Vojenská revize

Odstřelovací „zbraně“ Steyr AMR a IWS 2000

8
Odstřelovací „zbraně“ Steyr AMR a IWS 2000


V 80. letech minulého století bylo mnoho známých výrobců střelných zbraní zbraně začal "hrát" s podkaliberní municí, práce na samotné kazetě a zbraních pro ni pokračují dodnes, mnoho známých zbrojařských společností, pocit, že v blízké budoucnosti budou přiděleny takové zbraně. Již nyní lze identifikovat mnoho vzorků, které lze bezpochyby nazvat úspěšnými, ale zatím se do sériové výroby nedostaly kvůli banálním finančním potížím pro potenciální zákazníky, protože takové zbraně, nebo spíše náboje pro ně, nejsou příliš levné. Zřejmě, zatímco armády a strážci zákona zemí světa nevyzráli na to, aby za každý výstřel dali více než obvykle.

Mezi sice malým, ale již působivým počtem modelů zbraní používajících podkaliberní střelivo, stojí za to zvlášť vyzdvihnout odstřelovací pušky. Ostatně, bude-li přechod na nový typ munice proveden, pak právě z těchto vzorků z hlediska jejich vyšší účinnosti ve srovnání s modely, které jsou parametry s použitím klasické munice blízké. Koneckonců, bez ohledu na to, jaké jsou náklady na kazetu, je to práce snipera, která se vyplatí i s úroky. Jedním ze vzorků takových zbraní je tedy duchovní dítě rakouské společnosti Steyr, umístěné výrobcem jako velkorážní odstřelovací puška nebo, jak se nyní stalo módou říkat, „antimateriálová“ puška.

Práce na vytvoření nové munice a zbraní pro ni začaly v roce 1984, poté již v počáteční fázi byly prováděny experimenty s municí ráže 12,7 mm. Bylo plánováno vytvořit náboj, který by mohl být použit v běžných zbraních, ale nic z toho nebylo. 12,7 milimetru nestačilo na to, aby se do něj vešla opeřená střela, která by svými vlastnostmi předčila munici klasické konstrukce. Po opuštění poměrně úspěšného nápadu, pokud by byl realizován, vytvořit náboj s podkaliberním projektilem založeným na náboji 12,7x99, začali konstruktéři zvyšovat ráži munice. První verzí nábojnice s více či méně úspěšnými vlastnostmi byla ráže 14,5 mm, pod ní bylo vystřeleno několik pušek a dostalo označení AMR 5075.

Tento náboj byl poměrně zajímavým designem, což samozřejmě ovlivnilo cenu střeliva. Nejzajímavějším bodem je tedy to, že k zapálení práškové náplně nedochází ve spodní části pouzdra, ale ve středu, což vede k rychlejšímu spálení prášku, a tedy k rychlejšímu nárůstu tlaku práškové plyny a rychlost střely se odpovídajícím způsobem zvyšuje. Samotná střela, pokud se to tak dá nazvat, je dělená plastová skořepina, do které je upnut šíp z wolframové slitiny. Nejtěžší pro vývojáře bylo vytvořit takový design plastového pláště, který by neměl absolutně žádný vliv na trajektorii samotného šípu při oddělování od něj. A musím říct, že se jim to povedlo. Doslova pár metrů od ústí hlavně ztrácí střela pod vlivem zvyšujícího se odporu vzduchu svůj plastový plášť, načež se šíp z wolframové slitiny dále pohybuje téměř stejnou rychlostí. Zároveň se samotný šíp, který je opeřený, stabilizuje v letu a je mnohem méně ovlivněn faktory, jako je boční vítr a další. Je však třeba vzít v úvahu nízkou hmotnost samotného šípu, díky které byla efektivní vzdálenost použití velmi malá ve srovnání se stejnou běžnější .50BMG. Nicméně pro experimentální vzorek bylo i těch 800 metrů efektivního dostřelu, které puška AMR 5075 ukázala, docela dobrý výsledek. Mělo by být také zřejmé, že efektivní dostřel v tomto případě nebyl vypočítán úplně stejně jako u konvenčních zbraní, ale s podmínkou spolehlivého pronikání pancíře. Další vlastností tohoto náboje je, že pouzdro na náboje je plastové, i přes poměrně velkou prachovou náplň je pouze dno pouzdra kovové. To umožnilo výrazně snížit hmotnost munice a náklady na to se samozřejmě nezvýšily, i když stále zůstaly vysoké.

Pravděpodobně mnozí věnovali pozornost názvu článku, ve kterém se zbraň nazývá „odstřelovací puška“, navzdory absurditě tohoto výrazu je to zcela pravda. Faktem je, že hlaveň zbraně je zcela hladká, respektive i přes vysokou přesnost a vzdálenost použití ji nelze nazvat puškou, ale do džungle terminologie lézt nebudeme. První verze pušky vlastně nebyla úplně úspěšná. Především z jeho negativních vlastností byl zaznamenán velmi vysoký zpětný ráz při střelbě, který byl částečně kompenzován kompenzátorem úsťové brzdy a částečně automatizací samotné zbraně, nebyl však dostatečně kompenzován. Automatická puška je postavena podle schématu s dlouhým zdvihem hlavně, který se tak často nevidí. Práškové plyny se při výstřelu nejen snaží vytlačit střelu z hlavně, ale stejnou silou tlačí i na dno nábojnice. Ten je však sevřen mezi hlavní a závěr, což mu brání volně opustit komoru. V důsledku toho se hlaveň a závěr zbraně začnou pohybovat společně dozadu. Na posledních centimetrech dráhy se závěr začne otáčet a odpojí se od hlavně, načež se závěr zafixuje v zadní poloze a hlaveň se začne pohybovat dopředu, během čehož je odstraněna vybitá nábojnice. Po dosažení svého extrémního předního bodu hlaveň zbraně uvolní závěrku, která se současně začne pohybovat směrem k hlavni, vyjme novou kazetu ze zásobníku a vloží ji do komory. Současně se na posledních centimetrech své dráhy šroub otočí zpět a zablokuje vývrt. Zbraň je tak připravena k dalšímu výstřelu. Celý tento nepořádek je sestaven v uspořádání bullpup s nejširším využitím plastu, aby se snížila hmotnost, a má tři dvojnožky. Nutno podotknout, že kromě velmi vysokého zpětného rázu při střelbě z tohoto vzorku nebyli konstruktéři spokojeni s výsledky z hlediska efektivního dosahu střely, z tohoto důvodu práce na projektu pokračovaly a vyústily nejen v modernizaci samotné zbraně, ale také v modernizaci střeliva, které používá. Obecně se jednalo o poslední experimentální vzorek, po kterém následoval konečný hotový výrobek, zcela připravený pro sériovou výrobu.

Jak již bylo zmíněno výše, tato zbraň je určena především k ničení lehce obrněných nepřátelských vozidel, letectví na parkovištích, radarových stanicích a ničení nevybuchlé munice právě to omezuje účinný dostřel zbraně. Za účelem zvýšení účinného dostřelu bylo rozhodnuto o zvýšení hmotnosti wolframového šípu, což následně vedlo ke zvýšení ráže náboje. Obecně nebyly žádné stížnosti na konstrukci střeliva, z tohoto důvodu se omezili pouze na zvýšení samotné kazety. Po modernizaci se jeho ráže stala 15,2 mm a již tak velká prachová náplň se ještě zvětšila. Zvětšení ráže a síly střeliva nebylo marné, efektivní vzdálenost použití zbraně byla již 1000 metrů, přičemž na tuto vzdálenost šíp prorazil 40 milimetrů homogenního pancíře, což je docela působivý ukazatel. Přestože tato zbraň není určena ke střelbě na živé cíle, o čemž svědčí dosti malý účinný pasport zbraně, nikdo takovou střelbu nezakazuje. Účinný dostřel zbraně se přitom zvětší o dalšího jeden a půl kilometru, čímž se dostanou do opasku prakticky všechny moderní velkorážné pušky. Také byste neměli zapomínat, že konstrukce šípu je taková, že pokud zasáhne i cíl chráněný osobními ochrannými prostředky, je zaručen smrtelný výsledek. Ne každý odstřelovač však dokáže zaručit zásah na takové vzdálenosti i s takovou puškou.

Konečné parametry použitého střeliva ve zbrani jsou následující. Hmotnost opeřeného šípu je od 20 do 30 gramů, jeho ráže 5,5 milimetru, rychlost pohybu u ústí hlavně 1450 metrů za vteřinu. Za zmínku také stojí, že při střelbě na 1000 se samotný šíp od záměrného bodu zmenší pouze o 80 centimetrů a vysoká rychlost střely činí střelbu na pohyblivé cíle pohodlnější.

Pro modernizovanou munici byla přirozeně potřeba i nová zbraň, u které by byl vyřešen problém dostatečně velké návratnosti. Finální verze „odstřelovací pušky“ dostala název IWS 2000, se kterou vstoupil na trh se zbraněmi. Obecně se tento model příliš nelišil od předchozího experimentálního. Všechny stejné maximální plasty pro snížení hmotnosti, všechny stejné uspořádání, všechny stejné schéma automatizace. Ze změn přibyl pouze pneumohydraulický tlumič, který je umístěn kolem hlavně a v podstatě je spojnicí mezi pouzdrem závěru a hlavní zbraně. Jeho přítomnost umožnila výrazně prodloužit moment zpětného rázu a i přes zvýšený výkon munice jej učinit docela pohodlným. Samostatně je třeba poznamenat, že to nemělo vliv na přesnost zbraně.

Obecně je třeba poznamenat, že i přes zjevnou hranatost a rozměry se zbraň ukázala jako docela pohodlná jak v provozu, tak v údržbě. Samostatně stojí za zmínku zásobník pušky, který je velmi vhodně umístěn na pravé straně zbraně pod úhlem 45 stupňů vůči zemskému povrchu. Třetí „noha“ je také docela příjemný doplněk, zvláště v situacích, kdy musíte území sledovat delší dobu. Nicméně, co do hmotnosti a rozměrů, i přes veškerou snahu konstruktérů zůstává tato zbraň poměrně masivní a těžká, ztrácí i na běžnější pušky komorované na .50BMG. Hmotnost pušky bez střeliva je tedy 18 kilogramů a délka 180 centimetrů s délkou hlavně 1200 milimetrů. Váhou a rozměry se tedy tato puška blíží dvacetimilimetrovým velkorážním odstřelovačkám. Aby konstruktéři tento nedostatek vyrovnali, umožnili rozdělit zbraň na dvě části, které jsou zabaleny ve dvou brašnách přes rameno a nese je osádka odstřelovače. Pravidelně je zbraň vybavena desetinásobným optickým zaměřovačem, lze jej však vyměnit za vhodnější pro danou situaci nebo pro střelce výhodnější.

Pokud se na tuto zbraň podíváte jako na hotový model, nelze si nevšimnout takového mínusu, jako je přítomnost vzduchovo-olejového tlumiče hlavně. Obecně to nezpůsobuje žádné stížnosti, ale skutečnost, že tento konkrétní prvek se bude chovat rozmarně při vysokých nebo nízkých teplotách, nenechává žádné pochybnosti. Možná je tento problém vyřešen výměnou oleje za jiný typ oleje, ale výrobce o tom mlčí a tento postup pravděpodobně nebude jednoduchý, vzhledem k tomu, že tlak uvnitř tlumiče je při výstřelu poměrně vysoký.

Obecně byla tato odstřelovací puška v roce 1998 konečným produktem, zcela připraveným pro sériovou výrobu. Tato zbraň však dosud nedostala alespoň minimální distribuci. Důvod k tomu je přirozeně v munici, přeci jen adoptovat zbraně je jedna věc a co se týká střeliva do ní, tak tady se už objevují úplně jiná čísla. O tento model pušky je samozřejmě zájem a je objednáván v malém množství, ale jako každá sebevědomá společnost ani Steyr nešíří informace o tom, co a kdo ji koupil. S jistotou je známo pouze to, že americká armáda zakoupila několik IWS 2000, které se dokonce podařilo rozsvítit v nedávných nepřátelských akcích, ale o oficiálním přijetí těchto zbraní se nemluví. Přesto je potěšením, že takové zbraně zůstávají drahé i pro ty armády, které dostávají stabilní a značné finanční prostředky, bez ohledu na ekonomickou situaci.
Autor:
Použité fotografie:
zbraňová země.ru
8 komentáře
Reklama

Přihlaste se k odběru našeho kanálu Telegram, pravidelně doplňující informace o speciální operaci na Ukrajině, velké množství informací, videa, něco, co na web nespadá: https://t.me/topwar_official

informace
Vážený čtenáři, abyste mohli zanechat komentář k publikaci, musíte přihlášení.
  1. borisst64
    borisst64 8. srpna 2012 10:53
    0
    Smoothbore "sniper"? O jaké přesnosti můžeme mluvit, je jasné, že návratnost je snížena, ale naši "šňůrkoví" konstruktéři to udělali a vše fungovalo dobře.
    1. scrabbler
      8. srpna 2012 11:19
      +5
      Používá ne obyčejnou kulku, ale šíp z wolframové slitiny, který se sám za letu stabilizuje, takže výsledkem je lepší přesnost než kulky. To je vlastně podstata zbraně)
    2. mga04
      mga04 8. srpna 2012 11:24
      +4
      Pronikne Kord 40mm homogenního pancíře na vzdálenost 1000m?
      1. Ježíš
        Ježíš 9. května 2018 15:25
        0
        Ano, není ani blízko skutečnosti, že prorazí)
    3. KORESH80
      KORESH80 8. srpna 2012 19:54
      +2
      Tanková děla s hladkým vývrtem si nestěžují na přesnost, ale zde je princip stejný. Nejedná se o klasickou brokovnici.
  2. Dozor
    Dozor 8. srpna 2012 14:38
    0
    a co s tím má společného ta šňůra?Mají jiný účel, dobrý kulomet, ale ne odstřelovací...
    Nevidím smysl takové pušky, ale jako jedna z možností rozložení zbraně se hodí.
  3. basilio
    basilio 8. srpna 2012 20:08
    +3
    Ještě jednou opakuji, jako anti-sniper neobstojí ani jedna velkorážní puška. Ať už jsou otázky jakékoli, pojďme rozumět termínům.
    Na základě jednoduché logiky je třeba chápat protiostřelovací pušku jako pušku, která vám umožní zasáhnout nepřátelské ostřelovače, aniž byste se dostali do efektivní palebné zóny. Moderní odstřelovací systémy (nikoli však velkorážné protimateriálové pušky) umožňují zasáhnout živou sílu na vzdálenost až 1000-1200 m. Anti-sniper by proto měl „fungovat“ na vzdálenosti přes 1200 m. Klíčovým bodem pro anti- odstřelovač je dostřel, jinak, pokud nepřátelský odstřelovač střílí z pistole na blízko, stane se i tato pistole protiostřelovačkou.
    Dále "Za zmínku také stojí, že při střelbě na 1000 se samotný šíp zmenší od záměrného bodu pouze o 80 centimetrů." Následně i nepatrná chyba v míření snižuje na minimum šanci zasáhnout nejen ležícího odstřelovače, ale i celou postavu. A když si představíte, že potřebujete střílet ne na 1000m, ale na 1500m? pak šance zasáhnout cíl mají obecně tendenci k nule.
    Pro vytvoření adekvátního anti-sniper systému (zabití odstřelovače na vzdálenost větší než 1200m) je tedy nutné vytvořit buď nastavitelnou střelu nebo projektil, případně vytvořit munici, která zasáhne cíl nejen přímým hitem, ale také výbušnou vlnou a šrapnelem. Druhá možnost je dnes realističtější, ale pokud budete postupovat po této cestě, protiostřelovač se změní na dělostřeleckou montáž - ráže a hmotnost střely se zvýší, takže se zvýší hmotnost a rozměry
    1. Ježíš
      Ježíš 9. května 2018 15:19
      0
      Citace z bazilio

      Ještě jednou opakuji, jako anti-sniper neobstojí ani jedna velkorážní puška.

      Vsm? Vhodné) Jsou k tomu vyrobeny, zároveň k poražení lehkého vybavení.
      Odstraňují ostřelovače, kulomety, velitele, letadla / vrtulníky na parkovišti, nízko letící vrtulníky, vojenské džípy atd.
      Citace z bazilio

      ... Dále "Za povšimnutí také stojí, že při střelbě na 1000 se samotný šíp od záměrného bodu zmenší jen o 80 centimetrů." Následně i nepatrná chyba v míření snižuje na minimum šanci zasáhnout nejen ležícího odstřelovače, ale i celou postavu. A když si představíte, že potřebujete střílet ne na 1000m, ale na 1500m? pak šance zasáhnout cíl má obecně tendenci k nule.

      Pokud něco, pak 80 centimetrů je velmi málo, vynikající ukazatel přesnosti. To je jeho výhoda, nikoli nevýhoda) U běžných pušek je toto číslo několik metrů.
      Stačí vystřelit o 80 centimetrů výš – geniální, že?
      (s výhradou dalších změn)

      Citace z bazilio
      Proto za účelem vytvoření adekvátního systému proti odstřelování

      To je problém, který se řeší už dlouho. Již existují např.: CheyTag, pušky do .50 BMG atp.

      Tato zbraň by také mohla být jednou z nich, ale ta slouží k jiným účelům - k proražení pancíře.
      Jeho nevýhodou je skladnost a cena. S přesností a výkonem je vše v pořádku.
  4. Dozor
    Dozor 9. srpna 2012 21:46
    0
    je možné střílet na 1500 m, samozřejmě je to těžké)
    Existuje také možnost vycvičit odstřelovače, kteří budou hlavou a rameny nad nepřítelem, o což se nyní snaží vytvářením škol odstřelovačů, ale zatím jsou dobří jen na papíře...ve skutečnosti, tagy, objednávka, kurz střelby...atd.
  5. KORVIN
    KORVIN 11. srpna 2012 18:08
    +1
    Z technického hlediska byl projekt ideální, ale úzkost a potřeba vlastní munice a ne použití běžné munice zabily všechny vyhlídky.Bylo by zajímavé na moderní technické úrovni jej překročit naváděcím kulka se vyvíjí ... stejně potřebuje hladký vývrt kvůli opeření ocasu.