Vojenská revize

Kdo rozsekal Německo v roce 1945

10
Kdo rozsekal Německo v roce 1945


Od konce evropské fáze druhé světové války a Velké vlastenecké války uplynulo 70 let a navzdory heslu: „Nikdo není zapomenut a nic není zapomenuto“ bylo mnohé zapomenuto. Něco ale nebrání pamatování, zejména Němcům, pro lepší pochopení toho, čím se mohlo stát poválečné Rusko pro Německo a čím by se Německo mohlo stát, kdyby nebylo proamerické pozice jeho elity na západě okupační zóny. Úvahy na toto téma nejsou v žádném případě pouze historický, ale také docela aktuální pro Rusko, Německo a celou Evropu.

MYŠLENKA DISTRIKCE JE ANGLOSASKÁ

18. července 1945 položil Churchill na druhém setkání předsedů vlád na berlínské konferenci v Postupimi otázku, která iniciovala zajímavou diskusi, jejíž podstatu z přepisu uvádím:

„Churchill. Chci položit jen jednu otázku. Všiml jsem si, že je zde použito slovo „Německo“. Co nyní znamená „Německo“?

Trumane. Jak této otázce rozumí sovětská delegace?

Stalin. Německo je tím, čím se po válce stala. Jiné Německo teď neexistuje. Takhle chápu tuhle otázku.

Trumane. Ano, ale musí být uvedena určitá definice „Německa“. Věřím, že Německo v roce 1886 nebo 1937 není tím, čím je Německo nyní v roce 1945.

Stalin. Změnilo se to v důsledku války a my to tak přijímáme.

Trumane. ... Jak definujeme pojem „Německo“?

Stalin. Definujme západní hranice Polska a pak bude otázka Německa jasnější. Je pro mě velmi těžké říci, co je Německo nyní. To je země, která nemá vládu, která nemá přesně stanovené hranice, protože ty hranice nevytyčují naši vojáci. Německo nemá žádné vojáky včetně pohraničních, je rozděleno do okupačních zón. Definujte tedy, co je Německo. Tohle je rozbitá země…“

Německo však existovalo, i když bylo v nouzi. Němci si navíc žili špatně nejen v sovětské okupační zóně – v západních zónách nebyl život pro obyčejné Němce také cukrem. Ano, a jak to nebylo! Zejména pro německé válečné zajatce v anglosaských táborech, kde se životní podmínky často stávaly prahem smrti.

Stručná chronologie k tématu je následující.

Po porážce v roce 1945 bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón: americké, britské, francouzské a sovětské.

V prosinci 1946 Anglosasové sjednotili své zóny do Bizonie (ne z bizonů zničených Yankeey, ale z fráze „double zone“).

Na londýnském setkání, které se konalo od února do června 1948, se Spojené státy, Velká Británie a Francie rozhodly připojit francouzskou okupační zónu k Bisonii. A v dubnu 1949 došlo k této fúzi s vytvořením Trizonia pod kontrolou tripartitní spojenecké nejvyšší komise.

Dále neproběhl proces sjednocování zón a nefungovalo jednotné Německo. Převážil proces odpoutání a v září 1949 tento proces vyvrcholil vytvořením prozápadní Spolkové republiky Německo.

Protiváhou vzniku NSR bylo vyhlášení Německé demokratické republiky, NDR, 7. října 1949. To znamená, že NDR byla vytvořena po vytvoření NSR spojenci.

Již tato stručná chronologie umožňuje pochopit, kdo vedl kauzu konsolidace rozpadu Německa po roce 1945. Můžeme také připomenout plány na oslabení Německa, které vypracoval v roce 1945 Henry Morgenthau - o nichž o něco později ...

Zároveň je třeba vědět, že Stalin se vždy přikláněl k variantě demilitarizovaného jednotného Německa bez bloků, byť buržoazně-demokratického, podobně jako neutrální Rakousko. Mimochodem, stejně uvažoval i Berija. Ale o tom později, ale nyní se vraťme k výchozímu bodu, za který vezmeme diskusi o problému na moskevské konferenci ministrů zahraničních věcí SSSR, USA a Velké Británie ve dnech 19.–30. , 1943. Poté americký ministr zahraničí Cordell Hull představil dokument „Základní principy kapitulace Německa“ a 25. října 1943 na schůzce, která začala v 16:12 a skončila v 18:54, byla otázka poválečného se zvýšil status Německa.

Nejvytrvalejší byl v té době britský ministr zahraničí Anthony Eden. Hull, který „vhodil“ dokument, mlčel více a Molotov se obratně vyhnul jednoznačným odpovědím, které by nám předem svázaly ruce.

Přečtení celého záznamu dobře ukazuje Molotovovu dovednost jako vyjednavače, ale zde jsou samozřejmě uvedeny pouze některé výňatky z přepisu:

"Ráj. Ohledně trvalého statutu Německa. Přáli bychom si především rozdělení Německa na samostatné státy. Chtěli bychom, aby se Prusko oddělilo od zbytku Německa. Proto bychom rádi podpořili... separatistická hnutí v Německu... Bylo by zajímavé znát názor sovětské vlády na tuto otázku...

Molotov. Odpovídám panu Edene a panu Hullovi: ve všech spojeneckých opatřeních zaměřených na maximální neutralizaci Německa jako agresivního státu sovětská vláda podporuje Velkou Británii a Spojené státy americké. Stačí to nebo nestačí?

Ráj. Zajímalo by mě, co si vy, pane Molotove, myslíte o otázce, kterou probíráme. V Londýně... jsme došli k závěru, že by bylo nesmírně zajímavé znát váš názor a názor maršála Stalina na rozkouskování Německa... Problém je, zda by zde měla být použita síla...“

Jak vidíte, samotný pojem „rozkouskování“ se dostal do slovníku jednání od Anglosasů. Zároveň Eden skutečně chtěl vědět, zda Moskva souhlasila s násilným rozřezáním, a Molotov se odvolával na skutečnost, že „sovětská vláda pravděpodobně poněkud zaostává ve studiu této otázky“ a vysvětlil to tím, že „naši vůdci jsou nyní více zaneprázdněn vojenskými problémy“.

Tím, že řekl „naši vůdci“, měl Molotov na mysli nejen Stalina, ale celé sovětské vedení obecně, protože Stalin vždy, i když nechal rozhodnutí na sobě, diskutoval o závažných otázkách kolektivně, v té či oné podobě. Na podzim roku 1943 byli všichni v Moskvě skutečně nesmírně zaneprázdněni aktuálními problémy. Než se rozhodla, zda Německo rozdělit nebo ne, musela být poražena.

Molotov nicméně prohlásil, že „taková opatření nepovažujeme za vyloučená“.

OSUD NĚMECKA NA VÁHÁCH TEHERÁNU A JALTY

Brzy byla tato otázka projednána již „Velkou trojkou“ - na teheránské konferenci, která se konala v hlavním městě Íránu od 28. listopadu do 1. prosince 1943. "Ke konci," 1. prosince v 15:20 se Roosevelt v soukromém rozhovoru se Stalinem mezi snídaní a kulatým stolem zeptal: "Budeme diskutovat o otázce fragmentace Německa?"

Stalin odpověděl: "Mně to nevadí."

A když kulatý stůl začal v 16 hodin, Roosevelt okamžitě oznámil, že by rád probral otázky týkající se Polska a Německa.

Nejprve se rozhovor stočil k Polsku, ale pak se Stalin zeptal: jaké další návrhy existují? Roosevelt okamžitě odpověděl: "Rozbití Německa." Je vidět, že amerického prezidenta tato problematika a především Stalinův pohled na ni velmi zajímala.

Zajímal se i o Londýn.

Zde je to, co je v přepisu:

„Churchill. Jsem pro rozbití Německa. Ale rád bych zvážil otázku rozkouskování Pruska. Jsem pro oddělení Bavorska a dalších provincií od Německa.

Roosevelt. ...chtěl bych předložit plán, který jsem osobně vypracoval před dvěma měsíci na rozdělení Německa na pět (!!! - S.B.) států.

Churchill. ... Kořenem zla v Německu je Prusko.

Anglosasové tedy již v roce 1943 neplánovali jen vytvoření několika dočasných okupačních zón v Německu, ale připravovali plány na státní fragmentaci sjednoceného Německa na řadu trpasličích států. Ve skutečnosti to byla myšlenka nového vestfálského míru v roce 1648, který na více než dvě století vyřadil Němce - jako jediný velký národ - z evropských dějin. Převést do reality touhy a touhy mnoha milionů německých mas po sjednocené vlasti bylo zapotřebí vůle a génia vůdců, jako byl Bismarck. Nyní Anglosasové plánovali nové rozdělení Německa.

Poznámky byly následující:

Roosevelt. ... Prusko musí být oslabeno a zmenšeno v ... dimenzích ... Ve druhé části ... musí být zahrnuto Hannover a severozápadní oblasti Německa. Třetí částí je Sasko a region Lipsko. Čtvrtou částí je provincie Hesensko, Darmstadt, Kassel a oblasti ležící jižně od Rýna, stejně jako stará města Vestfálska. Pátá část je Bavorsko, Bádensko, Württembersko. Každá z těchto pěti částí bude představovat samostatný stát. Kromě toho by měly být oblasti Kielského kanálu a Hamburku odděleny od Německa...

Churchill. Udělal jsi ze všeho plnou hubu... Myslím, že existují dva problémy, jeden destruktivní a druhý konstruktivní. Napadají mě dvě myšlenky: první je izolace Pruska ... druhá je oddělení jižních provincií Německa - Bavorska, Bádenska, Württemberska, Falcka - od Sárska po Sasko včetně... Domnívám se, že jižní provincie lze snadno odtrhnout od Pruska a začlenit je do dunajské konfederace...“

Stalin všem těmto projektům klidně naslouchal a mlčel. A teprve když vyhrkl Roosevelt s Churchillem a navíc Churchill vyhrkl, že by chtěl mít nějakou jižní konfederaci (samozřejmě - loajální Angličanům), považoval Stalin za nutné zasáhnout.

"Stalin. Nelíbí se mi plán na nová sjednocení (Stalin měl na mysli samozřejmě umělá, „patchworková“ sjednocení. – S.B.) států... Ať už se k otázce rozkouskování Německa postavíme jakkoli, není třeba vytvořit neživotaschopné sjednocení podunajských států. Maďarsko a Rakousko musí existovat odděleně od sebe...

Roosevelt. Souhlasím s maršálem Stalinem...

Churchill. Nechci být vykládán, jako bych nebyl pro rozkouskování Německa. Ale chtěl jsem říci, že pokud bude Německo rozděleno na více částí, pak, jak řekl maršál Stalin, přijde čas, kdy se Němci sjednotí.

Stalin. Neexistují žádná opatření, která by mohla vyloučit možnost sjednocení Německa.

Churchill. Maršál Stalin preferuje roztříštěnou Evropu?

Stalin. Proč je tady Evropa? Nevím, zda je nutné vytvořit čtyři, pět nebo šest samostatných německých států. Tuto otázku je třeba projednat. Ale je mi jasné, že není potřeba vytvářet nová sdružení...“

Stalin byl v Teheránu zadržován z mnoha důvodů.

Probíhala válka, a pokud by Němci byli informováni, že spojenci kromě zajištění porážky a kapitulace Německa mají v úmyslu jej později rozkouskovat, pak by odpor Němců, již tak urputný, zesílil. Rusko, které vede skutečnou válku pouze proti Německu, to nepotřebovalo.

Ale Stalin v zásadě okamžitě nepodporoval myšlenku rozkouskování. Již na začátku války hlasitě řekl celému světu: „Hitlerové přicházejí a odcházejí, ale Německo a německý lid zůstávají,“ a to nebyla jen zvukomalebná formulace, ale také Stalinovo přesvědčení.


Tito lidé si při zničení Berlínské zdi ani nevzpomněli, z čí iniciativy byla jejich země rozdělena.
Foto Reuters


Otázka osudu poválečného Německa však koncem roku 1943 ještě zdaleka nebyla uvedena do praxe.

Ale čas plynul, Wehrmacht trpěl porážku za porážkou, sovětská vojska vstupovala do Evropy a Německa. Ukázalo se, že plány na vykrvácení a oslabení Ruska v jeho konfliktu s Německem selhaly. Naopak Rusko se do budoucna jednoznačně stávalo nejvýznamnější evropskou mocností. A plány na rozkouskování Německa začaly spojencům ustupovat do pozadí a vzdálenějšího plánu. Britský náčelník generálního štábu Alan Brooke napsal do svého deníku:

„Máme Německo rozkouskovat nebo z něj postupně udělat spojence, abychom odrazili hrozbu ze strany Rusů, která již existuje o dvacet let později? Navrhl jsem druhé a byl jsem si jistý, že od této chvíle bychom se měli na Německo dívat z úplně jiného úhlu pohledu. Dominantní velmocí v Evropě už není Německo, ale Rusko ... Proto Německo zachraňte, postupně obnovte a začleňte do Západoevropské unie.

Obecný směr myšlenky je zde zcela jasně uveden. Stejně jako nemohly existovat dva názory na význam následujícího výroku v Brookeově deníku:

„To vše se bohužel musí dít pod rouškou posvátného spojenectví mezi Anglií, Ruskem a Amerikou. Politika není jednoduchá...“

Zdá se, že Stalin rychle zachytil změnu postoje Anglosasů ohledně budoucnosti Německa a na krymské (Jaltské) konferenci to již nebyl Roosevelt a Churchill, ale Stalin se znovu a znovu vracel k problému účelnosti rozbití Německa. Ale ne ani tak proto, abychom tuto myšlenku podpořili, ale abychom sami pochopili: co v tomto směru dýchají naši „přísežní“ spojenci?

Ne nadarmo již v první den Krymské konference – 4. února 1945, v reakci na Churchillův návrh jmenovat schůzi o ​​politických otázkách na 5. února, „jmenovitě, jak Churchill upřesnil, o budoucnosti Německa, pokud bude má nějakou budoucnost," odpověděl Stalin stručně a vážně: "Německo bude mít budoucnost."

V Jaltě Stalin chytře a obratně vynesl podstatu postoje Roosevelta a Churchilla k problému poválečného Německa a prohlásil, že „jestliže Spojenci navrhují rozdělit Německo, pak se to musí říct“.

Churchill (přesněji samozřejmě anglická elita) už viděl Německo jako budoucího partnera proti Rusku, což potvrzuje i Brookeův deník.

Roosevelt (přesněji elita USA) byl v tu chvíli stále nakloněn maximálnímu oslabení Německa. Nakonec Yankeeové zahájili druhou světovou válku, mimo jiné proto, aby se zbavili Německa jako nejnebezpečnějšího ekonomického konkurenta.

Je příznačné, že krátce po Rooseveltově smrti Truman po usazení v Bílém domě schválil směrnici společných náčelníků štábů Spojených států a Velké Británie generálu Eisenhowerovi č. 1067 z 11. května 1945. Směrnice vycházela z programu bývalého ministra financí v Rooseveltově vládě Henryho Morgenthaua. A cílem programu bylo rozkouskování Německa a jeho agrarizace.

Pokud jde o průmysl, směrnice předepisovala:

„a) zakázat a zabránit výrobě železa a oceli, chemikálií, neželezných kovů, obráběcích strojů, rádiových a elektrických zařízení, automobilů, těžkých strojů... s výjimkou za účelem předcházení hladomoru nebo nepořádku nebo nemoci, která může ohrozit okupační síly;

b) zakázat a zabránit obnově podniků a zařízení těchto průmyslových odvětví, s výjimkou potřeb okupačních vojsk.

Zájemců o poválečný vývoj německé ekonomiky – samozřejmě pod kontrolou Spojených států – však bylo stále více ve Washingtonu a New Yorku. Ale kurz k novému industrializovanému Německu, jehož ekonomika byla do konce války z velké části zachována, hned nezvítězil.

Churchill se proto vyjadřoval stále vágněji, ale i Roosevelt si u Jalty ohnul své, když například 5. února 1945 prohlásil, že v „současných podmínkách“ „nevidí jiné východisko než rozkouskování“. Roosevelt se zároveň zeptal: „Kolik dílů? Šest nebo sedm nebo méně?

Ani na Jaltě Stalinovi vlastně nevadilo, když od svých partnerů slyšel slovo „rozsekání“. A formálně bylo na Krymské konferenci rozhodnuto o takové změně podmínek kapitulace Německa, ve které by počet opatření pro realizaci spojenecké nejvyšší moci v Německu zahrnoval opatření nejen k úplnému odzbrojení. a demilitarizaci Německa, ale také za jeho rozkouskování.

STALIN A BERIA PRO SPOJENÉ NĚMECKO

Nicméně 26. března 1945, kdy v souladu s rozhodnutími přijatými na Jaltě začala v Londýně pracovat komise pro rozkouskování Německa, sovětský zástupce v komisi Fjodor Tarasovič Gusev jménem sovětské vlády poslal dopis předsedovi komise Edenovi, kde bylo řečeno:

"Sovětská vláda chápe rozhodnutí Krymské konference o rozkouskování Německa nikoli jako povinný plán na rozkouskování Německa, ale jako možnou perspektivu vyvíjení tlaku na Německo s cílem zajistit jej, pokud se jiné prostředky ukážou jako nedostatečné."

V tomto směru Stalin v průběhu Postupimské konference postupně postupoval. V předposlední den Konference dvakrát přímo mluvil o potřebě „jakéhosi centrálního správního aparátu v Německu“, bez něhož „je obtížné provádět obecnou politiku vůči Německu“.

Ve stejný den, kdy se rozhodovalo o otázce zachování průmyslové oblasti Porúří jako součásti Německa, navrhl Stalin v závěrečném dokumentu konference stanovit, že Porúří zůstává součástí Německa.

Britský ministr zahraničí Bevin se zeptal, proč byla tato otázka vznesena, a Stalin vysvětlil, že „myšlenka oddělení Porúří vzešla z teze o rozdělení Německa“ a dále řekl: „Poté došlo změna názorů na tuto problematiku. Německo zůstává jediným státem. Sovětská delegace vznáší otázku: Souhlasíte s tím, aby Porúří zůstalo Německu? Proto je tu tato otázka."

Truman okamžitě souhlasil. Bevin (Londýn velmi chtěl položit svou tlapu na Porúří) se zmínil o nutnosti konzultací se svou vládou a dodal: "Navrhujeme nevytvářet po určitou dobu žádnou centrální německou vládu."

Ani tehdy Stalin ostře nic nenamítal – situace byla velmi složitá. Byl to však ruský vůdce, kdo nastolil otázku obnovení centralizace správy sjednoceného Německa. A Anglosasové začali tento problém sabotovat.

A na to by neměli zapomínat ani Rusové, ani Němci.

Stalin ve skutečnosti vyjádřil principiální postoj SSSR ohledně sjednoceného Německa již 9. května 1945 v projevu k sovětskému lidu v Den vítězství nad Německem:

„Německo je naprosto poraženo. Německé jednotky kapitulují. Sovětský svaz slaví vítězství, ačkoli nemá v úmyslu Německo rozkouskovat nebo zničit.“

Kdo tedy rozsekal Německo?

A nyní - o údajném záměru Beriji provést v roce 1953 téměř obnovu kapitalismu v NDR ...

Berija se na situaci v NDR opravdu díval střízlivě, a proto byla NDR k perspektivě nuceného socialistického rozvoje skeptická. Berija věřil, že i kdyby existovala Spolková republika Německo živená Marshallovým plánem a Amerika financovala hospodářský a sociální rozvoj SRN, úspěšný socialismus v NDR byl možný, ale s chytrou a velmi postupnou politikou vedení obou. SSSR a NDR...

O této otázce se diskutovalo v sovětském vedení po smrti Stalina - krátce před červnovými událostmi roku 1953 v NDR a v Kremlu se rozhořela vážná diskuse. Většina se přikláněla k dočasnému odmítnutí výstavby socialismu, Molotov souhlasil pouze s odmítnutím nucených sazeb.

Berijův postoj byl jako vždy záměrný – ne nadarmo od něj jeho sekretariát dostal příkaz najít odborníka na ekonomiku zemí lidové demokracie. Proto byl „německý“ dokument Rady ministrů SSSR z 2. června 1953 smysluplný a konkrétní – zcela ve stylu Beriji. Tento styl spočíval v tom, že při rozvíjení komplexních specifických problémů „LP“ určoval obecný směr a vývoj opatření a doporučení ponechal odborníkům. V souladu s tím analýza situace uvedená v příloze červnového nařízení Rady ministrů odhalila dobrou znalost německých reálií (např. existují dokonce doporučení týkající se linie chování ve vztahu k řadovým členům mládeže Junge Gemeinde náboženské organizace atd.).

Proto byla doporučující část rozumná:

- omezit kolektivizaci, omezenou na společnosti pro společné obdělávání půdy;

- učinit z autopůjčoven páku vlivu na vesnici;

- opustit politiku vytlačování středních a malých soukromých podniků a naopak jim poskytovat úvěry, suroviny, energie;

- revidovat pětiletý plán NDR ve prospěch širšího rozvoje průmyslu skupiny "B" na výrobu spotřebního zboží;

- přijmout opatření k posílení právního státu a vymýcení holé správy ve všech sférách německého života, včetně vztahu k církvi a duchovenstvu;

- stanovil úkol politického boje za obnovení národní jednoty Německa a uzavření mírové smlouvy.

V ideologii tohoto přístupu je cítit přesný pragmatismus, který byl pro Beriju charakteristický. Zároveň měl Beria v „německé“ otázce jistého autoritativního stejně smýšlejícího člověka – pokud jde o myšlenku sjednoceného Německa, i když už Beriu nemohl podporovat.

Myslím... Stalina. Dne 7. dubna 1952 podepsal návrh nóty vlády SSSR vládě USA k otázce mírové smlouvy s Německem, kterou opravil. Již dříve v nótě zaslané 10. března 1952 USA, Velké Británii a Francii navrhl SSSR vypracovat mírovou smlouvu „s přímou účastí Německa v osobě celoněmecké vlády“ po svobodném vše- Německé volby se zárukou následné neutrality Německa (tedy nezačlenění sjednoceného Německa do NATO) .

Sovětská nóta skončila takto:

„V současné době se rozhoduje o tom, zda bude Německo obnoveno jako jediný nezávislý mírumilovný stát, součást rodiny mírumilovných národů Evropy, nebo zda rozdělení Německa a hrozba války v Evropě s tím spojené zůstanou v platnosti.“

Západ neutrální Německo nepotřeboval a rozkol naopak sílil. Studená válka a evropské napětí zesílily, Německo se stalo evropskou základnou NATO, aniž by v nejmenším zvýšilo jeho vnější bezpečnost...

Jinými slovy, všechno šlo tak, jak mělo.

A šlo to proti zájmům Německa, Ruska a Evropy jako celku.
Autor:
Původní zdroj:
http://nvo.ng.ru/history/2015-03-27/8_germany.html
10 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. Osa
    Osa 28. března 2015 09:32
    +9
    Článek odhaluje celou podstatu Anglosasů po celou dobu jejich existence...
  2. Jurkovové
    Jurkovové 28. března 2015 09:42
    -4
    Nabídky lze vytáhnout jakýmkoli způsobem. Mnohé citace jsou nejednoznačné a autor to vysvětluje Stalinovou touhou prozkoumat skutečné záměry spojenců. Anglosaští autoři ale dokážou výroky svých vůdců vysvětlit podobně. Domnívám se, že autor neměl historii rozkouskování Německa vůbec uvádět, nebo ji argumentovat solidněji a z různých zdrojů. Někdy je podcenění horší než pravda. Obávám se, že tento článek přiměje některého anglického novináře k napsání vyvracecího článku a v tomto bude přesvědčivější. V informační válce nemůžete střílet naprázdno, a ještě více suplovat. Mínus autora.
  3. kursk87
    kursk87 28. března 2015 10:47
    +2
    Anglosasové jsou jako supi připraveni roztrhat všechno a všechno, aby uspokojili své přemrštěné choutky.
    1. stas57
      stas57 28. března 2015 12:37
      +1
      Citace: kursk87
      Anglosasové jsou jako supi připraveni roztrhat všechno a všechno, aby uspokojili své přemrštěné choutky.

      co tohle?
      je zcela zřejmé, že po dvou světových válkách, kde Německo nebylo v posledních rolích, se vítězové rozhodnou zbavit se třetího pokusu Německa o hegemonii.
      mimochodem to bylo měkké
      1. kursk87
        kursk87 28. března 2015 16:13
        +1
        Stalin rozdělení Německa nechtěl, protože chtěl vytvořit protiváhu vlivu Anglosasů. Chápali to velmi dobře, a tak trvali na rozdělení Německa. Po válce bylo Německo kvůli postavení stejných Anglosasů rozděleno na dva státy, SRN a NDR. Každý z nich byl pod vlivem válčících stran. Na jejich územích byly vojenské kontingenty zemí účastnících se konfrontace. Po chybných výpočtech sovětského vedení sovětská vojska opustila Německo. Německo se sjednotilo, vstoupilo do NATO a na území byly pohodlně umístěny americké základny. Německo bylo pod vlivem Spojených států, to potvrzuje kroky vlády Merkelové ve vztahu k Rusku. Pokud by Německo po válce zůstalo jediným státem, pak by Anglosasové nemuseli být schopni vyvinout tlak na evropskou politiku
      2. Sergej-8848
        Sergej-8848 28. března 2015 16:57
        0
        Po pošlapání Německa Versailleskou smlouvou po XNUMX. světové válce nakonec samolibí vítězové dostali nový model Německa, se kterým se společně vypořádali během XNUMX. světové války (nejprve postavili tuto říši proti nám, zabránili nám v rozvoji a vykrváceli obě země jako co nejvíce). Poté zbystřili (i když nás tváří v tvář dočasné záchytce poslouchali) a nešířili hnilobu na Němce. Rozdělit je zpočátku na dvě poloviny není náš nápad, ale když jsme začali postupovat od západu, nemohli jsme to ignorovat.
        N.B. Mnoho se prožilo, ale ne vše je správně pochopeno.
  4. Holgert
    Holgert 28. března 2015 12:37
    +2
    Takový osud nás NEčeká!!!!!Prostě přestaneme existovat jako lid, jako země, jako stát.Na tomto území s obyvatel vznikne cca 30-40 malých a ** samostatných * státníků. z NE více než 20 milionů lidí, kteří se budou věnovat šéfovým sluhům a budou mezi sebou bojovat.....
  5. Sergej-8848
    Sergej-8848 28. března 2015 13:31
    +1
    Takové státní útvary jako Bizonia nebo Trizonia jsme zpočátku nenabízeli. Vysvětlit to novopečeným písařům historie není snadné (když jen zaklepat na hlavu, vyklepat zbytky nacismu a loajality k novému majiteli).
  6. zubkoff46
    zubkoff46 28. března 2015 18:21
    +2
    Fakta citovaná v článku byla následně Sovětským svazem umlčena z důvodů politické korektnosti. Důraz byl kladen na údajně dobrovolnou cestu rozvoje NDR pod vedením KSČ. A teď je zbytečné vysvětlovat všechny tyto jemnosti Němcům a dalším. Budou to považovat za holou ideologii a lživou propagandu. Vlak je dávno pryč. Máme, co máme.
  7. Dimyan
    Dimyan 28. března 2015 22:46
    -1
    Kdyby to bylo tak, jak chtěl Stalin, nebyli by v Evropě žádní amerové, Evropa je ve skutečnosti okupována USA.