Vojenská revize

Asijsko-pacifický region je stabilnější, než se běžně věří

17


Většina politologů tradičně pohlíží na asijsko-pacifický region (APR) jako na jakýsi sud prachu, platformu pro budoucí válku velmocí. Čína je skutečně na vzestupu, Japonsko přezbrojuje a Spojené státy nastavily kurz do Asie. Ale ve skutečnosti je pravděpodobnost války velmocí v regionu extrémně malá. Rozbor každého z možných scénářů takového konfliktu jasně ukazuje, že ani jedna asijsko-pacifická země nemá zájem narušit zavedený status quo – a Čína má o to nejmenší zájem.

V roce 2015 se v Japonsku dostal do popředí problém remilitarizace. Bude ústava revidována, aby ukončila poválečný status pacifistického státu? Budou se přepisovat učebnice, aby se revidovaly a zjemnily informace o válečných zločinech země během druhé světové války? Bude japonská vláda pokračovat ve zvyšování výdajů na obranu?

V Koreji (jak na severu, tak na jihu) byl konflikt vždy vnímán jako něco blízkého a možného. Poslední potyčka na hranicích se odehrála 19. října 2014 a hraniční incidenty se na poloostrově již staly běžnou záležitostí. Kromě toho přetrvávají vážné obavy ohledně severokorejského jaderného programu, který Spojeným státům jadernou zbraní otevřeně vyhrožuje zbraň.

Na Tchaj-wanu je demokratická politická rovnováha založena na jednom ústředním bodu, který převažuje nad všemi ostatními: na vnímané hrozbě z pevninské Číny. Na jihu jsou také Filipíny a Vietnam ve stavu blízké námořní partyzánské války, které ze všech sil vzdorují čínské expanzi v Jihočínském moři. Údajně zvažují vytvoření formální aliance proti Číně.

Ve skutečnosti je mocenská rovnováha v asijsko-pacifickém regionu mnohem stabilnější, než se mnohým zdá, protože vůbec nejde o mocenskou rovnováhu, ale spíše o jednostrannou drtivou převahu moci – a tato moc pracovat ve prospěch Číny.
Ve výčtu dlouhotrvajících sporů lze ještě dlouho pokračovat: neshody mezi Japonskem a Ruskem ohledně Kurilských ostrovů, „tradice“ únosů japonských občanů Severní Koreou, různé výklady Společné čínsko-britské deklarace z roku 1984 o budoucnost Hong Kongu atd.

Asijsko-pacifický region je doslova plný konfliktů – studených, doutnajících i horkých. A napětí neuvolňuje ani fakt, že všechny země v regionu jsou po zuby ozbrojené. Podle online žebříčku z roku 2015 se pět z deseti nejlepších vojenských mocností na světě nachází v severovýchodní Asii. Internetové hodnocení samozřejmě nelze považovat za plnohodnotnou vědeckou analýzu, ale tato data sama o sobě jsou velmi odhalující. Všechny tyto země aktivně budují svůj vojenský potenciál.

Pravděpodobnost rozsáhlé války v asijsko-pacifické oblasti je přitom velmi nízká. Region není na pokraji katastrofy. Ve skutečnosti je mocenská rovnováha v asijsko-pacifickém regionu mnohem stabilnější, než se mnohým zdá, protože vůbec nejde o mocenskou rovnováhu, ale spíše o jednostrannou drtivou převahu moci – a tato moc pracovat ve prospěch Číny.

Čínská hrozba


DENNÍK WU ZHIYI / ČÍNA
Čínský prezident Si Ťin-pching vítá
bývalý americký ministr zahraničí Henry
Kissinger v Pekingu. 18. března 2015


Přísně vzato by se poměr sil dal pravděpodobně nazvat vyrovnáváním rostoucí síly Číny na úkor stabilního status quo ostatních zemí asijsko-pacifického regionu. Japonsko, Korea, Tchaj-wan, Filipíny, Vietnam a nedaleká Indonésie, Austrálie a Indie netvoří protičínskou alianci, ale společně se snaží vyvážit vzestup ČLR.

Když ale do hry vstoupí takový globální vojenský gigant, jakým je Amerika, je výsledek předem daný. Všechny hlavní země v regionu (s výjimkou Číny) jsou buď oficiálními nebo neoficiálními spojenci Spojených států. Nakupují americkou vojenskou techniku, řídí se americkou vojenskou doktrínou a spoléhají (přímo nebo nepřímo, v závislosti na zemi) na příslib vojenské podpory ze strany Spojených států.

Pokud mohou v případě krize počítat s podporou USA, pak absolutně nic neohrožuje suverenitu amerických spojenců v asijsko-pacifickém regionu. V tomto ohledu se přirozeně nabízí otázka: mohou skutečně počítat s podporou Američanů v případě krize? Politici a vědci v celém regionu jsou touto problematikou doslova posedlí. Ale otázka je položena špatně.

Otázka je v podstatě nesprávná, protože v XNUMX. století nenastane krize, která by mohla ohrozit suverenitu té či oné asijsko-pacifické země. Neshody ohledně nelegálního rybolovu, neobydlených útesů, práv na podmořskou těžbu jsou nevyhnutelné, ale žádný z těchto sporů nepovede k invazi Číny na Tchaj-wan, natož k útoku na Japonsko. Čína je nedostatečná a nikdy nebude mít motiv k rozsáhlé invazi na území kteréhokoli z jejích námořních sousedů.

Od vylodění Američanů v přístavu Inchon (1950) nedopadl na cizí území jediný významný obojživelný útok kterékoli země na světě. Je nanejvýš pochybné, že by si i Spojené státy mohly dovolit zahájit námořní útok na nějakou větší zemi (samozřejmě to není případ malých ostrovních států). Čína takové zdroje zjevně nemá a mohou se objevit pouze v případě zásadních změn v oblasti vojenských technologií. V dohledné budoucnosti si mobilní rakety snadno poradí s jakýmkoli objemným přistávacím plavidlem.

Zkušení analytici obrany uznávají platnost této teze. Proto se většina současných politických debat o pravděpodobnosti rozsáhlého konfliktu v asijsko-pacifickém regionu scvrkává na scénář, který se dnes běžně nazývá „anti-access / area-denial“ (“anti-access / area- odmítnutí“ - A2 / AD). Jaká je vnímaná hrozba? Předpokládá se, že Čína by mohla použít pozemní rakety, nové ostrovní základny a rozšířenou flotilu svého námořnictva k zablokování přístupu do Jihočínského moře do USA. námořnictvo a spojenecké námořnictvo.


Americký zájem
Infografika. USA pivot do Asie


Zní to hrozivě, ale v praxi by takové rozhodnutí bylo absurdní. Očekávání, že Čína zablokuje Jihočínské moře, se rovná předpovídání ruské blokády Bosporu a Baltského moře. Můžete tak ublížit především sobě. Odborníci rádi upozorňují, že roční objem přepravy nákladu přes Jihočínské moře se odhaduje na miliardy dolarů a tvoří významnou část světového obchodu. Zapomínají přitom zmínit, že lví podíl těchto nákladů je zasílán buď do Číny, nebo z Číny.

Samozřejmě, že dvě třetiny ropy dovážené na Tchaj-wan, Koreu a Japonsko se přepravují přes Jihočínské moře, a to skutečně vyvolává vážné obavy. 80 % ropy určené pro Čínu však putuje i přes Jihočínské moře. Kromě toho lze ropu dováženou na Tchaj-wan, Koreu a Japonsko vždy přesměrovat bezpečnějším způsobem – zvýšení trasy o několik námořních mil bude stát velmi malé finanční náklady. Ale ropu přepravovanou námořními tankery nelze poslat do Číny jinou cestou.

Realizace scénářů, v nichž Čína ohrožuje své sousedy, je buď technicky nemožná (invaze), nebo absurdní (námořní blokáda). Otázka, zda Amerika ochrání své asijské spojence, je nesmyslná, protože to nikdy nebude muset udělat.

Otázka asijských spojenců je otázkou jaderného deštníku NATO. Vždy to zůstane hypotetické. Nejen, že na to neexistuje odpověď, ale je nemožné na to odpovědět.

Skutečná otázka

Skutečná otázka zní: Budou Spojené státy prosazovat své vlastní zájmy v Asii a Tichomoří způsoby, které Čína považuje za nepřijatelné? K dnešnímu dni se zdá, že odpověď zní ne. Slavný „asijský kurz“ prezidenta Baracka Obamy spočívá především v zintenzivnění obchodních jednání a doložení přítomnosti již v regionu rozmístěných amerických ozbrojených sil. Amerika a její spojenci budou blíže sledovat čínskou armádu, jak roste, ale nepůjdou do války, aby tomuto růstu zabránili.

Oni to nepotřebují. Jak Čína buduje svůj vojenský potenciál, její sousedé budou stále více přecházet na stranu Spojených států. To je podstata fenoménu, který jsem nazval „Americké impérium“: Amerika rozšiřuje svůj vliv na celý svět, protože ostatní země pod tento vliv dobrovolně spadají. Spojené státy vedou klub pro elitu a téměř každý se chce připojit. Zlověstná nejistota kolem vzestupu Číny tento trend jen posiluje.

Touha dostat se „pod křídla“ Spojených států není jen prvkem národní politiky, ale výrazným rysem celé politické třídy východoasijských zemí. Přední noviny v regionu doslova pod lupou zkoumají každé slovo amerických představitelů a podrobně pokrývají všechna prohlášení a prognózy amerických think-tanků. Jejich čtenáři chtějí víc než cokoli vědět, co si o nich Amerika myslí. A kdo je za to může vinit?


Obrázky aliance / John Greve / Vostock Photo


Ve skutečnosti ale ne každý chce být součástí amerického impéria. V každé asijsko-pacifické zemi se značná část populace staví proti americké nadvládě. V roce 1992 byla filipínská vláda nucena uzavřít americké vojenské základny. Japonští pacifisté již dlouho naléhali na Japonsko, aby je následovalo. I v Austrálii bývalý konzervativní premiér prosazoval rozchod se Spojenými státy.

To vše ale k ničemu nevede. Politická nezávislost je v zásadě skvělá myšlenka. V praxi je to dobré pouze tehdy, když volba „špatné“ politiky nevede k vážným následkům. Když Filipíny v roce 1992 požadovaly uzavření amerických vojenských základen, na celkové situaci to nic nezměnilo, kromě mírného poklesu příjmů země. V roce 2015 jsou sázky mnohem vyšší. Je jasné, že filipínská elita by raději spolupracovala s imperiální Amerikou, než aby jednala s rostoucí Čínou.

Sečteno a podtrženo, máme situaci, ve které je čínská vojenská expanze odsouzena k neúspěchu. Čína nemá naději na kontrolu regionu a čínští lídři by si toho měli být vědomi. Budování vojenského potenciálu této země je snad nejsprávněji interpretováno jako pokus o zablokování schopnosti Spojených států a jejich spojenců ovládat Čínu, tzn. jako implementace zásady „zakázat přístup/blokovat zónu“. Jen s takovým výkladem má tato strategie smysl. Má to koneckonců obranný charakter.

Spojené státy a jejich spojenci jsou si tak jisti správností svých činů, že je snadné zapomenout, že mnoho zemí je vůči americké moci velmi opatrné. Američtí vůdci veřejného mínění neuvažují o možnosti scénáře, kdy Spojené státy jednoho dne odříznou Číně přístup na světové trhy. Čínští lídři ale tuto možnost považují za docela reálnou. Čína, která není přijata k členství v americkém impériu, se přirozeně obává vyhlídky na vyloučení ze světové ekonomiky jako celku.

Čína, Rusko a světová ekonomika

Otázku, kdo ovládá námořní cesty v asijsko-pacifické oblasti, lze nanejvýš klasifikovat jako metafyzickou. O to nemá zájem ani jedna moc, která by měla sílu blokovat tyto cesty. Námořní trasy asijsko-pacifického regionu jsou tedy otevřené a v dohledné době zůstanou otevřené. Ale bez ohledu na to, kdo tyto cesty ovládá, Spojené státy a jejich spojenci ovládají globální ekonomiku jako celek.


REUTERS/Petar Kujundzic/Pixistream
Ksenia Muratshina:
Čekají asijsko-pacifický region nové „hvězdné války“?
Čínský vojenský vesmírný program


Otázka ekonomických výhod je mnohem důležitější než otázky války a míru. Americká vláda je odhodlána vytvořit v asijsko-pacifickém regionu obchodní blok – Transpacifické partnerství (TPP). TPP je víc než jen dohoda o volném obchodu. Stanoví velmi nejednoznačné podmínky pro ochranu duševního vlastnictví a prioritu nadnárodních soudů před národní legislativou.

Absence dvou hlavních mocností asijsko-pacifického regionu, Číny a Ruska, je mezi účastníky jednání o TPP zarážející. Časem budou tyto dvě země nuceny přijmout vznik TPP jako hotovou věc: základní pravidla již stanoví Spojené státy a jejich spojenci. Stejný trik byl proveden s Čínou a Ruskem při vytváření Světové obchodní organizace (WTO). Stejně jako v případě WTO je myšlenkou učinit z členství v TPP absolutní nutnost a teprve poté pozvat Čínu a Rusko, aby se připojily.

Čína využívá své ekonomické páky k vytvoření alternativy k TPP, tzv. Asijsko-pacifické zóny volného obchodu (FTATA). Tato iniciativa neměla velký úspěch. V listopadu 2014 se Číně v rámci summitu APEC v Pekingu podařilo jako hostiteli akce trvat na uzavření dohody o dvouleté studii perspektiv vzniku FTAAP, tzn. vlastně odložení oficiálních jednání minimálně na rok 2017. I tento relativně malý krok vyvolal ostře negativní reakci Spojených států.

Americká dominance v asijsko-pacifické oblasti ponechává Číně pouze dva možné diplomatické manévry, aby dosáhla alespoň zdání parity: může se obrátit buď na jih, do relativně chudých zemí jihovýchodní a jižní Asie, nebo na sever k Rusku bohatému na zdroje. . Zatímco čínští podnikatelé investují skromné ​​prostředky do ekonomiky jihovýchodní Asie, čínská vláda se více zajímá o vyhlídky na strategické partnerství s Ruskem.


REUTERS/Stringer/Pixstream
Andrej Kortunov:
Nyní jsme "velká sestra" Číny


Uprostřed evropské krize Rusko, které trpí západními ekonomickými sankcemi, zoufale potřebuje přátele. I když však není členkou amerického impéria, s prohlubováním vztahů s Čínou je ostražitá. Odliv kapitálu z Ruska, který v roce 2014 vyvolal kolaps rublu, směřoval spíše do Švýcarska než do Číny. Přestože je Rusko členem Šanghajské organizace pro spolupráci, lze ho považovat přinejlepším za spolucestujícího po Číně, ale v žádném případě za spojence.

To ještě jasněji ukazuje základní stabilitu amerického řádu v asijsko-pacifickém regionu. Žádný stát, včetně Ruska, nepodporuje Čínu v její opozici vůči americké dominanci v regionu. Ani čínská elita není v opozici vůči USA: mnoho z nich se snaží získat americké pasy pro sebe a své rodiny, chtějíce se vyhnout ekologickým a politickým rizikům, která život v Číně nevyhnutelně přináší. Za těchto podmínek může Čína počítat maximálně se zachováním určitého stupně politické autonomie v blízkých mořských oblastech. Ale ani to pro něj není jednoduché.

Mnozí považují „asijský kurz“ Obamovy administrativy za opožděnou reakci na čínskou expanzi, nepřesvědčivou demonstraci síly ze strany slábnoucí supervelmoci, často vnímající toto vše přes závoj strachu. Ale všechny tyto myšlenky jsou mylné. Asijsko-pacifický region je nedobytnou baštou amerického vlivu a síly. Spojené státy nemusí zamířit do Asie: jsou tam už dlouho.
Autor:
Původní zdroj:
http://russiancouncil.ru/inner/?id_4=5496#top
17 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. bort4145
    bort4145 26. března 2015 14:02
    +4
    Existuje skvělá anekdota:
    Americké a japonské námořnictvo provedlo cvičení ve Východočínském moři. Cvičení se zúčastnilo více než 20 lodí včetně americké letadlové lodi George Washington a více než 7 lidí. Cvičení se konalo poblíž zóny protivzdušné obrany, kterou Čína oznámila před týdnem.

    Čínská armáda čítající téměř 2,5 milionu lidí si tohoto dětského povyku ani nevšimla.
    1. Daniel
      Daniel 26. března 2015 14:05
      +2
      V roce 2015 se v Japonsku dostal do popředí problém remilitarizace. Bude ústava revidována, aby ukončila poválečný status pacifistického státu? Budou se přepisovat učebnice, aby se revidovaly a zjemnily informace o válečných zločinech země během druhé světové války? Bude japonská vláda pokračovat ve zvyšování výdajů na obranu?

      Co je to za remilitarizaci s takovou a takovou demografickou situací?

      *Chcete vidět spirálu demografické smrti? Podívejte se na Japonsko, ne na Rusko
      *Populace Japonska v roce 2013 klesala nejrychleji za 60 let
      *Japonská vláda předpokládá, že pokud bude současný trend pokračovat, japonská populace klesne ze současných 127,5 milionu na 116,6 milionu v roce 2030 a 97 milionů v roce 2050.
      *Nevyhnutelnost převahy počtu závislých osob a pohybu ekonomiky v sestupné spirále
      1. Zamířit
        Zamířit 26. března 2015 14:33
        +2
        Teprve když Spojené státy dodají „sudy střelného prachu" do kterékoli oblasti světa, stane se tento region sudem prachu. A bez zásahu Spojených států země žijí, lidé se radují z klidné oblohy.
        1. SteelRatTV
          SteelRatTV 26. března 2015 15:59
          +1
          Ale v asijsko-pacifickém regionu se všechna „přání“ potahů matrací zatím úspěšně „ohýbala“. požádat
  2. kit-kat
    kit-kat 26. března 2015 14:09
    +1
    Nikdo si nedokázal představit, že na Ukrajině začne masakr. Jak si tedy můžete být jisti, že v tomto regionu bude vše stabilní? Pokud stisknete správný bod, vše exploduje.
    1. bort4145
      bort4145 26. března 2015 14:11
      +1
      Nikdo si nedokázal představit, že na Ukrajině začne masakr.
      Byli jste to vy, kdo nežil v Polsku a na západní Ukrajině. Amer.ry tam „připravují půdu“ už dlouho. A mimochodem, žil jsem v Polsku v roce 1982, kdy r..ale "vynořily". Ano, a dnešní Ukrajina a pobaltské státy se takovými nestaly za 1 den.

      Ale souhlasím s tím, že s náležitou péčí je možné podkopat jakoukoli zemi, pokud neexistuje odpor.
    2. Daniel
      Daniel 26. března 2015 14:11
      +1
      Nyní je celý svět jeden velký sud s prachem...
  3. akmalinin
    akmalinin 26. března 2015 14:10
    +1
    o severokorejském jaderném programu, který Spojeným státům otevřeně vyhrožuje jadernými zbraněmi.
    Jaderné zbraně jsou prostředkem k odvrácení agrese jednoho státu proti druhému. Hlavním agresorem na planetě jsou USA + NATO.
  4. An60
    An60 26. března 2015 14:15
    +3
    Fantazie je taková.Zápletka je nepřesvědčivá.USA jako vládce Asie není ani k smíchu.Za esej "-3".
  5. starý pionýr
    starý pionýr 26. března 2015 14:16
    +2
    Pokud si USA nesmočí nosní dírky, bude vše v klidu. Územní spory o neobydlené ostrovy mezi Asiaty nejsou důvodem k plné vojenské akci, ani ideologické rozdíly. Ale "pálení ohně v jejich lese" je pro Ameriku náročné. Východ je choulostivá záležitost a tváří v tvář vnější hrozbě se mohou sjednotit.
  6. Flinky
    Flinky 26. března 2015 14:18
    +2
    Úplný odpad, ne článek. Mínus.
  7. A1L9E4K9S
    A1L9E4K9S 26. března 2015 14:20
    +1
    Východ je delikátní záležitost, na nic se nedá myslet, teď je stabilita, zítra bude napjatá situace někde ve Východočínském moři.
  8. Shelva
    Shelva 26. března 2015 14:21
    +1
    Američané rádi vytvářejí nadnárodní sdružení různého druhu, kde jsou zájmy těchto sdružení vyšší než národní. Z nějakého důvodu se tam sami stávají zákonodárci a rozhodci – zkrátka kryjí. Existuje ale naděje, že většina asijsko-pacifických zemí takovýmto „výnosným“ projektům nepropadne.
    1. SteelRatTV
      SteelRatTV 26. března 2015 16:03
      +1
      Ano, vzpomeňte si na kyselou tvář Obamovy tváře na nedávném setkání asijsko-pacifických zemí. lol
  9. Kelevra
    Kelevra 26. března 2015 14:35
    +1
    Číňané nikdy nedovolí, aby v tomto regionu vládli Američané a Japonci!Pokud požádají Rusko o pomoc, tak je v žádném případě neodmítneme, takový vliv není prospěšný ani pro nás!
  10. Prager
    Prager 26. března 2015 14:50
    +1
    v Asii v budoucnu veškerou moc světa, zejména v Číně.
  11. tolmachiev51
    tolmachiev51 26. března 2015 14:58
    +1
    Hlavní, za "mluvícím krámem", je nenechat se situaci vymknout kontrole /jako s koprem/.
  12. Mareman Vasilich
    Mareman Vasilich 26. března 2015 16:17
    +1
    To je vše, ještě nenastal čas.