými republikami“. V Moldavsku jsou silné politické pozice unionistů, kteří jsou pro sjednocení s Rumunskem. Potenciální konfliktní zóny jsou i ve Střední Asii. Ohniska napětí, která vznikla v Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu (v různých dobách az různých důvodů), byla uhašena, ale konfliktní potenciál (včetně možnosti internacionalizace) stále existuje.

I když doufáme, že kromě již existujících území s nejistým či neuznaným statusem žádná další nebudou, přesto potřeba mezinárodně právního řešení této situace nemizí.

Mimochodem, podobná území jsou v Evropě, kde je nezávislý status Kosova uznán skupinou zemí, ale není zcela legalizován (na úrovni OSN). A události posledních dnů v Makedonii nesou reálnou hrozbu rozpadu této země, kde opozici podporují albánští separatisté (v roce 2001 se již pokusili rozpoutat občanskou válku v plném rozsahu a dosáhli i určitého politického úspěchu, zaznamenaného v r. ochridské dohody).

Další prvek nejistoty přináší globální konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy, která rozhodně vede k přeformátování stávajícího světového řádu, včetně územních změn.

Spojené státy se v posledních letech vydaly cestou vytváření chaosu v těch regionech, kde si nedokážou udržet dominanci a kde jsou významné zájmy jejich geopolitických rivalů. To znamená, že s ústupem Pax Americana se bude území zničené státnosti rozšiřovat a přibývat území s neuznaným, částečně uznaným nebo neurčitým statusem.

Je to jako za Velké vlastenecké války, kdy v některých regionech, odkud byla nucena odejít sovětská vojska a Němci nad nimi nedokázali nastolit plnou kontrolu, vznikaly nejen partyzánské republiky, ale i různé druhy kolaborativních kvaziadministrativních jednotek. . Navíc tam, kde se dotýkaly hranice partizánské a kolaborantské oblasti, vynaložili hlavní úsilí na vzájemnou občanskou válku.

Problém, který máme dnes před sebou, je však mnohem závažnější. Během války bylo vše jasné: jak byla území osvobozována, partyzáni vstoupili do pravidelné armády nebo (nezpůsobilí ke službě) odešli domů a kolaboranti uprchli s nepřítelem nebo byli zničeni. To znamená, že vojenský problém měl politické řešení. I když šlo o osvobozování cizích států, režim loajální Ose se prostě změnil na režim loajální k Organizaci spojených národů (navíc té jejich části, která osvobodila tuto zemi).

V současných podmínkách se dostáváme do situace, která nemá jednoznačné řešení. Zahájíme-li nové politické formátování zničených a roztříštěných území, vyvstane řada otázek, které nelze v rámci stávajícího systému mezinárodního práva vyřešit.

Co například dělat s Podněstřím, kde existuje silný odpor proti myšlence návratu do jakéhokoli Moldavska (dokonce i federálního nebo konfederačního)?

Podobně je tomu s DPR/LPR, které se zatím tváří, že souhlasí se setrváním ve federální Ukrajině – jednoduše proto, že chápou, že současné úřady v Kyjevě nebudou souhlasit s žádnou federací, což znamená, že nezávislost DPR a LPR nic (samozřejmě kromě vojenské operace) neohrožuje. A Doněck a Lugansk hodlají válku vyhrát.

Ale řekněme, že současný kyjevský režim padl a nastal čas politicky vybavit území bývalé Ukrajiny. Budou chtít Doněck a Luhansk (a s největší pravděpodobností tucet dalších bývalých regionů, které se staly „lidovými republikami“) obnovit stát, který je jim hluboce cizí, jen se je snažit zničit? A pokud ne, jak je lze přesvědčit?

A jak lze dovést ke kompromisu diametrálně odlišné názory Baku a Jerevanu na osud Karabachu? Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že v průběhu let konfrontace se kontrola nad tímto územím stala pro každou ze stran principiální záležitostí a zachování/obnovení takové kontroly bude buď důvodem k národní hrdosti, nebo bude vnímáno jako národní ostuda.

To nejsou plané otázky. V každém z těchto regionů jsou tisíce a někde i desetitisíce těžce ozbrojených lidí, kteří právě bojovali za svou vizi budoucnosti. Nebude možné je přesvědčit, že obětované oběti jsou marné, zvláště pokud bude vítězství na bitevním poli doprovázeno jasným vítězstvím v geopolitickém prostoru. A co s nimi dělat? Poslat proti nim vojáky?

Dobře, můžeme zavírat oči před tradiční blízkovýchodní eliminací problému islámských militantů spolu s militanty samotnými. Pokud odpor v Kosovu nabízejí proameričtí Albánci proruským Srbům nebo haličští nacisté vítězným antifašistům z Novorossie, lze se pokusit ospravedlnit „některé excesy“, pokud nepřekračují obvyklé vojenské potíže. Někde jinde je možné nakreslit hranice mezi dvěma (tři a více) částmi rozpadající se země. Ale na většině míst si strany konfliktu nárokují nastolit pořádek na celém území, kde žijí buď dvě znepřátelené národnostní komunity, nebo zástupci jednoho z národů (Srbové z Kosova a Ázerbájdžánci z Karabachu jsou prakticky vytlačeni).

A co by se pro „obnovu spravedlnosti“ měly opakovat etnické čistky v opačném směru?

Kdo by měl převzít odpovědnost za řešení etnických a územních problémů po sérii občanských válek, z nichž možná ne všechny začaly – a rozhodně ne všechny skončily?
V rámci nám známých systémů, ať už se jednalo o Ruské impérium, Sovětský svaz nebo Evropskou unii, byly vnitřní hranice administrativní, byly za takové považovány nebo měly takový de facto status. Tím byl problém odstraněn. Řídicí centrum pro sporné země se přesunulo na jinou, vyšší (imperiální) úroveň a nikdo nezůstal stranou – protože když se konflikt dvou vyřeší přenesením moci na třetí, nikdo se necítí jako poražený. Když se v některých případech oba cítí jako poražení, jsou nároky zaslány na adresu stejného „imperiálního centra“.

Teď už to tak nebude, a pokud ano, tak v brzké době. Amerika sponzoruje území nikoli poskytováním stejné stability, bezpečnosti a stejných práv všem národům, ale podněcováním vnitřních konfliktů. Stávající nemůžete uhasit hned, ale stále může mít čas rozsvítit nové.

Tyto tisíce ozbrojených lidí prostě nemají kam jít a miliony jejich spoluobčanů, kteří se stali rukojmími konfliktů, se nemají kam přestěhovat. A mnoho národů už mezi sebou nemůže žít, jak žili dříve (alespoň v dohledné době).

Neexistují ani legitimní mechanismy, ani dostatečné zdroje k vytvoření nové globální imperiální kontroly.

A nedostatek kontroly nad oblastmi válek a konfliktů vede k další destabilizaci celé planety.

Situace se blíží slepé uličce. USA očividně slábnou a americký svět je ničen rychleji, než se vytvářejí nějaké nové kolektivní struktury. A starý systém mezinárodního práva již zemřel a všechny pokusy udržet jej na umělé plicní ventilaci před vytvořením nového selhaly. To znamená, že mechanismus pro řešení problémů musí být vytvořen za pochodu.

Z mého pohledu v takové situaci nemůže jedna země (nebo dokonce skupina zemí) převzít odpovědnost za předepisování pravidel hry.
V opačném případě je nutné se připravit na vojenské potlačení nespokojenců, jejichž počet se bude pohybovat v milionech, a to je nesmírně nevděčný (a nákladný) podnik.

Kdysi dávno se Organizace spojených národů začala připravovat na nový světový řád dlouho před vítězstvím nad nacistickým Německem a Japonskem. První konference za účasti hlav států se konala v Teheránu v roce 1943 a tomu předcházely neustálé mnohostranné diplomatické konzultace. A pak zůstalo mnoho problémů nevyřešeno a byly vyřešeny bez předchozího upozornění ve 1940. až 1950. letech XNUMX. století.

Je zřejmé, že nyní v rámci stávajících mechanismů (EAEU, Shanghai Cooperation Organization, BRICS), případně na základě nějaké nové, širší platformy, je nutné zahájit konzultace se všemi zainteresovanými stranami.

Zdůrazňuji, všichni - nejen mezinárodně uznávaní, ale i neuznaní účastníci konfliktů. Nakonec jsou jen dvě možnosti – mluvit nebo bojovat. Ten, kdo odmítne mluvit, postaví se proti novému světovému společenství, bude mimo proces – a jeho problém může být vyřešen bez jeho účasti a donucen k rozhodnutí tradičním způsobem izolace a nátlaku. Ale je potřeba pozvat každého.

Ostatně o nutnosti reformy OSN se mluví už dlouho. Nevím, jestli se to dá reformovat nebo by se to mělo znovu zavést. Pokud ale uznáme, že starý světový řád zmizel, a chceme vytvořit nový, spravedlivější, pak by se na jeho vzniku měly podílet všechny existující skutečné subjekty mezinárodních vztahů.

Jinak budou mrtví dál kousat živé. Dokonce i mrtvé stavy.
Autor:
Původní zdroj:
http://www.newsarmenia.ru/analytics/20150529/43225080.html
20 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. Teberii
    Teberii 1. června 2015 18:35
    +4
    Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.
    1. skifd
      skifd 1. června 2015 18:44
      +5
      Citace z Teberii
      Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.


      Už to není o „reformaci“, o „resuscitaci“ je pozdě mluvit. Na druhou stranu, OSN bude trpět, dokud nebudou vytvořeny (a uznány) nové instituce mezinárodního práva. Ale z vlivu amerů OSN se zdá, že ji lze osvobodit pouze v případě zmizení (odstranění) Spojených států z geopolitického Olympu.
      1. Kos_kalinki9
        Kos_kalinki9 1. června 2015 22:33
        +3
        OSN jde stejnou cestou jako v minulosti Společnost národů. Zdá se, že to už není organizace, ale klub zájmů zámořského strýce. se v poslední době stále více diskredituje. Velmi mě překvapilo, že 9. května šéf tohoto klubu Ban Ki-moon neuposlechl „velkého a hrozného“ a zúčastnil se průvodu. Pravda, držel se skromně, ve druhé řadě.
    2. bort4145
      bort4145 1. června 2015 18:46
      +7
      Nyní OSN v zásadě vládne ve prospěch USA, zbytek může jen mírně vzdorovat (kromě Ruska a Číny). Proto "modré helmy" plní xs jakou roli - ale ne jako garanti míru, jinak by Gruzínci v roce 2008 nenapadli ruské mírové jednotky.
      George Carlin je americký herec, scenárista, producent a skladatel.
    3. poslal-onere
      poslal-onere 1. června 2015 18:52
      +2
      Zdá se, že OSN jimi zůstane. Otázku jurisdikce ozbrojených sil OSN na územích mohou zúčastněné země řešit zcela nezávisle
    4. NEXUS
      NEXUS 1. června 2015 20:34
      +5
      Citace z Teberii
      Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.

      A teď se o tom uvažuje, promiňte? Například Spojené státy. Není potřeba reformace, ale vytvoření nového aparátu mezinárodní legality. OSN si neumí poradit s novými problémy, hrozbami a spory vzniklými v rámci zákony nového světového řádu.
    5. hydrox
      hydrox 1. června 2015 20:41
      +2
      Citace z Teberii
      Nutná reforma OSN

      No, zreformovali se, ale přišly USA a zase donutily všechny zpívat podle jejich melodie a všechno šlo po staru. Nebo si myslíte, že to tak být nemůže?
    6. sama
      sama 1. června 2015 21:10
      +2
      Citace z Teberii
      Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.

      jako by byl považován)))))))))))))))))))
  2. mamont5
    mamont5 1. června 2015 18:39
    +2
    Citace z Teberii
    Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.

    A co, někdo ji opravdu považuje? Něco není patrné.
  3. Siga77
    Siga77 1. června 2015 18:42
    +6
    Ishchenko je cool! Píše jednoduchým a srozumitelným jazykem jako nikdo jiný. Úcta!
  4. DobryyAAH
    DobryyAAH 1. června 2015 18:59
    +3
    Pěstování chaosu, války ve světě, násilí, ztráta morálních hodnot, rodinných vazeb. Další snižování populace, ztráta referenčních bodů, schopnost podporovat blízké. Dále společné náboženství, mísící satanismus + konvertované křesťanství = satanismus. Udržet zbytek pod kontrolou - zúčtování hotovosti a záporných kurzů, aby co nejdříve běželi utratit peníze. Pro určité kategorie omezení přístupu, pro zvláště horlivé - blokování účtu. Rusko ale nevede. Díky bohu, jsme s touto partou na vrcholech.
  5. starý pionýr
    starý pionýr 1. června 2015 19:11
    +2
    dobrý Bylo by hezké, kdyby se ve Spojených státech zrodilo padesát samostatných republik, to by byla radost....
    1. starý muž 54
      starý muž 54 1. června 2015 19:51
      +2
      Citace: starý pionýr
      dobrý Bylo by hezké, kdyby se ve Spojených státech zrodilo padesát samostatných republik, to by byla radost....

      Bereme si Aljašku pro sebe, jednoznačně a neodvolatelně!
    2. hydrox
      hydrox 1. června 2015 20:45
      +2
      Citace: starý pionýr
      to by byla radost...

      No jo, a Rusko s Čínou a Indií by samy vládly světu, dovedete si to představit?
      Labuť, rak a štika! smavý
    3. Gorinich
      Gorinich 2. června 2015 15:23
      0
      To je radost jen na jednu stranu, na druhou stranu jsou tu miliony hloupých, úzkoprsých ignorantů s jaderným „obuškem“.
  6. atos_kin
    atos_kin 1. června 2015 19:13
    +2
    uznáváme, že starý světový řád zmizel, a chceme vytvořit nový, spravedlivější

    Starý světový řád nikam nezmizel. Jak existoval imperialismus s bankéři v čele, tak zůstala tato etapa kapitalismu, vyšperkovaná šestým technologickým řádem. Ekonomické příčiny válek nezmizely, i když se oblékají do různých národních a náboženských šatů. Území bez válek je veřejným vlastnictvím výrobních prostředků.
  7. Oprychnik
    Oprychnik 1. června 2015 19:51
    +3
    Ishchenko si jako vždy plete místo, kde sedí, prstem. Zdá se, že uvedl fakta správně, ale v důsledku toho, stejně jako Chruščov, začíná vytvářet ekonomické rady a rozvíjet panenské země. Smyslem tohoto prdu je rozpustit OSN, což je plně v souladu s postavením našich geopolitických rivalů, a vytvořit vakuum na místě, i když ne účinný, ale docela účinný mechanismus. To znamená, že ve skutečnosti podporuje Ameriku v její touze vytvořit co nejvíce zón kontrolovaného chaosu. Na čí stranu hraje pan Išenko???
  8. VadimSt
    VadimSt 1. června 2015 20:19
    +3
    Co lze očekávat od organizace, která Rusko jen stěží „toleruje“, zvláště pak takové, která má právo veta? Ale obecně platí, že kdo platí, ten si hudbu objednává. Podívejte se, kdo nese hlavní administrativní a mírové náklady OSN (země-%-$).

    USA 22,00 598,2
    Japonsko 16,62 452,0
    Německo 8,57 233,2
    UK 6,64 180,6
    Francie 6,30 171,3
    Itálie 5,07 138,1
    Kanada 2,97 80,9
    Španělsko 2,96 80,7
    Čína 2,66 72,5
    Mexiko 2,25 61,3

    Asi správně - platit za boj proti sobě je hloupost. A základy nové světové organizace v otázkách bezpečnosti již pravděpodobně byly položeny – exfcnybrfvb zeměmi SCO a BRICS!
  9. jaroff
    jaroff 1. června 2015 20:45
    +4
    Mezinárodní organizace, které se hlásily k řízení světového společenství ve 20. století, vytvořily vítězné země ve světových válkách. Společnost národů po 1. válce a OSN po 2. Společnost národů zanikla téměř od začátku 2. války. Ano, pořád se snažila něco reprezentovat, dokonce vyhnala SSSR po začátku toho finského, ale to už nebylo nic samo o sobě a ne rozhodující organizace, o všem už rozhodovala armáda.
    Hádej, na co narážím? Ano, OSN přestane existovat pouze v důsledku nového světa. A vítězné země v nové válce (a budou) se opět pokusí zorganizovat světové společenství. Samozřejmě podle pravidel hry.
  10. Iglu40
    Iglu40 1. června 2015 22:04
    +2
    Myšlenka článku je jasná a atraktivní. Ale Spojené státy budou stát v cestě a překročit Yusovity bude možné až po jejich smrti.
  11. 1536
    1536 1. června 2015 23:08
    +2
    OSN je naživu, dokud Rusko sedí v Radě bezpečnosti. Pokud budeme vyloučeni a vše k tomu směřuje, pak OSN, stejně jako svého času Společnost národů, automaticky zemře. Příklad nemusíte hledat daleko – G7 bez Ruska, i když se některé ekonomické problémy dříve řešily bez naší země, se mění v čistou frašku. Američtí pologramotní „kovbojové“ se vydali vládnout světu sami, viděli dost vlastní filmové produkce, hojně zásobované Hollywoodem. Tato vláda skončí globálním krveprolitím a jadernou katastrofou.
    Nemyslím si, že bys měl něco ničit. Je nutné zlepšit to, co máme, a postupně přivést současný systém na novou úroveň vývoje. No, všichni ještě nejsou úplně blázni, na rozdíl od pitomců a paranoidů, kteří se řítí do mesiáše, sedí na ranči a nalévají kečup na lidské ostatky.
    Německo musí být přijato do Rady bezpečnosti, možná i to zpomalí obrodu fašismu v ní. Indie a Brazílie jsou po Číně největší země podle počtu obyvatel. Jak bez nich? Ale Estonsko, Lotyšsko a Litva nemají v OSN co dělat. Musí mít jeden hlas pro všechny.
    Omlouvám se za upovídanost, bolelo to.
  12. ma_shlomha
    ma_shlomha 1. června 2015 23:10
    +1
    Citace z Teberii
    Reforma OSN je nutná, jinak se o ní nebude uvažovat.

    K dnešnímu dni všechny dohody založené na Jaltské konferenci (Roosevelt, Stalin, Churchill) dospět ke konci svého životního cyklu.
    Svět se za těchto 70 let změnil (zač Francouzi byli po Jaltě v hodnosti VÍTĚZOVÉ). Objevovaly se a mizely vojenské a hospodářské svazy, místní válečníci různých pruhů. Ve slově Svět dnes čeká na nové zařízení.Pouze politici, kteří zvážili a pochopili, jak na to vytvořit nový světový řád, nejlépe bez totální války (moudrosti by mělo být dost) něco zvládnou. Potřebujeme novou „Jaltu“ a novou „OSN“.
  13. iouris
    iouris 2. června 2015 00:45
    +1
    Snění. Nový (starý) světový řád byl vydělán za cenu smrti 27 milionů. V důsledku toho se Rusko množí dělením a bojuje samo se sebou na svém území svými zbraněmi a dokonce dodává plyn výměnou za jídlo, auta a Mistral. Něco mi říká, že to není o smlouvách.