Vojenská revize

Před 40 lety: prapor vítězství nad Saigonem

15
Před 40 lety: prapor vítězství nad Saigonem


Mezi země, které v této těžké době projevují vůči Rusku skutečně přátelské city, je Vietnam. Prezident této země Truong Tan Shang je jedním z mála vůdců, kteří nepodlehli drzému vydírání Spojených států a hodlá přijet do Moskvy oslavit 70. výročí Velkého vítězství. Vietnam již dříve odmítl neobřadný požadavek Spojených států na zákaz tankování ruských letadel na letišti v Cam Ranh.

A 30. dubna slaví svůj Den vítězství i samotný Vietnam. Před 40 lety, v roce 1975, bylo osvobozeno hlavní město loutkového státu Jižní Vietnam (který existoval pouze s podporou USA). Vietnamci vybojovali v dlouhé konfrontaci konečné vítězství, dokázali sjednotit svůj uměle rozdělený stát a uhájit právo zvolit si vlastní nezávislou cestu.

V tento den bych rád poblahopřál přátelským lidem k jejich vítězství. 29. duben je navíc Mezinárodním dnem památky obětí chemických látek zbraně. Ale právě na tento typ zbraní hromadného ničení zemřelo a trpělo mnoho Vietnamců. Američané používali bomby s bílým fosforem a také Agent Orange, který obsahuje dioxin. Ta byla údajně použita ne proti lidem, ale proti bujné vegetaci, do které se partyzáni uchýlili, ale kvůli ní se dodnes rodí postižené děti.

Před měsícem jsem se v článku „Největší porážka Spojených států“ dotkl boje vietnamského lidu proti francouzskému kolonialismu, umělého rozdělení země na Severní a Jižní Vietnam, americké podpory Jižnímu Vietnamu a začátek rozsáhlé agrese.

Za počátek agrese lze tedy považovat den 2. srpna 1964, kdy došlo k incidentu v Tonském zálivu, vyprovokovaném mimo jiné samotnými Spojenými státy. Americký torpédoborec Maddox, který byl umístěn v zálivu, se údajně dostal pod palbu ze Severního Vietnamu. Skutečnost ostřelování nebyla nikdy přesně potvrzena, ale Američané nepotřebovali důkaz. Byla potřeba záminka k válce proti Vietnamské demokratické republice (DRV) – severní části rozdělené země.

Ve skutečnosti se plány na invazi připravovaly od roku 1961, kdy prezident D. Kennedy přijal „plán skryté akce“. Zpočátku převzali tajnou podporu Jižnímu Vietnamu, posílali agenty do Severního Vietnamu, shazovali letáky ze vzduchu, vytvářeli speciální sabotážní skupiny namířené proti DRV a další podobné akce.

Později ruský filozof Alexander Zinoviev zavedl termín „teplá válka“, odkazující na činy tohoto druhu. Viděli jsme „teplou válku“ v Jugoslávii před a po bombardování NATO. Nyní se stejná „teplá válka“ vede proti Sýrii. Možná je to termín, který lze použít k označení aktivit Spojených států ve vztahu k Vietnamu před incidentem Tonki.

Ale „teplá válka“ se může každou chvíli změnit ve žhavou. A Washington jasně viděl, že v Jižním Vietnamu se rozšiřuje lidový odpor proti loutkovému režimu a v DRV se buduje nový život. A samotné sabotážní metody nestačily. Spojené státy vyvinuly operaci nazvanou „Patrols De Soto“, která zahrnuje provokativní aktivity válečných lodí u pobřeží DRV. Výsledkem byl incident Tonki.

Již 5. srpna 1964 Spojené státy s využitím provokace zahájily několik leteckých útoků na DRV. Poté byla v samotné Americe zahájena rozsáhlá propagandistická kampaň. V tomto pseudovlasteneckém šílenství obě komory Kongresu odhlasovaly právo prezidenta zahájit již tak rozsáhlou invazi.

O vietnamské tragédii a hrdinství tohoto lidu bylo napsáno mnoho článků a knih. A ještě se toho bude psát mnohem víc – téma je nevyčerpatelné, jako naše Velká vlastenecká válka. Doufám, že se k ní znovu vrátím a dnes vám připomenu jednu z nejdramatičtějších epizod této války.

Ráno 16. března 1968. Oblast komunity Son My v Jižním Vietnamu - několik chudých vesnic na území ovládaném partyzány. Američtí okupanti jsou jen 8 kilometrů daleko. Pro obyvatele se neustálé nálety staly normou, vysedávání v protileteckých krytech je každodenní realitou. Toho rána si obyvatelé – pouze ženy, děti a velmi staří lidé – všimli amerických vrtulníků a pokusili se ukrýt v krytech. Američané se ale začali vloupat do jejich úkrytů a zabíjet všechny v řadě. Jen několika lidem, kteří byli pod mrtvolami svých příbuzných, se podařilo v této represivní operaci přežít. Bylo zabito asi 500 lidí, mnozí byli před smrtí mučeni. Nebyli mezi nimi žádní partyzáni.

Ve Spojených státech bylo obviněno pět důstojníků zapojených do této nelidské akce, ale pouze nejkrutější trestanec, poručík William Colley, dosáhl verdiktu. Zbytek byl propuštěn. A Colley, který byl poprvé odsouzen na 20 let vězení, si odseděl jen tři a půl roku v domácím vězení. Pak se stal docela slušným obchodníkem, zabývajícím se šperky. Americká „svoboda“ nerada trestá své nositele.

Tragédie Song My však zesílila již tak rozšířený protest proti válce ve Vietnamu. Stále mělo přijít mnoho mrtvých, ale USA byly nuceny snížit teplotu a zastavit budování sil. 31. března 1968 tehdejší prezident Johnson oznámil, že bombardování Severního Vietnamu skončí. Američané však pokračovali ve svých represivních operacích v Jižním Vietnamu a prodlužovali agónii svých loutek.

V listopadu 1968 se stal prezidentem Spojených států Richard Nixon, který začal vést kurz k omezení války. Po dlouhých a bolestivých jednáních (doprovázených však novými trestnými výpravami proti partyzánům) opustil 29. března 1973 vietnamskou půdu poslední americký voják.

Územní celek zvaný Jižní Vietnam s hlavním městem v Saigonu mohl být držen pouze na amerických bajonetech. Jakmile bajonety zmizely, stále více území Jižního Vietnamu se začalo dostávat pod kontrolu DRV.

V březnu 1975 začala velká a rozhodující ofenzíva vojsk Vietnamské demokratické republiky. O dva měsíce později, 30. dubna 1975, vlál nad Palácem nezávislosti v Saigonu prapor vítězů.

40 let po tomto významném vítězství vietnamský prezident Truong Tan Shang v nedávném rozhovoru pro ruskou televizi vřele poděkoval SSSR. Poznamenal, že díky vítězství Sovětského svazu nad fašismem vznikla také Vietnamská demokratická republika a SSSR byl první, kdo tento stát uznal. "Proto je naše přítomnost na oslavě 70. výročí vítězství ve druhé světové válce záležitostí, která nevyžaduje mnoho přemýšlení," řekl vietnamský vůdce.

(Speciálně pro "Vojenský přehled")
Autor:
15 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. SHILO
    SHILO 30. dubna 2015 07:03
    +3
    Nádherná stránka skutečně skvělého státu! A to přes veškerou její územní bezvýznamnost! Pro ně je tato válka asi srovnatelná s tou naší. Vlastenecký.
  2. D-Mistr
    D-Mistr 30. dubna 2015 07:37
    +7
    Níže uvedenou fotografii je třeba častěji ukazovat špionům a jejich podestýlce. Myslím, že to spoustu lidí odradí. A Vietnamu lze jen ještě jednou pogratulovat k významnému vítězství nad americkými hnidy, které Vietnamci vybojovali společně se sovětským lidem.
    1. Boris 55
      Boris 55 30. dubna 2015 08:57
      +3
      Citace: D-Master
      A Vietnamu lze jen ještě jednou pogratulovat k významnému vítězství nad americkými hnidy, které Vietnamci vybojovali společně se sovětským lidem.

      Podporuji.

  3. Bongo
    Bongo 30. dubna 2015 07:43
    +5
    To je vlastně samotný okamžik konce vietnamské války

    Severovietnamský tank T-54 vjíždí do bran prezidentského paláce v Saigonu
  4. fomkin
    fomkin 30. dubna 2015 08:11
    +3
    Klaním se této zemi, udělali Američany!

    Jeden z hlavních způsobů, jak vrátit válečníky do států.
    1. kosmos111
      kosmos111 30. dubna 2015 17:37
      0
      Před 40 lety: prapor vítězství nad Saigonem

      Vietnamci mají své vlastní Velké vítězství ve válce proti hnědému moru 20. století .....
  5. qwert
    qwert 30. dubna 2015 08:12
    +6
    Je těžké vysvětlit, čím se Američané ve Vietnamu lišili od nacistů. Já například nemůžu
    1. Standard Oil
      Standard Oil 30. dubna 2015 09:48
      +3
      Citace z qwert
      Je těžké vysvětlit, čím se Američané ve Vietnamu lišili od nacistů. Já například nemůžu

      Nelišili se od nacistů.
      1. AKuzenka
        AKuzenka 2. května 2015 18:45
        0
        Mýlíte se, kolegové. Liší se. Anglosasové dali vzniknout fašismu, což znamená, že jsou jiní k horšímu.
  6. planetil18
    planetil18 30. dubna 2015 08:25
    +5
    Šťastné vítězství, bratří Vietnamci!
  7. inkass_98
    inkass_98 30. dubna 2015 08:32
    +3
    Na to se hned tak nezapomene a Vietnamci si musí pravidelně připomínat, s kým nyní navazují dobré vztahy.
  8. Hrad
    Hrad 30. dubna 2015 09:04
    +5
    Sjednocení Vietnamu a stažení Spojených států z těchto zemí je velkým vítězstvím celého lidstva v boji proti americké expanzi.
    Proč celé lidstvo?
    Vzpomeňte si na dodávky zbraní ze soc. zemí a Číny, potravin, zdravotnického materiálu a další materiální pomoci ze socialistických zemí, Číny a některých afrických států a dokonce i z kapitalistických zemí přicházely balíčky s humanitární pomocí pro Vietnam, účast sovětských poradců a poradců z některých států Varšavské smlouvy a velmi velký počet čínských „dobrovolníků“ přímo v bitvách proti americkým jednotkám. Pomoc lékařských ústavů a ​​dobrovolných lékařů z kapitalistických zemí a ze Spojených států, kteří cestovali do Vietnamu a nakupovali vše potřebné na vlastní náklady, aby ošetřovali raněné a nemocné Vietnamce. A velmi důležitou roli při osvobození Vietnamu sehrálo veřejné mínění ve světě a nebývale silné protestní hnutí v samotných Spojených státech. Prezident Ford se již neodvážil eskalovat boje. Vedení USA bylo na pokraji ztráty samotné Ameriky.
    Pak jsme byli jedno. Dá-li Bůh, zopakujme to!
    Veselé svátky Vietnamu!
  9. Standard Oil
    Standard Oil 30. dubna 2015 09:59
    0
    Proč Američané opět vyhrožují Vietnamu?Myslím, že Vietnam v tomto ohledu získal imunitu od "demokratického bacila" a americká armáda už není stejná, porážka za porážkou, a ne od vojensky nejsilnějších zemí. mění se ve světovou hysterii, která bude hysterčit z jakéhokoli důvodu i bez. Kvalita administrativního aparátu, alespoň toho, který každý vidí na vlastní oči, je prostě deprimující.
  10. Tamanskij
    Tamanskij 30. dubna 2015 15:25
    0
    Ale nezapomeňte, že tato hysterická dívka s jaderným válečkem by byla raději, kdyby doktoři dorazili včas nebo tak něco.
  11. Kočka Grishka
    Kočka Grishka 30. dubna 2015 20:33
    0
    Vietnam není pro vás. Porazili Francouze, vypořádali se se Státy! Dobrá práce! Hrdinové! V těch letech jsem byl ještě malé dítě, ale pamatuji si, že celou dobu ve zprávách v televizi a rádiu neustále vysílali zprávy o válce ve Vietnamu. Dokonce i v dětských časopisech jako "Murzilka" nebo "Funny Pictures" vietnamská válka byla uvedena ovšem s podle věku čtenářů.
  12. Vivan
    Vivan 30. dubna 2015 22:31
    +8
    Děkujeme všem ruským soudruhům a přátelům za blahopřání k našemu Dni vítězství ve válce proti Američanům! Nikdy nezapomeneme na účinnou pomoc poskytovanou SSSR v těch vzdálených letech.
    Od září 1965 do března 1968 bylo naše město 2x týdně bombardováno. V roce 1965 mi bylo pouhých 9 let, moc jsem nerozuměl, nejdřív jsem se bál, ale o rok později jsem si na bombardování nějak zvykl. Dospělí pracovali a bojovali (stříleli na americká letadla) a my jsme si hráli s nevybuchlými balónovými bombami. Samozřejmě jsme chápali, že to nejsou hračky, ale naivně jsme věřili, že pokud neexplodují, jsou vadné a dá se s nimi hrát. Hráli válku, házeli je po sobě. Po 4 úmrtích si uvědomili, že nevybuchlé kulové bomby jsou nebezpečné věci. Dospělí byli všichni zaneprázdněni, neměli na nás čas, nebyl nikdo, kdo by nám vysvětlil, že se nedá hrát ani s nevybuchlými bombami.
    V dubnu 1972 Američané obnovili bombardování, nyní mnohem zuřivější než před pár lety – bombardovali každý druhý den. Bylo mi už 15,5 roku, už jsem se stal členem Komsomolu (ačkoli moje výška byla kvůli podvýživě pouhých 151 cm a váha 40 kg) a můj denní režim byl následující: ráno - do školy , od 13 do 18 hodin - usnuly krátery po bombách na dálnici a železnici (občas jsem to všechno musel dělat během bombardování).
    Do školy jsem chodil brzy, měli jsme tehdy jen 10 tříd, takže jsem v polovině června 1972 udělal přijímací zkoušky na vysoké školy, začátkem července jsem dostal papír, ve kterém bylo napsáno, že díky výborným výsledkům ze zkoušek jsem byl poslán do SSSR na strojního inženýra. Ale komsomolská organizace oddílu mi dala jen 3 dny na zabalení na cestu a nutila mě pracovat dalších 9 dní. Těchto 9 dní bylo nejstrašnějších dní v mém životě – usínání v kráterech po bombách během bombardování, modlil jsem se ke všem bohům, byl jsem připraven změnit vše na světě, jen abych se dožil 10. dne! Vždyť sen byl tak blízko – studium v ​​SSSR. A žil!
    V Moskvě jsem strávil 13 nejlepších let svého života. A díky ruskému chlebu vyrostl o celých 13cm! Nyní pracuji jako učitel na jedné z hanojských univerzit.
    Jeden z mých bratrů bojoval na jihu od svých 16 let (1974), poté v Kambodži a na hranici s Čínou (1979). Další sourozenec bojoval na hranici s Čínou v letech 1979 až 1984. Oba byli zraněni. Naštěstí oba žijí. Kromě 2 sourozenců, 12 bratranců bojovalo na jihu, v Kambodži, v Laosu a na hranici s Čínou, 8 z nich zemřelo.
    Tajemství našich vítězství je extrémně jednoduché - v době míru jsou Vietnamci obyčejní lidé (existují dobří a zlí, mnoho zlodějů a podvodníků), ale pokud na naši zemi zaútočí cizinci, všichni se okamžitě staneme rodinou, navzájem si odpustíme všechny hříchy , všichni máme jedinou myšlenku: bojovat až do konce, do posledního muže, alespoň 10 let, alespoň 20-30-50 let! Bez ohledu na ztrátu!
    1. atalef
      atalef 30. dubna 2015 22:46
      -2
      Citace od Vivan
      V Moskvě jsem strávil 13 nejlepších let svého života. A díky ruskému chlebu vyrostl o celých 13cm!

      Protože chleba nebyl GMO, tak teď 13 let to samé rosteš o 13 cm - jen na šířku wassat
      Citace od Vivan
      oh, všichni se okamžitě stáváme rodinou, odpouštíme si navzájem všechny hříchy, všichni máme jedinou myšlenku: bojovat až do konce, do posledního muže, alespoň 10 let, alespoň 20-30-50 let! Bez ohledu na ztrátu!

      Ano, ale od roku 1995 Spojené státy a Vietnam obnovily diplomatické vztahy (tj. 20 let po válce)
      Jaký je současný postoj vůči Spojeným státům ve Vietnamu?
      Spojené státy jsou hlavním dovozcem vietnamského zboží a lze pozorovat znatelnou převahu podílu USA na vietnamském exportu nad ostatními zeměmi. Kromě USA, Vietnamu, většinu vietnamského exportu zabírají země jako Japonsko, Čína a Singapur, což lze vysvětlit jejich blízkou geografickou polohou, a tedy i nízkými přepravními náklady.

      Mimochodem, máte vynikající ruštinu – s přihlédnutím k tomu, že jste v roce 1985 opustil SSSR.
      jak se ti to podařilo zachránit?
      Ostatně nemluvím jen o pravopisu, ale i o stylu. hi
      1. Vivan
        Vivan 30. dubna 2015 23:08
        +3
        Proč mluvím plynně rusky - odpověď je zde (příspěvek č. 105): http://forum.awd.ru/viewtopic.php?f=215&t=91336&start=100


        O mém dětství zde (od příspěvku č. 13) - http://forum.awd.ru/viewtopic.php?f=210&t=205742&start=0
    2. Byl tam mamut
      Byl tam mamut 30. dubna 2015 23:54
      0
      Citace od Vivan
      Tajemství našich vítězství je extrémně jednoduché... .

      Nedávno byl v televizi film o Vietnamu. Bohužel jsem viděl jen části. Byla v něm epizoda, kdy sovětský specialista vyprávěl, jak ho Vietnamci přikryli svými těly, aby ho ochránili.
      Bratr mi vyprávěl, že nějak náhodou skupina zjistila, že jejich spolužák bojoval ve Vietnamu a měl vietnamské a sovětské vyznamenání. Sám o tom mlčel.
      1. Vivan
        Vivan 1. května 2015 00:04
        +1
        Zde jsou filmy o sovětských vojenských poradcích ve Vietnamu:
        http://nhat-nam.ru/forum/viewforum.php?f=34&sid=d9ef9c081c155474d7ef50931af6dc90
  13. horský střelec
    horský střelec 1. května 2015 05:08
    0
    Vietnam ukázal, že je zbytečné bojovat proti lidem, kteří se rozhodně nechtějí podřídit. Lidé jsou válečníci. V tom pozoruji podobnosti s ruským lidem. Nepružnost a důslednost při „tlačení“ na nepřítele. Nepřítel je NEPŘÍTEL. A všechny neshody jsou zapomenuty, dokud není ROZDRCENÝ.
  14. Aleksandr72
    Aleksandr72 1. května 2015 08:00
    0
    30. dubna 1975 vnikly tanky T-54 Vietnamské lidové armády do hlavního města Jižního Vietnamu Saigonu. Jihovietnamská armáda již dávno ustávala v odporu, Američané se z Vietnamu dostali ještě dříve, takže tanky VNA nenarazily na odpor. 4 jihovietnamské obrněné transportéry M-113 byly zničeny jen proto, že nestihly utéct. Dále cituji:
    "Brány Saigonu se před námi otevřely. První 3 tanky se již valily po ulici Hong Thap Tu, když nám cestu zablokovaly 2 nepřátelské M41 a střílely jako šílené. Náš tank" 390 "zničil jeden z nich studnou- cílený zásah projektilu a další M41 se rozhořel a vyřadil tank „843“ Bui Kwang Tang. Ulice však byla zablokována a tank „843“ zabočil doleva a ocitl se na ulici Mac Dinh Tee. Tam velitel viděl dva loutkoví vojáci stojící na kraji silnice.
    - Kde je prezidentský palác? zeptal se Tan. Jeden neřekl nic, ale druhý řekl: Já ti to ukážu. Sundal si bundu uniformy a vylezl na tank, který na další křižovatce odbočil doprava. Když Tang uviděl dívku sedící v Hondě, zeptal se jí: Jak se dostat do Paláce nezávislosti? Dívka odpověděla: Jste na Ton Nhat Avenue. Palác je přímo před námi."
    Dívka řekla pravdu. Tang vyskočil z tanku, s AK v jedné ruce a vlajkou ve druhé se rozběhl směrem k paláci. Ve 12.15 byl na stožár vyvěšen červený prapor. Vietnamská válka skončila.
    Zdroj: Davidson F. - Válka ve Vietnamu. M.2002
    Blahopřeji Vietnamcům k zaslouženému a těžce vybojovanému vítězství ve válce se Spojenými státy. Navzdory monstróznímu poměru sil se Vietnamcům díky vlastní odvaze a hrdinství a také technické a částečně vojenské pomoci SSSR podařilo donutit Američany přiznat porážku a opustit zemi. Vietnamci porazili Spojené státy – první a jediné, kterým se to ve dvacátém století podařilo.
    Mám tu čest.
  15. 6 palců
    6 palců 1. května 2015 14:03
    0
    a jaká facka pro milovníky hádek o nadřazenosti bílé rasy ... malí Asiaté na západě, které nepovažovali za lidi, přihodili nejsilnější armádu Anglosasů . .. to jsou lidé.