Vojenská revize

Bojovali za svou zemi!

44
Toto téma je velmi široké. Naše děti nevědí o činech našich dědů. Znalosti o Velké vlastenecké válce jim učitelé dali opět přesně „široko“ a mají spíše kvantitativní než kvalitativní podtext. Proč kvantitativní? Posuďte sami.



Můj syn (17 let) mi dal odpověď na otázku o válce: 1941-1945, 30 milionů obětí, a to je vše. „Road of Life“, „Barvenkovsky bag“, „Vyazemskaya všestranná obrana“ pro chlapa jsou prázdná slova. Jakmile Maxim (syn) onemocněl, posadil jsem ho vedle a nedíval se na Hobita, ale Bojovali za vlast! Nabídl výměnu nově vznikajících myšlenek a emocí. Pánové, film ho opravdu zasáhl. O té válce nevěděl nic, NIC! Vidět ty, kteří přicházejí přes pole танки, zeptal se: to znamená, že Němci postupovali v souvislé frontě od Černoje až na samý sever, ale kde vzali tolik vojáků a techniky? 30 milionů obětí pro něj znamená běžná čísla a 10 milionů vojáků a několik tisíc tanků jsou nebetyčné a nereálné hodnoty!

Pak jeho pozornost upoutaly ruce jeho babičky, od které Shukshin požádal o kýbl na raky, konečně mu došlo (s mými komentáři), proč se jeho prababička jmenuje „Home Front Worker“! A když Nikulin minul manželčino podpaží, a já se ušklíbl - říkají, našel jsem něco, co mi chybí, Max řekl: tati, jen se mu stýská po domově! Pamatuji si, že ho zajímalo: proč jsou vojáci tak staří, proč kopou hlínu a kameny, kde je ten náš letectvíkde jsou naše tanky? Jak se našim nepodařilo dosáhnout Volhy? Předtím jsem tento problém ani neměl!

Ano, rozumím, když Wehrmacht odřízl Barvenkovského římsu dvěma pancéřovými pěstmi, hodil nejtvrdší armádu (6.) do díry, ale jak moc se její boky každým dnem zvětšovaly? Kolik paliva a maziv potřebujete, abyste natlačili tisíce nádrží po donské stepi, kolik paliva přivézt do stepi? Ani já jsem si neuvědomil rozsah té VELKÉ války až do synových otázek! Ale pamatuji si, jak celá rodina sledovala „Dva kapitáni“, „Věčné volání“, „Stíny mizí v poledne“, „Netopýři, vojáci šli“ a samozřejmě „Do bitvy jdou jen starci“! Vzdělání a pragmatismus mi umožňují pochopit, proč nevzdali Moskvu a Stalingrad. Obě města jsou největšími logistickými centry SSSR, největšími silničními křižovatkami. Ale název filmu říká něco jiného, ​​ne o válečném účetnictví a statistikách, ale o naší vlasti! Jak se může Rus vzdát a vidět, jak okupanti zneužívají naše dívky, naše děti a naši zemi? Myslím, a teď se VŠICHNI JAKO JEDNA postavíme na jejich obranu!

Možná to bude znít divně, ale myslím, že ve dvaačtyřiceti letech jsem už vyzkoušel všechno, po čem jsem sáhl, a život mi není moc drahý a možnost dát to za vlast mě osobně velmi přitahuje . Po filmu můj syn také řekl: Nebudu ani vteřinu pochybovat, bude-li to nutné, pak je to nutné, když ne my, tak kdo? Máma, babička? Velmi zdravé otázky pro chlapce! Možná to nevědí historie, ale to z nich nedělá Rusy, zůstávají v duchu přesně těmi, kdo pobili Germány na Peipusu, Tatary pod Kulikovem, kteří považovali za soudruhy po Borodinovi a kteří pod silnou palbou dobyli Stalingradské nábřeží! Nejsou ztracenou generací, jak nám někteří lidé říkají, jsou Rusové z práva krve a z práva území, a jsem si jistý, že to něco znamená! Snaží se nás přimět zapomenout na minulé činy, říkají, že jsme Wehrmachtu nezlomili záda, ale pouze přispěli! Promiň, bojovali jsme s nimi 4 roky a nebombardovali spící města jako krysy!

Pak přišli Maxovi kamarádi, řeč se stočila na Ukrajinu, NATO a USA a kluci říkali: ať se jen ukážou, oni jsou měkcí, tihle Evropané. A mimochodem se objevilo poznání: „Švédové u Poltavy“ si vzpomněli na něco jiného.

Dva kamarádi budou sloužit na základě smlouvy po armádě, jeden chce působit jako stíhací pilot (jeho styl). Tady, pánové, je kousek moderního Ruska!

Byli jsme a zůstáváme VELKOU silou, naším základem je DUCH, DUCH velmoci, principiální popírání hříchu, a ne shovívavost za kořist. A nevidím důvod se domnívat, že ztrácíme „rusnost“, protože v případě potřeby o nás řeknou: BOJOVALI ZA VLAST!
Autor:
44 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. rotmistr60
    rotmistr60 5. května 2015 07:37
    +23
    Byli jsme a zůstáváme VELKOU silou,

    Nejsou žádné další komentáře.
    1. dědeček medvěd
      dědeček medvěd 5. května 2015 08:07
      +29
      Sergej Sitnikov
      Typický rodič, který svého syna málem „minul“.
      Jako dítě mě vzali na všechna velká a památná místa Velké vlastenecké války. Od Brestu po Stalingrad, od Kurska po Piskarevský hřbitov. A také exkurze po Krasnodarském území a Rostovské oblasti, Sevastopolu a Oděse.
      Tento rodič měl štěstí, že dítě bylo vnitřně připraveno to přijmout samo, ale co když ne? Pokud by Jednotná státní zkouška a Boloňský systém sežraly veškerou touhu přijmout historii země a lidu? Byl by to mutant.
      Rodiče! Postarejte se o výchovu svého dítěte! Bez vaší osobní účasti a vašeho úsilí z toho nic nebude.
      1. Sergej Sitnikov
        5. května 2015 08:25
        +10
        Souhlasím s vašimi tezemi, nicméně naše děti neměly živé příklady a svědky té války, ale osobně jsem viděl pověřeného bojovníka (utrhla se pravá ruka) a poslouchal, jak neustále připomínal upáleného Sanka, ale kategoricky odmítl aby mluvil o bitvách, vždy seděl zády ke zdi v tom smyslu, že se i v roce 1980 bál vyhořet!
        1. dědeček medvěd
          dědeček medvěd 5. května 2015 14:31
          +16
          Vzpomínám si na jeden rozhovor s "torpédovým bombardérem" Fedorychem. Během celého dlouhého rozhovoru mluvil jen o svých kamarádech, ale o sobě ani slovo. A když se dotkl tématu svého zranění, v polovině věty se nějak odmlčel (spadli...všichni do děr jako cedník, on jediný žije, na písku na břehu) a začal jsem se ptát jak a co, zlostně a dlouze se na mě a skrz mě podíval, a pak-
          "Lucky... jestli chceš vědět víc, tak ne ode mě." Nic dalšího neřekl. Jen se celou dobu nějak krčil, když jsem se pokusila začít konverzovat a mlčela.
          Věčná vzpomínka na něj.
        2. Vyalik
          Vyalik 5. května 2015 15:25
          +14
          Citace: Sergej Sitnikov
          naše děti však neměly živé příklady a svědky této války,


          Děkuji moc za tvůj článek.Sám za sebe dodám,že můj otec také nerad mluvil o válce,když jsem ho prosil,aby mu to řekl,jak nejlépe mohl,jen zesmutněl a poplácal mě hlava říkala, že tam není nic zajímavého, ale předtím to bylo, když se dostal poprvé do minometné palby, pak se nemohl uklidnit, hrozně se třásl strachy a pak mu dali cigaretu a donutili ho. kouřit, ač nebyl kuřák.A nikdo se mu nesmál.18 let.
          Ale dobře si pamatuji, jak naše učitelka ukrajinského jazyka v 90. letech říkala, že by bylo lepší, kdyby nás Němci dobyli v SSSR, jako tehdy by se nám žilo dobře teď a ne jako teď. pro mě a všechno třída navždy zemřela.Dokonce jsem její fotku na promoční fotce přemaloval černým fixem.Nenávidím zrádce.
      2. Karabanov
        Karabanov 5. května 2015 09:45
        +13
        Citace: Dědeček Medvěd
        Typický rodič, který svého syna málem „minul“.

        Dobře, jsi zdravý sovětolog z vysoké zvonice...
        Napadlo vás někdy, proč dochází ke konfliktu mezi „otci a syny“? Proč se tohle děje? Jaký je rozdíl mezi dnešní mládeží a jejich rodiči? Proč je těžší předat dnešní mládeži pravdu a těžce vybojované ideály předchozích generací?
        Kulturní a historické hodnoty mají vlastnosti bez promyšlené státní politiky - být ztraceny, deformovány... A nejde jen o rodinnou výchovu. Například v sovětské škole a bez rodičovské péče jsem poznal a zažil vnitřní stav takových kvalit, jako je vlastenectví, soucit, nezištnost ...
        Život (zejména ten současný extravagantní) se neomezuje jen na rodinný kruh, vnější pseudohodnoty vštěpují jinou, konzumní kulturu. A pro teenagera, který nezesílil, je těžké vyrovnat se se všemi svými pokušeními... Rodiče bych kategoricky nesoudil. I když určitě existují a není jich málo.
        Bohužel v současnosti (i když se v tomto směru v poslední době snaží) jde spíše o lacinou propagandu a triviální hesla.
        1. dědeček medvěd
          dědeček medvěd 5. května 2015 10:02
          +4
          Výmluvnost je jako výmluva ve stylu „sám jsi hlupák“. Ani se svými dětmi (a také snachami), ani se svými vnoučaty (doufám) nemám „žádný konflikt a ani nebudu.
          Co a co chcete.
          1. Karabanov
            Karabanov 5. května 2015 10:36
            0
            Citace: Dědeček Medvěd
            Mnohomluvnost - jako omluva ve stylu "oblbneš se"

            Mohu být lakonický a říci to. Ale za prvé jsem to tak nemyslel, a to bude opět vyžadovat odůvodnění.
            Jen říkám, že soudit pouze podle subjektivní zkušenosti je příliš lehkomyslné.

            Citace: Dědeček Medvěd
            Ani se svými dětmi (a snachami taky), ani s vnoučaty (doufám) nemám a nikdy nebudu.

            Zase nebuď tak arogantní. Jak poznat...
            (Z nějakého důvodu jsem si vzpomněl: člověk není jen smrtelný, ale někdy - nečekaně smrtelný). Musím říct hned (pro jistotu), myslel jsem - nestálost.

            Citace: Dědeček Medvěd
            Tím, že mě ta lekce naučila jako dědictví.
            Co a co chcete.

            Postarej se o něj. Vše nejlepší.
            1. dědeček medvěd
              dědeček medvěd 5. května 2015 13:50
              0
              Zase nebuď tak arogantní. Jak poznat...

              Napovím, v přezdívce "Dědeček".
              1. Karabanov
                Karabanov 5. května 2015 16:40
                0
                Citace: Dědeček Medvěd
                Napovím, v přezdívce "Dědeček".

                Pokud je toto hlavní ukazatel, tak pro mě není příliš přesvědčivý. A v některých aspektech to může být přímo protiklad světské moudrosti.
            2. fíkovník
              fíkovník 5. května 2015 14:05
              +4
              A také dobré sovětské filmy o válce jsou: "Státní hranice", "Horký sníh", "Živí a mrtví", "Prapory žádají o oheň" a velmi vážný, až děsivý film "Pojď a uvidíš".
          2. navigátor
            navigátor 5. května 2015 12:34
            +1
            Mám z tebe radost, bohužel, u mě to tak úplně není.Myslela jsem si, že rodinná výchova, tradice se ukáží jako silnější.A příkladů je dost - vojenská dynastie, i tety prošly válkou jako ošetřovatelky. Středa bojuje, tak bojujeme za mladší generaci
            1. dědeček medvěd
              dědeček medvěd 5. května 2015 13:56
              +2
              Jak říkával můj dědeček - "vleže přes postel" - výchova přichází úplně, a pak jako extrapolace na velikost postele.
              A jak říkával můj táta, „hvězdy z důstojnického odznaku na zadku vůbec nešly“ (moderátoři ať vám prominou, ale slova z písničky nevyhodíte).
              Takže „bití určilo vědomí.“ A velmi srozumitelně.
        2. 97110
          97110 5. května 2015 12:08
          +8
          Citace: Karabanov
          Například v sovětské škole a bez rodičovské péče jsem poznal a zažil vnitřní stav takových kvalit, jako je vlastenectví, soucit, nezištnost ...

          Už v řadách SA jsem ve finské kulovnici nemohl pochopit, jaké podivné trubky byly poblíž střílny. A až mnohem později jsem zjistil, že je to vodovodní potrubí na chlazení kulometu. Tady je chlapík, který ukáže a vysvětlí, proč se v kulometu vaří voda... Školák má přirozeně pocit popření – studuje, poznává svět. A v tomto věku je velmi snadné zahnat ho do řad nacistů formálním přístupem k vojensko-vlastenecké výchově. Kdo je v moderní škole schopen chlapovi něco dát? Kdo pro ně bude autoritou? Jak vám mohu říci, že jsem jako sovětský důstojník a komunista nemohl jinak? Celý svůj vědomý život si na tato slova vypěstoval stabilní negativní reflex – říhnutí totalitního režimu, škrtiče demokracie. Doma nebo blízko v životě byl muž s autoritou – měl štěstí. Ale ne? Speciálně jsem odvezl svého syna do Leningradu. A tam mimo jiné mluvil o 7. PMP, o přechodu k Něvskému prasátku, o každodenních hlášeních velitele pluku o odchodu 50 % personálu a 100 % zařízení přechodu. A pak ukázal na břehu Severní Dviny místo dělostřeleckého postavení, kde byla šestipalcová děla a čekal v roce 1918 na bělochy s drzými Sasy. A hrob jeho prapradědečka, vedle chrámu z 19. století. A vedle kaple, na místě zjevení v roce 1533 Panny Marie. Za týden ve vlaku člověk pochopil i o rozlehlosti naší země - procestovali jen evropskou část - o její starobylosti, o šikmé vojenské minulosti. A všude jsem to srovnával s pin.dos. Kteří jsou mladší než Petr více než 70 let. Kdo si koupil pobyt ve XNUMX. světové válce, a přitom ztratil méně než polovinu obyvatel jednoho z leningradských hřbitovů.
        3. Zbraň 70
          Zbraň 70 5. května 2015 16:26
          +5
          Ahoj všichni! Myslím si, že je nutné buď radikálně změnit, nebo napsat novou ústavu od nuly. To první, napsané „poradci“ z ministerstva zahraničí, nepovede k dobru. Tedy v části, kde se popírá existence státní ideologie, stejně jako o nedostatečné odpovědnosti centrální banky atd. Nejsem odborník a přiznám se, že jsem to sám nečetl. Na základě názoru těch, kteří čtou. Prázdnota, která přišla místo myšlenky budování komunismu, se nyní plní čirým konzumerismem, z velké části to lze přičíst ideologii nebo náboženství. Je třeba vrátit sovětský systém vzdělávání – nejlepší na světě, vrátit jako státní ideologii to nejlepší, co bylo za sovětského systému. Pokud už není pozdě, samozřejmě. Kromě Mongolů se nikomu nepodařilo porazit Rusy vojenskou cestou, a to postupně, podle Dullesovy metodiky, „na útěku“ – to je pro nás nebezpečné. Navíc naše generace, která vyrostla za Sovětského svazu, se už začíná stěhovat pryč. Své tři děti se snažím vychovávat tak, jak jsme byli vychováni my. Ale obávám se, že to nestačí.
          1. arlekýn
            arlekýn 6. května 2015 03:12
            +2
            Vážený soudruhu! Nemám slov. Zjevně už nejsi mladý, pokud je rok narození 70, pak skoro můj věk. A v těchto letech odkazovat na názor ostatních? Ano, tato Ústava má 20 stran velkým písmem. Ukázalo se, že "nečetl jsem, ale odsuzuji." Mínus vás za to, že oni sami nechtějí číst a přemýšlet.
            1. Babr
              Babr 6. května 2015 03:24
              +1
              Milý Harlekýne.
              Mínus je zlo nebo nepochopení.
              Nerozhazuj to.
              1. arlekýn
                arlekýn 6. května 2015 05:00
                +2
                Díky, učím se.
            2. 97110
              97110 7. května 2015 14:37
              +1
              Citace z arlekina
              pokud je rok 70

              Ne, 70 je délka kazety.
      3. volotský válečník
        volotský válečník 5. května 2015 13:56
        +2
        Citace: Dědeček Medvěd
        Typický rodič, který svého syna málem „minul“.

        Nesouhlasím, otec, který ukázal svému synovi slávu dědů. Teprve nyní bylo nutné synovi okamžitě říci o slavných činech předků, jinak, soudě z příběhu, syn věděl o druhé světové válce málo, ale ctil Tolkiena)))).
        My, kteří jsme vyrostli v SSSR, jsme Tolkiena neznali, ale byly nám předčítány ruské lidové pohádky a eposy. Zvláštní poděkování mohu vyjádřit zesnulé matce, která mě vychovala na historických knihách, včetně Balashova, Pikulu. Jako ve Vysockého písni: "A pach boje kroužil našimi hlavami, létal ze zažloutlých stránek k nám." Na stejném principu hodlám vychovávat a vzdělávat svého syna. Nedávno jsem navštívil stránku "The Feat of the People", našel jsem ocenění obou mých dědečků a byl jsem plný hrdosti. Dal jsem to do školky, aby do 9. května navrhla nástěnné noviny.
        1. Igarr
          Igarr 5. května 2015 14:29
          +8
          Nikomu nic nechybělo.
          Už samotný fakt, že si 17letý syn sedl vedle svého otce a sledoval celý film od začátku do konce, mnohé vypovídá.
          Například o pravomoci otce.
          Můžete ho také donutit sedět s hrozbou.
          Ale zúčastnit se procesu, porozumět filmu - to je nemožné.
          Takže, Sergeji - díky za dobrou poznámku.
          ..
          Nic není ztraceno, dokud existuje aspirace. V generaci otců a matek.
          ...
          A pak je tam odkaz na mladé šmejdy, kteří zabili vězně koncentračního tábora.
          Kdo jim nabídl ke zhlédnutí – „Přijďte a uvidíte“, kdo?
      4. Volgarr
        Volgarr 5. května 2015 17:22
        +1
        Máš naprostou pravdu! Bohužel se nyní ve školách více mluví o „represích“ než o výkonu jejich lidí! A koneckonců KAŽDÁ rodina má ve Velké vlastenecké válce ztráty!
      5. Komentář byl odstraněn.
      6. Dmitrij Donskoj
        Dmitrij Donskoj 5. května 2015 21:19
        +1
        Hlasováno samozřejmě. Ale za přítomnosti vnitřního souhlasu je vnější negace školou k čemu? Byla to škola, která mě vychovala docela patrioticky. Rodiče mě naučili přemýšlet a pracovat, většinou příkladem. A muzea, výlety do Volgogradu, Krasnodonu, lekce vlastenectví, filmy a ... to vše je škola! Rodiče to neumí, potřebují pracovat a vzdělání (mně osobně) stačí (bohužel) jen k boji s internetem - stačí málo, dítě je ve VK až po uši a snaží se ho donutit číst. A škola se stáhla i přesto, že v ní děti tráví nejaktivnější část dne. A ukazuje se, že jsou ponecháni svému osudu, z hlediska výchovy se o ně nikdo nestará, nejsou dirigováni. V důsledku toho se dav sám organizuje, vybírá si vůdce a hodnoty, které se často liší od univerzálních („Pán much“ Stephen King – přehnaná situace). A výchova rodičů bohužel nestačí ke kompenzaci korupčního působení školní lhostejnosti.
      7. DRA-88
        DRA-88 6. května 2015 00:36
        +3
        Citace: Dědeček Medvěd
        Typický rodič, který svého syna málem „minul“.

        Naprostý souhlas s vámi! Ukazuje se v 17 letech - "Podrost" - "a dveře jsou přídavné jméno nebo podstatné jméno?"
        "přídavné jméno, jednou připojené"
        Co jsi, tati, nezačal jsi před tím, ve třech letech, dítěti vysvětlovat? A teprve v 17 se najednou posadil, aby s ním sledoval film. A zdá se, že slova v článku jsou správná a hesla ..., o synovi "nerozumného", ale podle autora velmi, velmi vlasteneckém ..., zůstala jen usazenina.
        Bez odstranění viny za výchovu z rodičů stojí za zmínku, že stát tváří v tvář vzdělávání, médiím, televizi, rozhlasu se vlastenecké výchově absolutně nezabývá! Stát navíc sám uvádí mladé lidi v omyl tím, že nahrazuje pojmy, vykládá události, nahrazuje symboly a význam Vítězství ve Velké vlastenecké válce.
        Speciálně prohlédli programy centrálních kanálů během měsíce před Dnem vítězství!!!
        Obrázek je depresivní (řekl jsem to mírně) !!!
        A tady se do popředí dostávají rodiče. Každý den vítězství chodí moje rodina do průvodu věnovaného tomuto dni, Vederanům rozhodně blahopřejeme. Děti od dětství vědí, kdo jsou veteráni, co pro ně osobně udělali a proč jsou tak uctíváni! Nezapomeňte položit květiny k obeliskům a pomníkům Vojákům Velké vlastenecké války, kteří převzali patronát nad "Dálným pomníkem", tak mu říkáme (územně vzdálený a pro mnohé nenápadný). pradědové, z nichž tři nevrátili se z fronty, znají jejich vojenskou cestu, vyznamenání, pohřebiště! Já jako otec jsem na to určitě hrdý, ale nedivím se, je to pro mě přirozené, protože mě takhle vychovaly moje babičky, máma a táta. Pamatuji si, že jsem byl malý, vzpomínám si na Den vítězství a na to, jak všem veteránům svítilo slunce na prsa, odráželo se v jejich vojenských vyznamenáních, pamatuji si slzy v jejich očích a svou otázku mámě - Proč pláčou?
        Vzpomínám si na svou sestřenici babičku, která prošla Stalingradem a došla do Berlína, na strýce Platóna se dvěma Řády slávy na hrudi, na příbuzné a sousedy, na rodiče, které jsem znal a kteří prošli válkou, a chci, aby mé děti to všechno si také zapamatujte!
        A hlavně jsme si připomněli, jaký dluh máme vůči Našim dědům a pradědům !!!
      8. jurta2015
        jurta2015 6. května 2015 12:36
        +1
        Citace: Dědeček Medvěd
        Jako dítě mě vzali na všechna velká a památná místa Velké vlastenecké války.

        Ne všichni rodiče si to mohou dovolit. A památná místa sama o sobě znalost historie nezaručují. Tady jsou domácí povídání s dětmi na témata ruské historie od jejich nejútlejšího dětství, zdá se mi, mnohem účinnější než drezúra na přirození.
        Citace: Dědeček Medvěd
        Pokud by Jednotná státní zkouška a Boloňský systém sežraly veškerou touhu přijmout historii země a lidu?

        Že všichni proti této zkoušce vzali zbraně. Je to jen zkouška. Mimochodem, jsou tu otázky ohledně všech bitev druhé světové války. S nejvlasteneckým podtextem. Sám jsem si prohlédl standardní verze zkoušky. Celkem zajímavé. Pravda, předpokládá to dobrou znalost historického materiálu. O to se naše školy musí snažit.
  2. Rostovchanin
    Rostovchanin 5. května 2015 07:40
    +12
    Moje dcera chce být námořní pěchotou! smavý Vychováváme mládež správným způsobem!
    1. stínová kočka
      stínová kočka 5. května 2015 08:48
      +4
      Hehe, ale emancipace)

      P.s. Doufám, že škola námořní pěchoty bude na Krymu obnovena)
    2. dědeček medvěd
      dědeček medvěd 5. května 2015 09:59
      +2
      To není k smíchu, ale k hrdosti. Znamená to, že v hlavě je něco pravdivého a pevného. Hlavní věcí není zlomit tuto tyč, ale pomoci jí tuto touhu realizovat.
    3. navigátor
      navigátor 5. května 2015 12:44
      +8
      Nechte ji číst:

      Frau "Černá smrt"

      Stala se jedinou ženou - velitelkou čety námořní pěchoty za Velké vlastenecké války, když jí ještě nebylo 17 let. Začala válku jako „soudruh Evdokim“ a skončila jako poručík Dusya. Nacisté jí dali příšernou přezdívku Frau „Černá smrt“ a kolegové vojáci ji považovali za „svého přítele“. Tato křehká dívka se neohroženě zvedla vstříc kulkám a vedla zkušené bojovníky k útoku, ale hlavně se bála, že si někdo z jejích svěřenců všimne, že se ... bojí. Její jméno se dvakrát (nebo třikrát) objevilo na náhrobcích masových hrobů a znovu se vrátila do služby, ke svým „černým kabátům“.

      ... Plukovník námořní pěchoty Evdokia Nikolaevna Zavaliy si nikdy nedokázal „zvyknout“ na ztrátu bojujících přátel. Do konce války přežilo pouze 16 jejích dětí. Ze speciální čety 83. brigády námořní pěchoty nakonec zůstala sama. Poručík Dusya se 65. výročí vítězství nedožil jen 4 dny...
      Dusya se dostala do války jako dívka. Bylo jí sotva 15. Dítě je stále. Ale svými žádostmi, aby ji poslali na frontu, vojenského komisaře doslova obtěžovala.
      - Oh, ochránce vlasti! - už jako přítel jsem se setkal s vojenským komisařem Dusyou, - a jak starý je tento obránce?
      - Sedmnáct!
      "A včera to bylo patnáct! Jestli to půjde takhle dál, tak za pár dní dosáhneš vojenského věku," řekl jí voják s úsměvem, - a budeš muset svůj problém pozitivně vyřešit.
      A tak se také stalo. Když poslední vojenská jednotka opustila Novyi Bug s krvavými bitvami, dívka prosila velitele, aby ji vzal s sebou.
      V jezdeckém pluku Evdokia sloužila jako zdravotní sestra. Byla zraněna střepinou do žaludku.
      - Vedoucí lékař mě vyšetřil: „No, to je ono, holka, bránila se. Vezměte dopis a jděte domů." „Nemám kam jít! Pošlete na frontu!“ odpověděl tehdy Zavalij.

      Evdokia Zavaliy se dostal do záložního pluku. Zde získala své první vyznamenání - Řád rudé hvězdy: vytáhla zpod bombardování vážně zraněného důstojníka. Zde se bojovník Dusya zcela náhodou reinkarnoval jako bojovník Evdokim: po nemocnici se dívka příliš nelišila od ostatních: stejná tunika a jezdecké kalhoty na hlavě - „ježek“ s předním lůžkem - takže A pak si přišli vybrat bojovníky do první linie.
      - Jeden námořník otevírá moje dopisy a čte: "Seržant Zavaliy Evdok." Bylo to v nemocnici, kde mi takhle zkrátili jméno. "Zavaly Evdokim?" A já jsem mu bez mrknutí oka řekl: „Správně, soudruhu veliteli! Zavaliy Evdokim Nikolajevič! - "Dávám patnáct minut na zabalení!"
      Nově vyražený bojovník dostal uniformy, střelivo a byl poslán... do lázní. Tady vychází najevo podvod. A ty vtipy jsou špatné se sovětským velením – popravčí četa!
      „Stojím mrtvý a živý se svým umyvadlem a chlapi, co se jejich matka porodila, utíkali kolem,“ vzpomíná Zavaliy. - Podívala se na stan zdravotnického praporu a rozhodla se, že si nabere obličej do krve, aby na koupel nezbyl čas. V lékařském praporu byla moje zranění ošetřena a o dvě a půl hodiny později se ve vesnici Goryachiy Klyuch zúčastnil bitvy starší seržant Evdokim Zavaliy jako součást šesté výsadkové brigády ...
    4. navigátor
      navigátor 5. května 2015 12:45
      +8
      Zavaliy dokázal své tajemství udržet téměř celý rok. Až do dalšího zranění. Jenže tou dobou už se z ní stal „její přítel“, zoufalá bojovnice a zkušená velitelka rozvědky. Sedmnáctiletý předák roty Zavaliy byl zraněn, když místo zesnulého velitele vedl svou rotu z obklíčení. V nemocnici a došlo k expozici.

      Na podzim byl 43. poručík Duce pověřen velením četě 83. brigády námořní pěchoty dunajské flotily Rudého praporu.

      - Námořníci mi přišli jako výběr: vysocí, silní, zoufalí chlapci. Kluci ze sousedních čet se nám nejprve smáli: "Duškinská četa!" Ale čas plynul a oni začali uctivě volat: "Dušiny stráže." A moji samopalníci mi říkali jako chlapa – velitele a někdy i láskyplně Jevdokimuška, – vzpomínal Zavalij.

      Když Němci zjistili, že velitelkou „černých hrášků“ ve vestách je žena, vyhlásili na ni pořádný hon. Zavaliyová pak sama přiznala: nebýt jejích dětí, byla by stokrát zabita.
      - Zvedám je k útoku: "Následuj mě!" A všichni se zvednou za mnou, dohoní mě a obejdou mě, kryjí se před kulkami, nebojácní, zoufalí... Každý z mých pětapadesáti kulometčíků mi stále stojí před očima. , ačkoli žádný z nich již nežije. Tady je Vanya Posevnykh ... Když se objevil v četě, pohrdavě se podíval: "Baba se zdráhá poslouchat!" A v bitvách o Budapešť mě kryl před střelou odstřelovače a nahradil hruď ...
      Četa gardového poručíka Evdokia Zavaliy byla vždy v čele nepřátelských akcí, sloužila jako beranidlo během ofenzivy námořní brigády. Byli posláni do míst, kde to bylo obzvlášť obtížné. Vyloďovací operace Kerch-Eltigen je jednou z největších během let druhé světové války, útok na Sapun Gora během osvobozování Sevastopolu, obsazení německého velitelství během útočné operace v Budapešti - jedna z nejkrvavějších. .
      Ona, poručík Dusya, nikdy nezaostávala za svými zoufalými bojovníky, ale přesto se bála. Pravda, přiznala to po několika desetiletích. Cestou vepředu schovávala slzy pod pláštěnku, aby, nedej bože, nikdo neviděl a nepodezíral ze slabosti.
      - Jednoduše jsem neměl právo být slabý, bát se. Ale stejně jsem se bála... Nejvíc ze všeho - krysy. Nemohl jsem si pomoct, krysy pro mě byly horší než Němci - měly hlad, v noci se vrhaly do obličeje, hlodaly paty. Brr! Je lepší nevzpomínat...

      Vojenská minulost neopustila Evdokia Zavaliy na dlouhou dobu: po mnoho let šla do útoku v noci. Dokud jsem nepoznala svého budoucího manžela. 2 děti, 4 vnoučata a 4 pravnoučata - to je bohatství poručíka Dusi, pro které znovu a znovu zvyšovala svou četu k útoku ...
      1. další
        další 5. května 2015 15:21
        +3
        Velké díky navigátorovi. Zde je další neznámá stránka o té strašlivé válce, kterou jsem pro sebe objevil. Děkuji ještě jednou.
      2. Samarin 1969
        Samarin 1969 5. května 2015 21:27
        +1
        Děkuji mnohokrát Navigator!
        Zítra na Lekci vítězství budu vyprávět dětem tento příběh! Evdokia Nikolaevna má nápadně jasnou tvář.
        1. navigátor
          navigátor 5. května 2015 21:55
          0
          Prosím, předkové si všimli: jak žiješ, tak vypadáš.
    5. navigátor
      navigátor 5. května 2015 13:07
      +10
      Evdokia Nikolaevna Zavaliy
      1. dědeček medvěd
        dědeček medvěd 5. května 2015 14:06
        +3
        A nyní fašistický režim zahanbí její hrob svou pouhou přítomností.
  3. ne ruský
    ne ruský 5. května 2015 07:44
    +6
    Na planetě byla, je a bude jen jedna říše. Russian A to, co se říká o našem mládí, je všechno nesmysl. Také jsme byli svého času vyhubováni.
  4. DMB3000
    DMB3000 5. května 2015 07:48
    +2
    mladí lidé jsou většinou normální. (ačkoli chce dobře žít nicnedělání) a v té době byli zrádci.
  5. fomkin
    fomkin 5. května 2015 07:51
    +10
    Tématický článek. Ale proč Max?

    A to je pravděpodobně důvod pochybností moderní kinematografie.
    1. další
      další 5. května 2015 15:32
      0
      Ano, vše je velmi jednoduché. Od narození byla její dcera vždy a všude, na veřejnosti byla pouze Daria. A chci říct, že teď, když už je dospělá dívka, říká mé ženě a mně, že se jí líbilo, že jsme jí říkali celým jménem. Ale v úzké společnosti v úzkém rodinném kruhu neměla z Daha kam jít. Takže teď to občas máme Daha.
  6. Světovod
    Světovod 5. května 2015 07:53
    +4
    Všechny otázky týkající se jakékoli generace by měly být položeny předchozí generaci. Pokud děti neumí číst, nejsou to děti, ale rodiče.
    Bohužel, většina z těch, kdo slaví 9. květen, vůbec netuší, CO slaví. Pro někoho jsou to svátky jako „nový rok“, pro někoho špatné a hrozné vzpomínky.
  7. Lyton
    Lyton 5. května 2015 07:54
    +2
    Základ našeho DUCHA je dobrý, ale stále potřebujeme vychovávat tohoto ducha v mladší generaci, vlasteneckých organizacích, vrátit NVP do škol, informovat je, že tam bojovali nejen staří lidé, ale i 18letí kluci, my potřeba vychovávat lásku k vlasti, zní vysoko, ale jinak.
  8. Vojenský stavitel
    Vojenský stavitel 5. května 2015 07:55
    +5
    "Stalingrad" a "Bitvy o Sevastopol" nejsou ani zdaleka, miluji tento film od dětství. Minulý týden jsem koukal se synem (9 let), koukal od začátku do konce, neutekl
    1. dědeček medvěd
      dědeček medvěd 5. května 2015 08:12
      +4
      Ukažte mu "Blockade".
    2. Komentář byl odstraněn.
  9. pedro.sergi
    pedro.sergi 5. května 2015 07:57
    +3
    Ruský duch je tady! Tady to voní Ruskem!!!
  10. fedor Boltov
    fedor Boltov 5. května 2015 08:08
    +7
    Naše děti nevědí o činech našich dědů.

    Na vině nejsou naše děti, ale my jsme s vámi a natočíme z filmu velkolepý klip se speciálními efekty.
  11. Hrdý.
    Hrdý. 5. května 2015 08:25
    +16
    Syn, nejmladší (18 let), začal sledovat film "Mladá garda", novinka, 2015. Stáhněte si seriál a dívejte se. Líbí se mi. Je tam, říkám, "1948, černobílý" - " Potřebuji to," říká ... Takhle. Ale z této scény ve filmu "Bojovali za vlast!" mám vždycky knedlík v krku .. .:
    1. Karabanov
      Karabanov 5. května 2015 10:17
      +4
      Citace: Hrdý.
      Ale z této scény, ve filmu "Bojovali za vlast!", mám vždy knedlík v krku ...

      Film je určitě úžasný... Bez otřepaných střihů a přehnaně otřepaných scén. V sovětské kinematografii (a bez „všemocných“ cenzorů) takový jev není častý. Myslím, že zde hrála roli autorita Šolochova a uznávaný směr Bondarčuka. Navíc skvělé obsazení...
      Show mezi nejtěžšími bitvami, ústupy, smrtící únavou, bolestí a špínou - jednoduchý armádní život, druh humoru, přátelství, oddanost, zklamání z porážek a neochvějná výdrž... Toho je schopna jen ruka mistra. Divák má přitom nefalšovanou a upřímnou empatii pro události a jevy, ve kterých jsou bojovníci... Už ne mladí, rodinní a žili, prostí dříči - horník, kombajnista, tesař... V mém mínění, jen hrdinně zesnulý Kočetygov byl mladý.
      Vůbec tehdejší stav a atmosféra a prosté bez ozdůbek života vojáka jsou zprostředkovány úžasně a realisticky.
      1. Zlá kočka
        Zlá kočka 5. května 2015 17:13
        +2
        Ale ve školních osnovách "Bojovali za vlast" není. Tady "Quiet Don" a "Virgin Soil Upturned" jsou, ale "For the Motherland" nikoli. Je to v Rusku. Nechci ani pomyslet na to, co se děje na Ukrajině.
      2. můj rok 1970
        můj rok 1970 5. května 2015 19:34
        +3
        a tam ti, co bojovali a hráli si válečné děti - jak můžete lhát o tom, že jste žili v tak těžké době?
        tedy pravdivý a vyšel navzdory mnoha filmovým úletům
  12. Inženýr
    Inženýr 5. května 2015 08:32
    +5
    Pravděpodobně nejlepší válečný film všech dob.
    1. dědeček medvěd
      dědeček medvěd 5. května 2015 10:13
      +8
      A co horký sníh? "Osvobození"?!"Jsou tady svítání tichá"?!"Vojáci Ata bata chodili"?!"Prapory žádají palbu"?!"Blokáda"?!"Osud"?!
      Existuje mnoho filmů, .... ukažte je všechny.
    2. Pekelný anděl
      Pekelný anděl 5. května 2015 12:35
      +7
      Snažím se dívat na moderní filmy o válce. Ne! Tedy snad kromě "V srpnu 44".
      Před "Bojovali za vlast!" moderní hacky jako rakovina do Číny.
      1. starley z jihu
        starley z jihu 5. května 2015 22:19
        +1
        Citace: pekelný anděl
        Před "Bojovali za vlast!" moderní hacky jako rakovina do Číny.

        Existují dobré nové filmy o válce "Na bezejmenné výšině", "Hvězda", ale samozřejmě mají daleko k těm starým. A málo z nich, bohužel. Ale Stalingrad je pořád lepší než Zachraňte vojína Ryana. Stalin byl jednou dotázán: "Proč naše země potřebuje takové spisovatele, všechny potenciální nepřátele lidu?" Na to Stalin odpověděl, že v zemi nejsou žádní jiní spisovatelé, musíme se spokojit s těmi, kteří jsou k dispozici. Stejně tak s filmy. Až donedávna se historie Ruska ve škole, zejména ve vnitrozemí, vyučovala z učebnic psaných Američany, kde byla prezentována ve formě hromady faktů o tom, kdo koho kádroval, kdo s kým spal, kdo koho otrávil. Nyní se to mění. Dá-li Bůh, objeví se dobré filmy a producenti budou myslet nejen na zvonění mincí, ale i na výchovu k vlastenectví.
    3. starley z jihu
      starley z jihu 5. května 2015 22:23
      0
      Podle mě je nejlepší film o válce Není cesty zpět. Vše je autentické, do nejmenších detailů.
  13. Signalista
    Signalista 5. května 2015 08:33
    +2
    Při výchově dětí je vše normální. Ten můj pojede na Rudé náměstí na Den vítězství v rámci „Vítězného pluku“ s dětmi, tedy vnoučaty. Ponese fotku jeho dědečka. A nebude jich málo.
  14. Gentleman
    Gentleman 5. května 2015 08:39
    +1
    film je silný, dříve a propaganda je dobrá, ale kvalita materiálu prezentovaného dnes ponechává mnoho přání. není tam žádná srozumitelnost, není žádný rozdíl. běžel do knihovny, na internet, do archivu, abych si to ověřil fakta pro nás samotné
  15. aud13
    aud13 5. května 2015 09:15
    +4
    Nedávno jsem tu zapnul televizi a tam Indiana Jones (dobrý chlap) v zajímavém dobrodružném filmu válčí se zlými ruskými monstry. V předchozí sérii „bojoval“ s nacisty. Myslím, že komentáře jsou zbytečné. Bylo by hezké, kdyby si jen vymyli mozek. Takže naši kluci se na takové filmy dívají a obdivují chytré a pohotové Američany, kteří oblbují všechny ostatní, včetně Rusů.
    Nějak by bylo potřeba rozdrtit tuhle americko-rusofobní kinematografii jak na kině, tak na televizní obrazovce.
  16. a.křeček55
    a.křeček55 5. května 2015 09:28
    +6
    Nechte dítě střílet z vážného! Pro názornost vlastnoručně vyrobený terč - plyšák v bavlněném hráškovém kabátku, za ním dřevěná tyč nebo ocelový plech. A pak se podívejte na "svlékání" cíle - je to velmi působivé, a pokud se zeptáte na pár dalších nezbytných otázek - je to velmi, velmi působivé. Film je zařazen do povinného zhlédnutí ve školním vzdělávacím programu, a to dvakrát - 5. a 10. ročník. No, komunikuj víc se svými syny.
  17. Lyokha 79
    Lyokha 79 5. května 2015 09:56
    +3
    Často nadáváme na vzdělávací systém, na Jednotnou státní zkoušku a na úroveň vzdělání ve školách, to se musí přiznat z dobrého důvodu, ale ... Ale pokud své děti nevychováme vy a já sami, nikdo je za nás nevychová . Jsou to moji přátelé, kteří nejsou líní trávit čas se svými dětmi, mluvit o Velké vlastenecké válce, dívat se na dobrý film. Není to tak dávno, co jsme spolu s mým synem sledovali "The Dawns Here Are Quiet" (není novinka). Dítě se dívalo velmi pozorně, což mě překvapilo, a občas si pokradmu utíralo slzy. Je naší povinností vychovávat naše děti a to, co vyrostou, závisí na nás.
  18. Rusko
    Rusko 5. května 2015 10:51
    +10
    „Živí a mrtví“, „Pojď a uvidíš“, epos „Osvobození“, „Štít a meč“, „17 okamžiků jara“, „Bojovali za vlast!“, „Přední strana bez boků“, „Hvězda ", "Ve válce, jako ve válce", "Otec vojáka", "Balada o vojákovi", "Jen staříci jdou do boje"... Nelze je všechny vyjmenovat! V těchto filmech hráli lidé, kteří prošli válkou! Nemuseli vymýšlet, občas si zahráli sami! Nebo možná nehráli, ale prožili to znovu!
    Po TAKOVÝCH filmech se prostě NEMŮŽU dívat na moderní "vojenský glamour", z větší části vycucaný z prstu a spuštěný pod pás! Navíc jsem slyšel příběhy frontových vojáků!
    Naše kinematografie se zbláznila. am
  19. Proxor
    Proxor 5. května 2015 13:37
    +5
    No, řeknu pár slov o filmu samotném. Slova nemohou přenést a film nemůže ukázat hrůzy té války. Ale režisér Sergej Bondarchka dokázal zprostředkovat tu malou část smutku, tu malou část života v první linii. Odvaha, s jakou se naši vojáci dívali do očí smrti. Ne. Ve filmu nebyli zobrazeni jako oceloví válečníci. Znají také strach (vzpomeňte si, jak se vojín Zvjagincev (Sergej Bondarčuk) začíná modlit pod silnou dělostřeleckou palbou Wehrmachtu). Ale co udělali potom? Schovávat se v zákopech? NE!!!! Dostali se do vzájemného boje. Všichni neznáme skutečný čin našich dědů. Ale můžeme vzdáleně pochopit, jak hrozná a hrozná ta válka byla. Sláva všem vojákům, kteří padli a vrátili se z bitvy!!! ŠŤASTNÝ DEN VELKÉHO VÍTĚZSTVÍ!!! Škoda, že opravdových veteránů zbylo jen velmi málo!!!!
    Film je skvělý!!! Sledujte všechny. Děti si sednou ke sledování, pak vnoučata !!!!! Zatímco si všichni pamatujeme výkon našich národů: Rusů, Ukrajinců, Gruzínců, Bělorusů a dalších národů. Nikdo se neodváží přepisovat dějiny. A budou se smát – budou toho litovat. Neboť historie je lekcí života. Evropané jsou špatní studenti.

    PySy: Na ruské půdě je tradice. Jednou za 200 let proniknout do konkrétní piz ... její sjednocené Evropy. Obávám se, že tentokrát ani 100 let neuplyne, jak by na novém mělo být.
  20. Volžský kozák
    Volžský kozák 5. května 2015 19:44
    +1
    správný článek! dětem nemusí chybět, ale vše záleží na nás!
  21. velitel brigády
    velitel brigády 5. května 2015 21:14
    +2
    Jednou, ještě v sovětské škole, přišel na naši hodinu veterán a vyprávěl svůj příběh.
    Bylo to dávno, hodně jsem zapomněl, převyprávím, co si zvláště pamatuji..
    ... Hned na začátku války byl zajat, naložili je do nákladních vagonů a odvezli na západ, část vojáků se rozhodla uprchnout, v autě byla rozebrána podlaha, čekali na příležitost ( dlouhé stoupání nebo zatáčení, aby rychlost byla menší) na jedné z rozvoden informoval jeden z vězňů Němce o svých kamarádech, vytáhli prvních 10-12 lidí, kteří narazili z auta a zastřelili je přímo na na nábřeží zabednili díru v podlaze a zrádce byl „odměněn“ bochníkem chleba a pak, buď v parku, nebo záměrně byl tento zrádce znovu posazen do stejného vozu...
    O několik hodin později se setmělo, zrádce byl uškrcen, podlaha byla znovu rozebrána a téměř celé auto se rozhodlo uprchnout, lidé sestoupili k pražcům, nechali auta přejet, ale jak se ukázalo, v na konci vlaku byla bezpečnostní plošina, ze které začali střílet na uprchlíky, ti, kteří si nestihli lehnout na pražce, když slyšeli střelbu, pokusili se vyvalit zpod dvojkolí doleva a správně, kdo nebyl zasažen kulkami nebo nebyl zaháknut koly, běžel do lesa ...
    Pak se dostali k nám, pak na frontu, celkově tenhle veterán ukončil válku v Praze..
    Po dokončení příběhu veterán s jakýmsi smutným úsměvem zmlkl... A někdo ze třídy se ptá, říkají, kolik Němců jste zabili? Voják v první linii odpověděl, že prý neví střílet - střílel, ale nevěděl, jestli zasáhl nebo ne...
    Pamatuji si, že po tomto setkání, když jsem šel domů ze školy, jsem stále otráveně přemýšlel, co je to za válečného hrdinu? Kde jsou zničené tanky? Kde se berou "jazyky", rozstřílené bunkry? Není to vůbec žádný hrdina...
    A teprve po nějaké době, když jsem trochu dozrál, jsem si uvědomil, že vítězství ve válce nespočívá pouze ve výkonech, ale také v každodenní vojenské práci všech jejích účastníků, ať už to byl prostý pěšák, partyzánský spojař nebo soustružník. v zadní části.
    S velkou vděčností všem veteránům Velké vlastenecké války!
  22. starley z jihu
    starley z jihu 5. května 2015 22:00
    0
    Obecně jsou dnes mladí lidé normální, bez ohledu na to, co o nich říkají. Jsem si jist, že hrdinové druhé světové války měli v mládí podobné vztahy se starší generací.
  23. 71rus
    71rus 5. května 2015 22:46
    +3
    S mým nejstarším synem (8 let) jsme vyrobili sloup pro přehlídku Nesmrtelného pluku a řekli, kdo je jeho prapradědeček a pradědeček, chlapec pozorně poslouchal a požádal o životopis svých předků.
    Pra-pradědeček - Art. četař zdravotní služby, osobně odnesl z bojiště 32 zraněných vojáků, zemřel v nemocnici na následky zranění v červenci 1943 a jeho pradědeček byl zajat v červnu 1941, uprchl z koncentračního tábora v Polsku. Jak se ale vyvíjel jeho další vojenský osud, už neprozradil, odešel v roce 1997, po válce působil jako učitel zeměpisu na škole.
  24. ne námořník
    ne námořník 5. května 2015 22:53
    +3
    nějak jsme v druhé polovině 90. let ukázali americkým mariňákům, kteří hlídali ambasádu v Almaty (9. května), film jděte se podívat - jsou OH... PŘEKVAPENÍ (ačkoli oni sami si rádi povídali o tom, jak bojovali v Iráku). Na tohle se ptali, takže jsi to měl, ano. takhle jsme šli do války. Tváře byly velmi zamyšlené, pak šli a koupili bednu piva a nebo za naše vítězství.
  25. yastr
    yastr 6. května 2015 14:42
    +1
    K „Bojovali za vlast“ můžete přidat „Skřivan“. Film, který je dokonale prodchnutý silou ducha: nejen obraz, ale psychologicky velmi vytříbené dílo, ukazující sílu ducha v jeho přítomnosti.
  26. Semenov
    Semenov 6. května 2015 16:38
    0
    Nejsilnějším filmem je "Rise" v režii ženy (už si nepamatuji její příjmení, ale ano). Ale o tom, že jsme v kultuře prohráli s Američany, není pochyb. „Naši umělci“ nestojí vedle Američanů. Inu, co dělaly domácí "hvězdy" - "Stalingrad", ze kterého plivali veteráni; "Sabotéři" - jistě zajímavé, ale nic víc; obměny legend sovětské kinematografie, z nichž se chcete oběsit (Gentlemen, Ivan Vasiljevič, Office Romance). Lidé se staví podle Tolkiena, orkové, elfové, goblini, fantasy příběhy jsou kratší, ale nemusíte fantazírovat o historii Rusů – natočte normální film se speciálními efekty a celý svět bude ruský. A škola samozřejmě hraje ve výchově generace dominantní roli – ne nadarmo na Ukrajině píšou do učebnic pro děti, že staří „Ukrajinci“ vykopali Černé moře, a tomuto nesmyslu pevně věří .